TEMNÁ (Reylo)

Kapitola 3. (Rey)

Viděla jsem jak stojím vedle Finna před zábradlím a shlížím dolů, kde stojí Han a před ním jeho syn Ben(Kylo Ren).
Měla jsem Hana ráda, byl moje naděje. Dodával mi sílu.
Neslyšeli jsme co jeden druhému říká, ale zdálo se, jako by se chtěli obejmout. Najednou jsme ale uviděli jak ho Benův meč probodl na zkrz. Začala jsem křičet. Můj křik se mísil se vzlyky.
Křičela jsem, po tvářích mi tekly slzy a uvnitř jsem cítila jen bezmoc a prázdnotu. Chtěla jsem se tam rozeběhnout, ale Finn mě držel. Nemohla jsem ani dýchat, něco ve mě se utrhlo. Najednou se na mě Ben podíval a naše pohledy se setkaly.
"Jsi tak slabá. Je to k smíchu."
Jeho slova dopadala tvrdě a jejich hlasitost se pořád zvyšovala jako ozvěna.

Otevřela jsem oči a se slzami se posadila na kraj postele.
Sny o smrti Hana Sola se mi zdály neustále, dnes se nejspíš smísily s včerejším rozhovorem s Benem.

Utřela jsem si slzy.
Zhluboka jsem se nadechla a rozhodla se jít dolů pro něco k pití. Bála jsem se, že kdybych šla hned spát, sen by se mi vrátil.
Vyšla jsem tedy z pokoje, vešla do místnosti se zásobami a vzala si jednu láhev vody.
Posadila jsem se na jednu ze židlí a napila se čisté vody.

"Stalo se něco Rey?"
Prudce jsem sebou škubla.
Byl to Finn, nevšimla jsem si ho.
" Jen sen," odpověděla jsem se zřetelnou bolestí v hlase.
Přišel ke mně, sedl si na židli vedle a usmál se.
"Nemiluju jí Rey.."
Pomalu jsem se na něj podívala.
"Jak to myslíš?"
"Tak jak to říkám. Rey nikdo to..neví. Mám tě vážně rád a nechci aby ses kvůli mně trápila, není to tak, že by jsi pro mě nebyla dost dobrá Rey. Jen..se mi prostě líbí jiný typ lidí."
Zasmála jsem se.
"Aha..wow. Hned je to lepší, vážně. Takže nejsem hezká, nelíbím se ti. Tak to myslíš? To jsi mohl říct hned Finne," řekla jsem se zlomeným hlasem.
"Ne, ne. Rey ty to nechápeš. Takhle jsem to nemyslel. Víš těžko se to říká, prosím neodsuzuje mě. Miluju někoho..jinýho."
Rozbrečela jsem se, už jsem nevěděla co dělat dál.
"Sakra Finne. Chceš abych se zhroutila? Chceš mě vidět na kolenou? Proč mi tohle říkáš?"
"Rey já miluju Poa. Poa Damerona."
Rozkašlala jsem se. Cože? Vůbec jsem nechápala co to tady teď řekl. Poa Damerona.
Což znamenalo, že..
"Finne ty jsi na kluky?"
"Spíš na toho jednoho.. " pousmál se.
Rozesmála jsem se a se slzami v očích jsem se mu vrhla kolem krku. Oba jsme i se židlí spadli na zem, ale mně to bylo jedno.
"Promiň Rey, jen jsem nevěděl jak bys reagovala a nechtěl jsem.."
Skočila jsem mu do řeči.
"Ne Finne. Ty mi to promiň. Mám tě ráda. Hrozně ráda."
Objal mě ještě pevněji a oba jsme se smáli. Po dlouhé době mi tekly slzy štěstí, nic mi nechybělo.
Najednou se stěna za námi rozletěla na tisíce kousků.
Oba jsme rychle vstali.
Když se kouř rozestoupil, uviděla jsem vojáky Prvního řádu  a smích mě přešel.

Rozeběhli jsme se chodbou a já rychle praštila do poplašného tlačítka na stěně. V celé stanici začal ohlušující hukot.
Všichni začali panicky vybíhat z pokojů a mířili k nouzovému východu, který vedl k lodi pod zemí. Až teď jsem si všimla, že se s Finnem držím za ruku.
Otočila jsem se. Stormtroopeři byli kus za námi a stříleli všude kolem. Zatím jsem si ale nevšimla, že by někoho zranili.

Doběhli jsme k nouzovému vchodu.
Všichni vběhli dovnitř, jako poslední tam vběhl Finn.
Zastavila jsem se, vytrhla ze zdi železnou trubku, zabouchla před sebou dveře a trubkou urazila kliku.
Viděla jsem Finnův zmatený výraz za druhou stranou neprůstřelných skleněných dveří.
"Ne Rey! Co to děláš?!" křičel na mě bezmocně a bouchal do dveří.
"Bež Finne prosím!" křikla jsem na něj se slzami v očích.
Ani se nepohnul a nepřestal bouchat pěstmi do dveří.
"Rey!"
"Finne prosím!"
Pak jsem za ním uviděla Poa, chytil ho a táhnul ho k lodi.
Musela jsem to udělat, věděla jsem koho chtějí, zabili by nás všechny.
Pak jsem ucítila tvrdou ránu do hlavy a padla na podlahu naší rozstřílené základny.

Kdyby někdo nevěděl o kom je řeč: