Rudá růže...Teen wolf [POZASTAVENO]

Kapitola 15.

Prudce jsem otevřela oči. Proč se ta vzpomínka vrátila, když měla být navždy zapomenuta? Podívala jsem se na mobil. 9:30. Přímo křičel, že jsem zaspala. Vyletěla jsem z postele rovnou do koupelny a ke skříni. Čapla jsem to první, co mi přišlo pod ruku a rozběhla se ven. Měla jsem výhodu, protože jsem přece jen pijavice. Jemně jsem zaklepala a následně otevřela. Všichni na mě stočili pohled. Nepříjemně jsem se otřásla. Zachytila jsem několik z nich. Zabodávaly se mi do očí. "Zaspala jsem. Omlouvám se." Sklonila jsem hlavu. "Běž si sednout." Povzdechla si učitelka. "Projdeš jenom s upozorněním." Němě jsem přikývla a sedla si vedle jedné holky- Vlastně si ani nepamatuju její jméno!  Učitelka začala zase něco vykládat. Chvíli jsem poslouchla, než se mi začaly zavírat oči. Hlava se začala naklánět k lavici. Moje mysl začala panikařit. "Nemůžu usnout. Jakmile zavřu oči, vybaví se mi další vzpomínka! Musím něco udělat!"
Popadla jsem prupisku a bodla si ji do stehna. Vystřelila mi z něj palčivá bolest. Tiše jsem zasyčela, tak že to nemohl člověk zaslechnout. Ale jak je známo, v téhle místnosti nejsou jen obyčejní lidi. Hned se na mě díval pár čokoládových oči, který přímo prosil o vysvětlení. Noha se mi zacelila a oči se zase začaly zavírat. "Už to nebude fungovat!" Křičelo moje podvědomí. V tu chvíli začalo zvonit. Prudce jsem se posadila. Spolusedící se na mě divně podívala. Vstala jsem a rovnou zamířila na dívčí záchody. Opřela jsem se o umyvadlo a nahlas vydechovala. Před očima jsem měla mžitky. "Proč já?" Zašeptala jsem a vydala se na další hodinu. Chemii. Se zazvoněním jsem se posadila a zaposlouchala se výkladu učitele. "Budete dělat pokus ve dvojicích. Najděte si někoho a třeba vy dvě-" Ukázal na dvě pro mě neznámé holky. "Doneste vybavení." Poručil. Obě poslušně odcupitaly. Shrnula se tichá debata. Všichni se se všemi domlouvali. Zachytila jsem, že ke mě jdou tři lidi. Mccall, Lýdie a Kira. Zaklepala jsem jedné holce na rameno. S trhnutím se na mě otočila. "Budeme spolu ve dvojíci?" Zeptala jsem se mile. "Proč ne." Zasmála se. Posadili jsme se do jedné z lavic. Mezitím přišly obě holky se pracovními sklenicemi. Ta situace vypadala tak nevinně, co by se mohlo pokazit? Všechno... Jedna z nich zakopla, sklenice jí vypadly a roztříštily se a ona dlaněmi spadla přímo do nich. Z malinkých ranek začala vytékat krev. Znejistěla jsem. Bála jsem se. Uměla jsem se ovládat, to ano. Ale tohle bylo jiné. Nedokážu to popsat. Ta vůně se rozlehla celou místností. Pomalu jsem se přestávala ovládat. Vysunuly se mi špičáky. Zakryla jsem si nos a vstala. "Můžu na vzduch? Z krve se mi dělá špatně." Vyhrkla jsem. Učitel přikývl a dál se věnoval zraněné. Vyběhla jsem ze třídy. Prudce jsem vydechla. Cítila jsem to. Pořád. Jakoby mě to lákalo ublížit té holce. Zakousnout se jí do krční tepny a vychutnávat si tu hořko-sladkou chuť- "Dost!" Zakřičela jsem v duchu. "Musím zjistit, co se se mnou děje."