Rudá růže...Teen wolf [POZASTAVENO]

Kapitola 14.

"Neměla jsi tam chodit!" Hučelo mi v hlavě. "Proč jsem neposlechla?" Ptala jsem se, ale odpověď nikde. "Marku?! Ann?!" Zakřičela jsem zoufale. Nikde jsem je neviděla. "Tady jsi!" Ozvalo se za mnou. Nestačila jsem se otočit a na místě u srdce jsem pocítila kůl. Vyděšeně jsem se ohlédla. Stál tam živý a zdravý. Věděla jsem, že není konec. "Chyťte je!" Zařval naštvaně. "Tak, po dlouhém roce jsme se zase sešli. Teď se můžete pokochat smrtí vašeho pokladu!" Vyjekl šíleně. "Pokladu?" Zašeptala jsem zmateně. "Oni ti to neřekli? Taková nevychovanost! Dovol mi ti říct pravdu, tedy před svou smrtí!" Zaječel mi u ucha."Ty si jejich spása, ale i zkáza! Proč si myslíš, že máš ty rudé vlasy?! Protože nejsi jen obyčejná pijavice! Tvá předkytě měla taky rudé vlasy a ve svých osmnácti umřela! Můj předek ji zabil! Jsi zapsána v historii! A teď chcípneš jako ona!" Napřáhl se. Zavřela jsem oči, smířená s koncem. "To nedovolím!" Uslyšela jsem a kolem mě se prohnal vítr. Někdo mě odhodil. Spadla jsem pár metrů dál. "Nikdo jí neublíží!" Zakřičel Mark a odhodil lovce dál."Pozor!" Zaječela jsem. Nestihl nic udělat. Vlkodlak se mu zahryzl do ramene a následně s dalšíma utekl. Ta bolest, kterou jsem prožívala, byla šílená. Nebyla fyzická, neboť psychická. "Marku!" Rozběhla jsem se k němu, když se sesunul na zem. Potůčky slzy smáčely mou tvář a nasledně jeho bradu, krk a triko."Neměl si nic dělat. Radši já než ty." Rozmlženýma očima jsem na něj pohlédla. Bolestně se usmál a pohladil mě po tváři. "Radši já než ty." Rozbrečela jsem se ještě víc. "Nezavírej oči!" Zaječela jsem. "Vlkodlačí kousnutí je smrtelné, ale hodně bolestné. Přeju si, aby bolest ukončila má první a jediná láska." Natáhl ke mě ruku s kůlem. Hned jsem ji odstrčila a zamrkala, abych aspoň trochu viděla."To nemůžu. Nedokážu to." "Prosím-" Zaskučel bolestí a vrazil mi kůl do ruky. Pevně jsem ho uchopila a zavřela jsem oči. Bodla jsem. "Nezapomeň, navždy tě budu milovat." Zašeptal. "Navždy tě budu milovat." Zašeptala jsem, i když už to nemohl slyšet. Navždy...