TEMNÁ (Reylo)

Kapitola 23. (Kylo Ren)

Všude kolem bylo ticho ve chvíli, kdy se mělo mluvit nejvíce. Nikdo ale nevěděl, jak tohle začít řešit.

Nejradši bych jí zavřel někde hodně daleko v nějakém neprůstřelném krytu pod zemí, ale věděl jsem, že mi to nedovolí.

Měli jsme tak málo času, pokud ještě nějaký. Museli jsme začít něco dělat.
Tohle byla ta chvíle?
Byla tohle ta chvíle, kvůli které mě matka poslala za Metem?
Byl jsem si jistý, že byla.
Bál jsem se. O ně.

"Je tam Finn?" zeptala se najednou tiše Rey.
Podíval jsem se na Meta a pak jsem kývnul.
"Nejspíš ano."
Podívala se na nebe.
"Ty štíty nejsou dokončené, budou hotové až za týden, neubrání se," říkala dál, všichni jsme věděli, že to tak je.
Mlčeli jsme a dívali se na ní.
"Nemůžeme je nijak varovat. Jediná možnost jak to zastavit je letět tam. Buď tam už První řád bude a my ho zastavíme a nebo přiletíme ještě v čas."
Měla pravdu.
Jinou možnost jsme němeli.
Přesto sem se cítil, jakoby mi ji někdo bral a já tomu nemohl zabránit.

"Omlouvám se, že do toho vstupuji, ale generál Hux je najde. Jsem si tím jistý, jsou blízko. Už vyloučil tolik míst, že už mu jich zbývá jen opravdu málo," ozval se Rafe.
Místo jména přiděleného Prvním řádem se Rey rozhodla mu říkat jménem, které mu dali rodiče. Rafael.
Kývnul jsem.
"Nezbývá nám nic jiného než letět hned. Nemáme čas," řekl jsem a podíval se na Rey.
Věděla, že nechci aby letěla s námi. Ale věděl jsem, že poletí.

"Jsme čtyři. Proti tisícům, uvědomujete si to?" zeptal se s úsměvem Met.
"Musíme to zkusit," odpověděla mu rozhodně Rey.
"Pak by jsme měli začít balit.." řekl Met potichu a zvedl se.
I my jsme se zvedli.

Přišel jsem k Rey a pevně jí objal.
Stáli jsme tam a na chvíli neexistovalo nic než my dva.
"Miluju tě a mrzí mě všechno, čím jsem ti kdy ublížil, Rey," šeptal jsem jí aniž bych jí pustil.
"Už jsem ti to dávno odpustila," říkala tiše.
Vzal jsem jí za ruce a podíval se jí do očí.
"Naše dítě potřebuje oba rodiče."
Kývla na mě se slzami v očích.
"Ale bohužel ne každý má vždy to, co potřebuje."
Zavrtěl jsem hlavou a chystal se něco říct.
"Pokud do toho jdete s náma, měli by jste začít něco dělat, za chvíli běžíme do města," řekl Rafe a smutně se usmál.
Podíval jsem se na Rey, která mě v tom samém okamžiku políbila. Pak pustila mé ruce a odešla s Rafem.

Já jsem ještě chvíli stál na místě a snažil se zapamatovat její rty na mých pro případ, že by to dnes bylo naposled.

.........................................................
Omlouvám se za hodně velkou pauzu.🖤
Snad mi to odpustíte, určitě máte o prázdniny stejně jako já spoustu jiných věcí na práci, než projíždět Wattpad:)
Pokud se Vám další kapitola líbila, nezapomeňte dát hlas a třeba i komentář.🌹

Jinak myslím, že další kapitola bude zároveň i poslední kapitolou tohohle příběhu.
Takže doufám, že mě za konec nezabijete..🌷