Rudá růže...Teen wolf [POZASTAVENO]

Kapitola 6.

Ležela jsem na posteli a přemýšlela. S Ann to nevypadá vůbec dobře. Zamyká se v pokoji a nevychází ven. Vždycky slyším vzlyky, když procházím kolem . Táta si bere více směn v práci a já? Nevím co dělat. Jsem naštvaná a smutná zároveň. Smutná protože jsem odmítla partu Mccalla. Mohla jsem si najít přátele. A naštvaná jsem na Harrise, učitele chemie. Dostaneme písemku z učiva, na které jsem nebyla. Povzdechla jsem si a převlékla se do bílého tílka, černé kožené bundy, černých diravých jeansů a kozaček. Vyskočila jsem z okna a rozešla se potemnělou ulicí, kterou osvětlovalo jen lehké světlo lamp. Najednou se ozvalo zakřupání větviček. Rychle jsem se otočila, ale nic neviděla. "Je tam někdo?!" Křikla jsem. Jasně Rose, když zakřičíš, jestli tam někdo je, určitě se ti ozve... "Rose?" Uslyšela jsem za sebou. Otočila jsem se a spatřila... Mccalla. "Co tady děláš?" Zeptal se. "Na to bych se měla ptát totéž." Řekla jsem chladně. "Šel jsem se projít." Řekl prostě. Kývla jsem hlavou. Ale najednou se ozvalo šustění listů a křupání větvičky. Oba jsme se otočili za zvukem, ale bylo pozdě. Vzduchem se ozvalo zasvištění, když letěl šíp přímo na Mccalla. "Pozor!" Vykřikla jsem a skočila před něj. Šíp se mi zabodl do ramene a má krev vystříkla na jeho obličej. Od ramene se mi rozlil bolestivý pocit. Byl napuštěný železníkem! Hlasitě jsem vykřikla. Chytila jsem ho do ruky a vytrhla. "Proboha Rose!" Vyhrkl. "Skovej se za mě!" Nařídila jsem. Ani se nehnul. Vytáhla jsem si čočky, nechala si narůst špičáky a vycenila je. Prudce jsem se na něj otočila s zuřivostí v mých žlutých očích a zařvala "Dělej!" Vylekal se, ale poslechl. "Ty hajzle!" Otočila jsem se na lovce. Měl černé vlasy, hnědé oči, velký nos a úšklebek na tváři. Vypadal tak na čtyřicet. Pod okem měl jizvu a pod ní znak legendárních lovců upírů. Rty ze kterých vykukovaly špičáky a přes to kříž. "Legendární lovec." Zašeptala jsem. "Kdo tě poslal!" Vykřikla jsem. "To už víš!" Zle se zasmál. "James" Šeptla jsem. "Ale co tvůj kamarád?" Zeptal se. Rychle jsem se otočila. Nebyl za mnou, ale asi dva metry ode mě. Vystřelil na něj dvě kulky z pistole. Skočila jsem před něj. Trefily mě do stehna a boku. Vykřikla jsem bolestí a zhroutila se mu do náruče. Opatrně mě položil do trávy. Sice jsem viděla rozmazaně, ale vím jistě, že se mu oči změnily z čokoládově hnědé na červenou. Hlasitě zařval hrubým hlasem vlkodlaka a vrhl se na lovce. On je vlkodlak! Mělo mi to dojít. Už to jeho divné chování, ta síla. Ztratila jsem zrak a mohla jen poslouchat. Ozývaly se výstřely a hlasité vrčení. Pomalu jsem přestala vnímat i zvuky kolem mě. Najednou jsem upadla do tichého bezvědomí.