Rudá růže...Teen wolf [POZASTAVENO]

Kapitola 22.

"Rose, jsi tam!? Co se kruci stalo?!" Ozývalo se z vysílačky, ležící na zemi. Natáhla jsem se pro ní a zmáčla tlačítko pro nahrávání hlasu. "Měla jsem pravdu, byla to past, ale-" Trhaně jsem se nadechla a spolkla další nával slzy, který se dral na povrch. Podívala jsem se na vyčerpanou Alexu, jež si hladila bouli na zátylku. Jakmile vycítila můj spalující pohled, navázala se mnou oční kontakt. Okamžitě jsem sklopila oči a potichu promluvila. "Ale byli ve velké přesile. Alexa je zraněná a Kira-" Zase. Zase jsem se rozbrečela. "Co se stalo, Rose?!" Poznala jsem Stilesův hlas. "Kira je mrtvá." Vzlykla jsem a vysílačku pustila na zem. Neměla jsem sílu ji udržet. Zběsile jsem si stírala pošpiněné tváře od krve a slz. Rozhlídla jsem se okolo. "To jsem udělala já?" Zlomil se mi hlas. "Jo, bylo to šílený." Zamumlala Alexa a zvedla ke mě pohled. "Chtěla jsi mě zabít." Ublíženě na mě zírala. Bodlo mě u srdce. Prudce jsem se postavila, ale nohy mě zradily a já se složila zpátky na zem. Dívala jsem se na mé krví pošpiněné dlaně a na rtech cítila pachuť krve smíchané s železníkem. Teprve teď jsem si uvědomila, co se změnilo. Moje špičáky se prodloužily, v okolí očí se objevovaly vystouplé žílky a ten černý pramen vlasů v záplavě rudých nešel přehlédnout. "Jsem zrůda." Zašeptala jsem zničeně a nebýt Alexi, ležím na trávě. "Nejsi zrůda, jasný?! Nemůžeš za to. Podívej, co z tebe ten chlápek udělal. To on je zrůda." Objala mě. Zabořila jsem obličej do jejího ramene a znovu začala plakat. Mezitím přiběhla druhá skupina. "Kiro!" Zaslechla jsem výkřik. "Co se tady proboha dělo?" Vyjekl další hlas. Takže je tady i třetí skupina. "Rose, podívej se na mě." Rozpoznala jsem ten hlas. Amelie mě hladila po vlasech a promnula onen černý pramen v prstech. "Vypustilas ji, že?" Zeptala se, i když věděla odpověď. "Podívej se na mě, prosím." Zoufalství z jejího hlasu šlo poznat na míle daleko. Přikývla jsem a otočila se k ní čelem. "Vždyť pláčeš krev! A jsi zraněná!" Vyděšeně hleděla na mé břicho, než se mi zase podívala do očí. Jakmile to spatřila, vykulila oči a prudce se postavila. Moje barva očí nešla přehlédnout. "Jak si jen-" Zasekla se. "Věděli jsme, že se to stane. I když mám dobrou sebekontrolu, jsem prokletá a to se změnit nedá." Vypustila jsem další krvavé slzičky. "Pořád nechápu, proč zrovna ty." Smutně se usmála. "Vykážou mě, že?" Zespoda jsem na ni hleděla. Pouze sklopila pohled. Bylo jasno. "Pomož mi prosím postavit." Amelie si mojí paži přehodila přes ramena a zvedla mě. "Ta kulka bude muset ven." Pokusila se odvést konverzaci jinam. Rozhlédla jsem se. Ty vyděšené tváře, které viděly tu spoušť, kterou jsem způsobila. Znovu mě přepadl hněv. Hněv na samu sebe, že jsem se nedokázala ovládnout a nezachránila Kiru. Začaly mě štípat oči. Zase ten rudý plamen. "Kruci, Rose, nech toho!" Zakřičela mi do ucha Alexa. Hněv ustal a já se na ni nechápavě podívala. "Co to máš s vlasy?" Přilezl ke mě Stiles. Ano, už je to Stiles. "Máš tam černé prameny." Poznamenal zmateně. "Prameny?! Byl tam jen jeden!" Vyjekla jsem a roztřeseně uchopila čtyři černé prameny do dlaně. "Co budu dělat? Nemůžu zůstat v Beacon Hills. Všechny bych tím zabila." Povzdechla jsem si. "Ale ještě neodejdu. Prvně splním její přání a to skončí v tu chvíli, kdy zemře nebezpečí." Stiles se jen nechápavě díval. "Čí přání?" Zeptal se. "Kiřino. Ochráním Scotta do samého konce"