Rudá růže...Teen wolf [POZASTAVENO]

Kapitola 23.

Dnes se konal další pohřeb. Nezůčastila jsem se ho. Nemohla jsem. Nikdo mi nezazlíval, co se stalo, ale svědomí mi to nedovolilo. Nedokážu si odpustiti to, že někdo zase zemřel kvůli mé chybě. Stále mi běhají v hlavě ty poslední slova. "Slib mi, že se postaráš o Scotta."  Vyklonila jsem se z otevřeného okna a sledovala, jak dešťové kapky dopadají na zem. "Chtěla bych být volna, volná jako ony." Zamumlala jsem a vyklonila se ještě víc, až to vypadalo, že vypadnu. "Musím si provětrat hlavu." Vyskočila jsem a rozběhla se do lesa. Běžela jsem lidským tempem. "Nikomu z rodiny nevadilo, že jsem zabila člověka. Věděli to o mě. Všichni upíři a nadpřirozené bytosti, které s nimi měli cokoli společného. Nebylo to tajemstvím."  "Proč sis musela vybrat zrovna mě?!" Zaječela jsem do lesního ticha a vzteky praštila do stromu. "Jsem takový sobec! Jenom zas*aný sobec! Neměla bych se litovat a rovnou se zabít!" Těžce jsem dýchala. Pálily mě oči a další rudé prameny vlasů se zbarvily do černé. Nohy mě zanesly k hřbitovu. Tady se konal pohřeb. Byl u konce. Postávala jsem mezi dvěma stromy a sledavala všechny brečící tváře. Doufala jsem, aby si mě nikdo nevšiml. Byla tma a krvavě zářící oči od posledního záchvatu vzteku vynikly. "Rose?!" Zaslechla jsem své jméno. Scott si mě všiml a zavolal na mě. Otočila jsem se a utíkala zpátky do tmavých zákoutí lesa. "Počkej!" Křičel ve snaze mě zastavit. Kličkovala jsem mezi stromy a pokoušela se ho setřást. Ale on nezastavoval a opakoval každý můj krok. Nakonec jsem se přestala orientovat a běhala v kruhu. Chytil mě za ruku a stáhl do svého objetí. Chtěla jsem se mu vytrhnout, ale držel mě moc pevně. "Pšššt-" Utišil mě, když jsem otevírala pusu k protestu. Zabořila jsem mu hlavu do ramene a tiše plakala. "Jsi tak citlivá, až je mi z tebe špatně." Ignorovala jsem hlas ve své mysli. Hladil mě na vlasech a do dlaně pochytal přebarvené pramínky vlasů. "Bylo jich míň." Zašeptal mi u ucha. Zakývala jsem hlavou v souhlasu. Pomalu si se mnou sedl na vlhký mech a více mě k sobě natiskl. Kolébal se mnou ze strany na stranu a mumlam uklidňující slova. Klížily se mi oči. Naposled jsem se na něj podívala, než jsem propadla do bezesného spánku.