Rudá růže...Teen wolf [POZASTAVENO]

Kapitola 18.

"Stilinski, tady máte vysílačku. Jednu budu mít já a druhou Mccall. Jasné?" Stáli jsme před opuštěným skladištěm na úplném konci města v zapadlé části. Kousek od nás za stromem byl zaparkovaný modrý jeep Stilinskiho. "Buďte neustále na přímu. Může se stát cokoli a kdykoli. Kdyby jste někoho viděly vcházet, zneškodněte ho. Malio, jsem si jistá, že se o to postaráš." Ukázala jsem na jmenovanou, která souhlasně přikývla. "Jdeme!" Pozvedla jsem ruku a rozešla se k zaprášenému oknu. Vrazila jsem do něj pěstí. Ozvalo se tříštění skla. Zatřepala jsem rukou a pokusila se škvírou okno otevřít, ale akorát mě sklo znovu pořezalo. "Ustupte!" Odstrčila mě Alexa a ještěrčím ocasem se snadno protáhla dírou a otevřela. Pokývala jsem uznale hlavou a proskočila jím. Jakmile jsme byli všichni uvnitř, dolehl k nám smrad zatuchlosti a plísně. Kolem nás se rozprostíraly betonové zdi, ze kterých opadávala omítka a usvědčovala, že skladiště je vážně tak staré, jak vypadá, ale můžou to být jen první dojmy. Zatímco jsme šli, promluvila jsem k duchem nepřítomné Amelii. "Nezapomeň, že i když hledáme Johna, nenechej se vyprovokovat k boji s vlkodlakem. Stačí jedno kousnutí." Upozornila jsem ji. "Jak to tam vypadá?" Ozvalo se z Mccallovi vysílačky. "Jako Derekovo skladiště, akorát je tu více chodeb a vypadá starší." Rozhlížel se Mccall. "A rozhodně víc smrdí." Okomentoval to Liam a zacpal si nos. "Máš pravdu. Ten smrad je intenzivnější." Přitakal Mccall. "To není smrad!" Vyhrkly jsme s Amelií nastejno. "Jde tu cítit krev, krev upíra." Vydechla jsem nevěřícně. "Snad nejdeme moc pozdě." Řekla Kira napjatě. "Ta chodba je snad nekonečná." Povzdechla si Alexa, ale byla přerušena. Chodba se rozdělovala na dvě části. Na levou a pravou. "Co teď?" Zeptala se Amelie. "Rozdělíme se. Já půjdu s Kirou a Alexou. Mccall půjde s Liamem a Amelií. Vy půjdete doprava. Oni chtějí, aby jsme šli po pachu krve, protože si budeme myslet, že tam je John, ale nebude tam. Bude na chodbě doprava, odkud nejde žádný pach. V chodbě levé na nás budou čekat. Takže my jdeme doleva, ale pozor, můžu se mýlit. Já i Mccall máme vysílačky, takže teď nic nehrozí. Pojďme." Popohnala jsem je. Amelie se na mě smutně podívala a vydala se za Mccallem a Liamem. My jsme se rozešli druhou chodbou. To jsem ještě nevěděla, že rozdělit se byl ten nejhorší nápad.