TEMNÁ (Reylo)

Kapitola 2. (Kylo Ren)

"Ovšem tvoje myšlenky jsou se mnou," řekl jsem a zasmál se.
Viděl jsem její ubrečené oči, ale pusu měla skřivenou vztekem.
Vztekem na mě. Chtěla něco říct, ale její obraz přede mnou najednou zmizel stejně rychle, jako se předtím objevil.

Byl jsem plný zla, cítil jsem ho v sobě. "Jsi parchant, hajzl a vrah." to mě zasáhlo nejvíc, i když jsem věděl, že je to pravda.
Ale zároveň jsem věděl, že to ona bude ta, která mě bude nakonec prosit. O to se postarám. Potřeboval jsem jí u sebe. Chtěl jsem ovládnout celou galaxii, ale to nepůjde, když bude někdo jako ona, kdo by mi to mohl překazit.
Je silná, ale teď byla slabá aspoň psychicky a já toho musel využít.
Toužil jsem jí vidět trpět.

Seděl jsem na židli v mém pokoji v naší lodi a díval se skrz prosklenou stěnu, jak se přede mnou rýsuje tak jedna tisícina nové Hvězdy smrti.
Bude dostavěna, nemají šanci jí zníčit, na to je jich málo.

Zvedl jsem se z křesla, nasadil si masku a vydal se do řídícího centra lodi. Když mě kapitán a jeho lidi viděli přicházet klaněli se. Přišel jsem až k němu a stoupl si vedle něj s upřeným pohledem na mapu galaxie.
"Našel jste je?"
Kapitán znervózněl.
"Ne pane, ještě ne. Víme jen, že jsou na severní straně galaxie."
Vytáhl jsem svůj světelný meč a dal ho asi centimetr od jeho hrudi. Rozklepal se.
"Tak se snažte víc!" zařval jsem na něj.
"A-ano pane poslali jsme tam tři jednotky. Prohledávají planety."
"Pošlete tam dalších pět," přikázal jsem.
"Ale pane, pak by jsme se neubránili větším náletům kdyby.."
Přitlačit jsem mu meč na hruď a ten mu tam začal vypalovat kolečko.
"Chcete mi odporovat?!"
"Ne pane. Omlouvám se."
Vypl jsem meč. Kapitán si vzal vysílačku.
"Pošlete dalších pět jednotek na severní stranu galaxie, s úkolem prozkoumávání planet a nalezení Odboje."
Pak na mě kývnul.
Otočil jsem se k odchodu, všichni se opět začali klanět.

Vešel jsem do mého pokoje a vsléknul si všechny věci, co jsem měl na sobě.
Pak jsem vešel do umývárny, stoupl si do sprchového koutu a nechal na sebe stékat studenou vodu. Pramínky černých vlasů  mi jeden po druhým splívaly po obličeji.
Dal jsem si na ruku šampón a umyl si s ním vlasy, pak jsem si vzal mýdlo a umyl si s ním tělo.
Když jsem to všechno spláchl, vyšel jsem ven a začal se sušit.
Obmotal jsem si ručník kolem pasu a s mokrými vlasy šel do pokoje.

Uprostřed pokoje jsem uviděl dva Stormtroopry s nějakou ženou. Naběhly mi všechny žíly co jsem měl na těle.
Silou jsem si přitáhl svůj meč.
" Jak se opovažujete vkročit do mého pokoje?!" zařval jsem na ně.
Nejspíš mi to chtěli začít vysvětlovat, ale můj vztek jim to nedovolil. Vrhl jsem se na ně s mečem v ruce a během chvíle je rozsekal na kousky, jejich těla s výkřikem padaly na zem.
Ta žena jen stála na místě a celá se klepala.
Chytil jsem jí za krk a přirazil jí je stěně.
"Co tady chceš?" zašeptal jsem jí do ucha.
"Oni..mysleli si jestli by jste jednou za čas nepotřeboval ženu, pane." říkala přidušeně.
Pustil jsem jí.
"Vypadni. A pošli sem uklíceče."
Rozeběhla se a rozrazila dveře.

O chvíli později sem mlčky přišel uklízeč, nandal těla do pytlů a zas mlčky odešel.
Tak ženu. Tak oni si mysleli, že bych jednou za čas potřeboval ženu. Co ženu, kurvu.
Ke svému životu potřebuju jen Rey. Můžu jí klidně zabít, nebo jí tu zavřít a nechat jí umřít hlady. Potřeboval jsem jí tu jen proto, aby nebyla s Odbojem.
Nic jinýho v tom nebylo.
Něco cítí k tomu Finnovi, láska oslabuje. Nemiluje jí, ale má jí rád, viděl jsem mu to v hlavě.
Zabíjí ho zevnitř, že to nedokáže pochopit.
A Rey zas zabíjí, že on nechápe jí. Jak směšné.
Chci jí vidět jak trpí, chci jí to vidět v očích a cítit to v její přítomnosti.

  ..................................................
Tak co? Jak se vám zatím líbí můj příběh? Určitě nezapomeňte komentovat a nebo hlasovat, pokud se vám příběh líbí. Chci znát váš názor💣