Rudá růže...Teen wolf [POZASTAVENO]

Kapitola 17.

Rozhodla jsem se Amelii nechat na pár dní u nás, protože nikdo neví, co se může stát. Právě jsme seděly v kuchyni a promýšlely plán na záchranu Johna. Kvůli tomu jsem musela vynechat školu, ale nějak mi to nevadilo. Konečně se trochu sebrala a zapojila se. Najednou se ozval zvonek u vchodových dveří. Vstala jsem a otevřela je. "Co chcete?" Zeptala jsem se jich neklidně. Mccall a jeho parta mě přišli navštívit. "Nebyla si ve škole, tak jsme chtěli vědět, proč." Podrbal se na zátýlku Mccall. "Když už jsme tu, tak jdeme dál." Prorval se dovnitř Stilinski a všiml si Amelie, která zrovna popíjela krev a zaujatě se dívala na zeď. Nejspíš ho natáhlo, protože od ní odvrátil pohled. Ostatní už byli uvnitř a rozhlíželi se. Amelie ve vteřině stála na nohou a zkoumala Mccalla, Liama a Maliu pohledem. "Co tu ty zvířata chcou?!" Prskla naštvaně. Neměla vlkodlaky, ani kojotodlaky zrovna v lásce a když si tady nakráčí tři... "V pořádku Amelie. Jsou ti hodní." Položila jsem jí ruku na rameno. "Mají štěstí, jinak by už leželi mrtví." Pronesla chladně a otočila se k nim zády. "Zasmradili celý dům." Nakrčila zhnuseně nos. "Tos přehnala!" Zavrčela Malia. Amelie se jen zasmála nad neovladatelnou kojotodlačicí. "Měly byste si ji uklidnit, než vybouchne." Založila jsem si ruce na hrudi. " Amelie!" Zakřičela jsem vztekle. Trochu se přikrčila. "Jeden mi zachránil život, tak si nech ty poznámky." "Ale-" "Žádné ale." Uzemnila jsem ji. "Nechtěli by třeba odejít? Už tak máme dost práce." Protočila v prstech kulku potřenou omějem, který jakmile se setká s důležitými orgány vlkodlaka, okamžitě zabije. "Ať ti nespadne, Amelie." Upozornila jsem ji. Přikývla a nabila si pistol. "Plán máme vymyšlený, večer vyrážíme a pozvala jsem k nám moji známou, pomůže nám." Řekla nebojácně. "Kam vyrážíte?" Zeptala se Lýdie. "Záchranná výprava." Vysvětlila jsem krátce. "Jdeme s váma." Ozval se Mccall. "Tak to nejdete. Bude nás hodně a přivolávali bychom hodně pozornosti." Protestovala jsem. "Fajn, půjdu já, Liam a Kira. Ostatní budou v autě a přes vysílačky nás budou informovat." Rozhodl. Povzdechla jsem si. "Fajn."

-----------------------------------------------------------

Postávali jsme na kraji lesa u Stilinskiho jeepu. Už jsme čekali jen na Ameliinu známou. "Jak že se to jmenuje?" Zeptala jsem se nezaujatě. "Alexandra Hawkin, ale říkejte jí Alex nebo Alexa. Nesnáší, když jí někdo říká celým-" Nestihla doříct větu, když v tom se mezi mě a Amelií objevila postava dívky s černými vlasy s červeným ombré a pronikavě zelenýma očima. Švihla kolem sebe ještěrčím ocasem a narovnala se. Byla o trochu menší než já. "Do týmu nám přibyla kanima. To je úžasný." Zatleskal Stilinski. "Amelie tě jistě seznámila se situací." Kývla jsem k ní hlavou. "Jasně." Odfrkla si.  "Musíme vás připravit, protože to není jenom o síle. Potřebujete rychlost, mrštnost a chytrost. Je to záchranná akce, ne bojové pole. Pokud potkáte nepřítele, bez přemýšlení uspat nebo usmrtit." Mccall se chystal něco namítnout, ale zarazila jsem ho. "Říkám uspat nebo usmrtit. Tohle není hra. Ve chvíli, kdy jsi ohrožen na životě, nesmíš dlouho přemýšlet. Máš deset sekund na zorganizování situace. Tady platí jen jedno pravidlo. Zabi, nebo budeš zabit." Pronesla jsem chladně. Všichni na mě zaraženě koukali. Po chvilce úporného ticha Malia promluvila. "Začínáš se mi líbit." Ušklíbla jsem se a zavelela. "Chápeme? Super, tak jdeme."