Rudá růže...Teen wolf [POZASTAVENO]

Kapitola 13.

S Ann jsme seděli na louce a povídali si. Byli jsme šťastné. Smáli jsme se. Společně s námi tam byly naše sestřenice, bratranci a můj přítel. Ano, slyšíte dobře. Můj první přítel, první láska, Mark. Také byl upír, ale z jiné rodiny. Všichni nám to přáli. Miluju ho z celého srdce. Díky němu se mi vykouzlil úsměv na tváři, moje oči zářily a poskakovaly v nich jiskřičky radosti. Objímal mě kolem pasu a povídal si se Stefanem. Konečně jsme je porazili. Byla to taková úleva. Už přestali řádit, zabíjet nevinné, kteří se nám rozhodli pomoct. Už to byl rok. Slavili jsme mé patnácté narozeniny. Louka plná květin, motýlů a lidí s úsměvem na tváři, co víc si přát. Ale já jsem si stále přála zjistit, co přede mnou ostatní tají. Můj úsměv byl jen z poloviny upřímný. Druhá polovina byla skryta. Bolestná pravda, kterou jsem nemohla zjistit. Ta, která tušila, že to ještě není konec. Nechtěla jsem ostatní strašit, ale i tak. Byla jsem vystrašená. "Co se děje, lásko?" Ozvalo se šeptem u mého ucha. "Nic jen... Mám takový divný pocit." "Já taky." Přikývl Mark. "Ale teď to nebudeme hrotit. Máš přece narozeniny." Zasmál se a rozcuchal mi rudé vlasy. "Hele!" Ohnala jsem se po něm rukou, ale uhnul. Zatracená upíří reflexy! "Chyť si mě!" Zakřičel a rozběhl se. Rozběhla jsem se za ním. Za mnou jsem uslyšela smích, ale nějak mě to nezastavilo. Běžela jsem, jak nejrychleji to šlo, ale přesto byl napřed. "Kde jsi?!" Zakřičela jsem a zastavila se u houpaček. Kolem mě bylo plno chmýří. Najednou mě někdo chytl za ruku a stáhl přímo do chmýří, které se všude rozvýřilo. "Co děláš?" Zasmála jsem se a věnovala mu pohled. Na tváři měl široký úsměv. "Nic, ale potřebovala jsi se trochu odreagovat. Přece si musíš svoje narozeniny užít." Chtěla jsem odpovědět, ale na tváři mi přistálo plno těch bílých potvůrek. Zle jsem se na něj zadívala. Nejspíš byl pohled na mě dost komický, protože se mohl přetrhat smíchy. Než to mohl postřehnout, do mezi rty jsem mu strčila chmýří. Rozkašlal se. Teď jsem se smála já. "Miluju tě." Spojila jsem ruce za jeho krkem. "Miluju tě." Přitáhl si mě za pas k sobě a dlouze políbil. Ale když jsme uslyšeli hlasitý řev, stáli jsme ve vteřině na nohou. "Napadli nás!" Ozývalo se jako ozvěna. "Nikam nechoď." Upozornil mě. "Nenechám tě tady." Do očí se mi nahrnuly slzy. "Nechci, aby se ti něco stalo, ano? Nezapomeň, pořád tě budu milovat." Dal mi pusu na čelo a zmizel. "Miluju tě." Spolikala jsem slzy. "Proto tě nenechám zemřít." Rozběhla jsem se. Měl pravdu, měla jsem zůstat. Měla jsem ho poslechnout.