TEMNÁ (Reylo)

Kapitola 16. (Rey)

Všichni jsme mlčeli.
Nevím, jak dlouhá doba uběhla, ale nezmohla jsem se ani na slovo.
Jen jsem mlčela a snažila se dát si všechno v hlavě dohromady.

Po dalších asi pěti minutách, kdy jsme všichni včetně mě nespustili oči z Metova znaménka jsem se pomalu posadila.
"Co to znamená?" řekl potichu Finn.
"Všichni víme, co to znamená," řekl Mon.

Met se mi podíval do očí.
"Máš rodiče, Rey?"
Zakroutila jsem hlavou.
"Ne. Nepamatuju si na ně," řekla jsem potichu.
"Ani já ne. Snažil jsem se je najít, Rey. Nejspíš mě nechali na Natě, tam mě našel Ken. Nikde jsem je nenašel, ale viděl jsem je. Jednou jsem měl vidiny. Někdo jim chtěl vzít dítě, dceru. A pak... je zabili. Jsou mrtví, Rey. Ale ty žiješ."

Z očí mi tekly slzy. Dokázala jsem myslet jen na větu "Jsou mrtví, Rey". Nebyli to žádní ožralové, co mě prodali, aby měli na alkohol. Vždycky jsem věděla, že to tak nebylo.
"Snažil jsem se tě najít, ale pak jsem to vzdal.."
Nenechala jsem ho to doříct a vrhla jsem se mu do náruče.
Pevně mě objal. Nemohla jsem tomu uvěřit, ale zároveň jsem věděla, že to tak je. Brečela jsem, ale zároveň jsem byla šťastná. Mám bratra. Ale moji rodiče jsou mrtví. Navždycky.
"Nakonec si našla ty mě," řekl Met a zlomil se mu hlas.
Objala jsem ho ještě pevněji. Mám bratra.

Když jsem si uvědomila, že tu nejsme sami a dala jsem si to všechno dohromady, odtáhla jsem se.
V tu chvíli jsem ucítila vztek.
"Řekl si mi, že mě prodali, aby měli na alkohol!"
Ben se mi podíval do očí.
"Já vím.."
"Jsi lhář! Věděl si, že to tak není a přesto si dovolil, abych si to myslela!"
"Mrzí mě to, já.."
"To mě taky," řekla jsem a obešla Mona.
Vyšla jsem z jeskyně a ignorovala všechny, kdo při odchodu řekli moje jméno.
Nemohla jsem uvěřit tomu, že celou dobu věděl, že mi lže a i tak nazýval lhářkou mě.

Sedla jsem si na zem na kraji městečka, opřela si hlavu o kámen a dívala se na oblohu nade mnou. Obloha byla černá, ale i tak bylo docela vidět díky jasně zářícím hvězdám.
"Našli jsme se," říkala jsem potichu směrem k obloze.
"Vím, že jste nás chránili. A možná jste umřeli s tím, že se vám to nepovedlo, ale tak to není. Mám vás ráda," říkala jsem se slzami v očích.
Věděla jsem, že mě nemůžou slyšet, ale měla jsem potřebu to vyslovit nahlas. Vyslovit to tak, jak to bylo. Jen pravda, nic víc.
"Nechtěl jsem, aby si je dál hledala. Chtěl jsem aby si se dala ke mně a zapomněla na všechno před tím. Nevěděl jsem že jsou mrtví. Ale mrzí mě, co jsem ti o nich řekl."
Otočila jsem se na Bena. Jak dlouho tu byl? Znovu jsem se podívala na nebe.
"Jdi pryč."
Místo toho si sedl vedle mě.
"Rey.." řekl.
Zvedla jsem se, že půjdu pryč já, ale chytil mě za zápěstí a stoupl si přede mě.
"Tvoje matka se jmenovala Tessa. Dneska jsem to viděl. Byli tady, uprostřed v lese. Měli v rukou malého chlapečka a před někým utíkali. Řekli, že ho nechají na Natě. Když to Met řekl, došlo mi, že to byli oni. Ti co je chtěli dostat řekli, že si nemůžou dovolit další Kenobi, Rey."
Všechno jsem slyšela naprosto jasně, ale i tak jsem to nemohla pochopit.
"Další Kenobi?" řekla jsem tiše.
"Obi Wan Kenobi. Musel mít potomka."
"Ten Obi Wan Kenobi? Mistr Anakina Skywalkera?"
"Nejspíš to byl prarodič jednoho z vašich rodičů, Rey. Což znamená, že jsi Kenobi."
V tu chvíli jakoby se všechno kolem mě zastavilo. Dívala jsem se do Benových očí a zhluboka dýchala.
"Kenobi." řekla jsem do větru.
Ben kývnul.
"Met to ví?"
"Ne, chtěl jsem to říct nejdřív tobě."
Hlavou se mi honily miliardy myšlenek a otázek. Jedna přes druhou tak rychle, že jsem nepřečetla celou ani jednu z nich. Musela jsem se uklidnit.
Pomalu jsem odešla pár kroků od Bena a sedla si na velký kámen porostlý mechem.
"Musíme mu to jít říct," řekla jsem tiše.
Ben kývnul a beze slova jsme se vydali zpátky k jeskyni.