TEMNÁ (Reylo)

Kapitola 22. (Rey)

       ..O TÝDEN POZDĚJI..

Finn a Poe odlétli před dvěma dny. Štíty už by měly být dokončené za nějaký týden.
Ben se dokonce snažil s nimi vycházet a docela mu to šlo.
A stejně tak jako vedle mě usínal,se vedle mě i probouzel.
O dítěti jsme mluvili každý den, ať už s Finnem, Poem, nebo Metem.
Nejvíc jsme o tom ale mluvili s Benem. Budeme rodiče.
A začínali jsme se na to těšit.
O tom že mě miluje už jsem neměla pochybnosti, stejně tak o tom, že ho miluju já.
Poe moje těhotenství odlehčil, jakoby se nic nedělo a my čekali normální dítě.
A tak jsme to začali brát i my, nechtěli jsme si nic připouštět.
Přesto jsme ale s Metem plánovali jak předejít nejrůznějším komplikacím, vařili čaje a vývary z bylinek a meditovali.

Ležela jsem na lehátku v nemocnici ve městě. Z jedné strany vedle mě seděl Met a z druhé Ben.
Přemýšleli jsme dlouho, jestli to riskovat, ale nakonec jsme se shodli, že je důležitější vědět, jestli je dítě v pořádku.
Pan Wozen si pročítal tabulky s mým falešným jménem a stejně tak falešnými údaji.
Nakonec kývnul a přešel ke mně.
"Takže v kolikátém měsíci jste 6-7?" usmál se na mě.
Podívala jsem se na Meta, který se na mě díval stejně vyděšeně.
"V šestém," odpověděla jsem.
Doktor kývnul a vzal si do ruky gel.
"Nemusíte se ničeho bát, je to jen ultrazvuk," řekl a namazal mi gel na břicho.
Na už vážně dost velké břicho.

A o chvíli později jsme to uviděli.
Ben mě chytil za ruku.
Nikdo z nás nemohl spustit oči z obrazovky.
Bylo nádherné už teď, tak maličkaté.
"Už je plně vyvinuté, nemůžete být v 6. měsíci."
Podívala jsem se na doktora.
"Ale jsem."
Podíval se na obrazovku.
"Je sice malé, ale všechny životní funkce už fungují jak mají. Dávám tomu měsíc, než bude chtít ven."
Měsíc. Zadívala jsem se na obrazovku.
Za měsíc tu bude s námi.
"Je to holčička nebo chlapeček?" zeptal se Ben tiše.
Doktor zavrtěl hlavou.
"Je špatně otočené, obávám se, že to dneska nezjistíme."
Ben kývnul, anižby spustil oči z obrazovky.
"Ale nejsem si jistý, jestli jste v pořádku vy, slečno."
Podívala jsem se na doktora.
Ukázal na obrazovku s čísly.
"Tady..to dítě vám nebere jen živiny. Bere vám i sílu a většinu energie. Je možné, že posledních několik dní budete tak slabá, že se nezvednete bez cizí pomoci. A je skoro nemožné, abys jste zvládla porod."
Ben mi zmáčkl ruku tak silně, že jsem sebou cukla. Když si to uvědomil, rychle mě pustil.
"Určitě bych vám doporučil císařský řez."
Kývla jsem na něj.
"Můžu umřít?"
"Umřít by jste neměla, jen musíte víc jíst a pít. Jakoby jste nejedla za dva, ale aspoň za čtyři."
Ben se na mě podíval.
"Neboj. Všechno bude v pořádku..bude to v pořádku."
Usmála jsem se na něj.

Pak jsme se ještě chvíli dívali na naše dítě a pak se vrátili do skalního města.
Když jsme ale přišli, někdo tam byl.

Zůstali jsme stát.
Ben si vzal do ruky meč.
Ta postava se při zvuku Benova meče otočila.
Byl to muž.
Tak v mém věku.
"To jsem já pane.." řekl rychle a udýchaně.
Všimla jsem si krve na jeho tváři a všichni jsme se k němu rozeběhli.
"Pane to jsem já, omlouvám se, že jsem vám napodával hlášení, ale neměl jsem šanci.
Zavřel mě a pak mě mlátili a teď když jsem se konečně dostal ven, může být pozdě."
Nic jsem nechápala. Ben jen ztěžka dýchal.
"Kdo tě zavřel? Na co může být pozdě?!" říkal Ben nervózně.
Ten muž se posadil do trávy.
"Generál Hux, pane. Všem řekl, že jste se spojil s Odbojem a zradil nás. To hledání Odboje nezastavil, posílil ho a nařídil vás oba při nalezení zabít. Popravil každého, kdo mu nepřísahal věrnost, ale moc vojáků se neodvážilo. Omluvám se, že jsem sklamal, pane."
Stáli jsme na místě jako přikovaní a nic neříkali.
Minutu, pak tři, pak pět...
"Nevědí že jste tady, našel jsem vás podle toho vysílače, co jste mi dal. Myslí, že jste oba na té základně. Tu hledají."
Po dalších minutách ticha ke mně Ben přikročil a pevně mě objal.
"Musím to zastavit," řekl potichu.
Odtáhla jsem se od něj a zavrtěla hlavou.
"Ne. Prosím, nemůžeš.."
"Rey, oni je zabijou. Všechny."
"Nemusí je najít."
"Najdou je.."
Dívali jsme se na sebe.
"Ošetři ho Mete, prosím," řekl Ben a ukázal na toho muže.
Met kývnul, podepřel ho a vydal se s ním do jeskyně.
"Chce zabít víc mě, než tebe. Když budu s tebou.." řekl.
Stála jsem a z očí mi tekly slzy, nevěděla jsem co dělat.
"Musíme to zastavit spolu," řekla jsem.
Ale on se jen podíval do země.
"Rey, slyšela si toho doktora. Budeš slabá. Musíme tě dostat někam, kde tě nenajde a zastavit První řád než bude pozdě."
"Nikam bez tebe nepůjdu," řekla jsem rozhodně.
"Rey, prosím.."
Zavrtěla jsem hlavou.
"Buď budem oba tady nebo oba tam."
Objal mě, ale vím, že s tím nesouhlasil. Nechtěl.
V tu chvíli jsem něco cítila.
"Je to chlapeček."
"Co?" řekl tiše.
"Čekáme chlapečka, cítím to."
Zasmál se.
"Chlapečka.." zopakoval.

.....................................................
Další kapitola je tu, doufám, že se vám líbila🌹🖤

Jinak co vysvědčení? Pomalu se blíží i prázdniny🍀