TEMNÁ (Reylo)

Kapitola 8. (Rey)

Bylo ráno.
Ležela jsem stočená v posteli a dívala se upřeně před sebe.
Myslela jsem jen na odboj a Bena. Zradila jsem je. Zradila jsem všechny, kterým na mně záleželo, všechny které jsem měla ráda. Ale nemohla jsem jinak. Nezbývalo mi nic, než pomalu umírat. Přidala jsem se tím na temnou stranu?
Stala jsem se tím, kým jsem nikdy nechtěla být?
Došla jsem do bodu, kdy nevím jak dál.
Ale když jsme spolu stáli v objetí, když mě líbal. Bylo v něm dobro. Cítila jsem to.
A dobro je cestou ke světlé straně.
Třeba ještě není pozdě.

Kovové dveře do pokoje se s bouchnutím otevřely.
Cukla jsem sebou.
Stál v nich doktor a běžel ke mně. Zmateně jsem se posadila na kraj postele a rozhlédla se kolem sebe.
Vzal mě pevně za zápěstí a trhnul se mnou, až jsem se postavila na nohy.
"Jsou tu. Jsou tu pro tebe, Rey. Pojď," křičel.
To co právě vyslovil se mi v hlavě přehrálo ještě aspoň pětkrát.
"Kdo?" zeptala jsem se.
"Odboj holčičko," řekl a nervózně vzal mou ruku do dlaní.
Rychle jsem zakroutila hlavou. Kolem mě jakoby se setmělo.
"Já..nemůžu.."
Zakroutil hlavou.
"Ne Rey, ty musíš. Znal jsem tvého otce. Jsi po něm. Dokážeš všechno."
Zhluboka jsem polkla. "Znal jsem tvého otce". Měla jsem tolik otázek, ale nezmohla jsem se ani na jednu.
Pevně mě chytil za ruku a vlekl mě chodbami. V lodi už blikala červená světla a dveře se otevíraly a zavíraly. Za námi i proti nám vybíhaly skupiny stormtrooperů, ale my běželi dál za ruku s tím pánem, co znal mého otce. Vběhli jsme do výtahu.
Výtah zastavil a já uviděla stíhačky, loď odboje a..a Finna.
Rozeběhl se ke mně.
Až teď jsem si uvědomila, jak moc mi chyběl.
V tu chvíli jsem uslyšela výstřel, který vyčníval mezi všemi ostatními. Rychle jsem se otočila, ale kulce, která projela srdcem doktora jsem už nedokázala zabránit.
Vykřikla jsem a sklonila se k němu.
"Nee!" vytriskly mi slzy.
"Porta," řekl potichu a hlava mu klesla na zem.
Finn mě rychle zvedl ze země.
V poslední chvíli jsem se stačila ohlédnout směrem, odkud vylétla kulka.
Což jsem nikdy neměla dělat.
Uviděla jsem jeho. Bena. Stál prkeně na místě se zlostí, která mu byla jasně vidět v obličeji.
A v očích měl slzy. Slzy,  zklamání.
Slzy mi tekly po tvářích. Kroutila jsem hlavou.
"Prosím.." řekla jsem potichu.
Ale v chaosu, který tu byl mě stejně neměl šanci slyšet.
Finn mě chytl pevně za levou ruku a běželi jsme k naší lodi.
Dokázala jsem myslet jen na Benův výraz a poslední slova doktora. "Porta". Bohužel jsem nevěděla co, nebo kdo Porta je. Možná to jen vypadalo, že to řekl, ale nic to neznamenalo.
Nebo jsem mu možná špatně rozuměla. Ale v očích mu svitla neděje, když to vyslovil.
Vběhli jsme na palubu a dveře se za námi rychle zavřely.
Finn mě pevně objal. Byla jsem tak ráda, že ho zase vidím.
Vyletěli jsme světelnou rychlostí neznámo kam do vesmíru.
Konečně se ke mně dostal i Poe a ostatní. Stáli jsme uprostřed lodi a všichni se šťastně objímali. Pak jsem se posadila na sedačku vedle Finna, který mě znovu pevně objal.
" Tak moc jsi mi chyběla Rey."
"Ty mě taky Finne."
Opakovali jsme to pořád dokola a brečeli.
Nevím, jak dlouhá doba uběhla, když naše loď přistála na mně neznámé planetě.

Rozhlédla jsem se kolem. Byli jsme na ostrově. Rostly tu spousty různých květin, keřů a stromů. Ostrov vypadal docela velký, ale polovinu z něj zabíraly vysoké skály porostlé mechem a nízkou trávou.
Všude kolem nás byla průzračně zelená voda.
Bylo to tu nádherné.
Poe s Rose mě odvedli do naší nové základny, která byla skrytá uvnitř jedné ze skal a provedli mě tam. Byla jsem ráda, když mi řekli, že je tu zatím nikdo nenašel a jsou všichni v pořádku.
Generál mi na světelné mapě ukázal místa, kde jsou roboti, kteří to tu prozkoumávají.
"Zatím nevíme proč, ale nejsou tu žádné známky jiné formy života."
Kývla jsem.
"Záchod. Potřebuju záchod," řekla jsem rychle a opřela se o stěnu.
Motala se mi hlava už od chvíle, kdy jsem nastoupila do naší lodi.
Generál mě rychle vzal do náruče a utíkal se mnou na záchod.
"Děkuji. Nechte mě tu chvíli o samotě prosím."
Sice koukal nesouhlasně, ale nejspíš mi nechtěl odporovat.
Jen tak tak jsem stihla doběhnout k míse a vyzvracela jsem se do ní. Třikrát. Přišlo mi, že už ani nemám co.
Sedla jsem si na zem, opřela se o zeď a zhluboka dýchala.
Aspoň mi už bylo mnohem líp.
Fyzicky. Psychicky jsem na tom byla o poznání hůř.
Nejspíš už ho nikdy neuvidím. Ještě nedávno bych za to byla ráda, ale hodně věcí se změnilo. Nemohla jsem dostat z hlavy jaho oči. Pohled, kterým se na mě díval, když jsem utíkala. Teď jsem si byla jistá, že by mě zabil. Udělal by to i kdyby nechtěl. Tím, že jsem ranila jeho jsem ranila i sebe.
Cítila jsem se, jako by mi někdo zabodl kudlu do srdce.
Nikdy jsem nechtěla, aby to takhle dopadlo. Ale svoje city jsem nemohla změnit.
Milovala jsem ho. Ať už to byl Ben Solo, nebo Kylo Ren.
A teď jsem se k němu už nemohla nikdy vrátit, nikdy ho líbat, nikdy ho obejmout.
Slzy mě pálily v očích.
"Rey, jsi v pořádku?"
Byla to Nao, naše zdravotnice.
"A-ano," řekla jsem rychle vstala a vyšla z kabiny.
Celou si mě prohlédla a nejistě se usmála.
"Tím si nejsem tak jistá."
Položila si mou ruku do dlaní.
"Udělám vám čaj z bylin, co tu hojně rostou. Pomáhá na zklidnění organismu."
Kývla jsem na ní a usmála se.
"Jen si vyčistím zuby. Děkuju Nao."

Seděla jsem na nemocničním lůžku a popíjela čaj. Byl dobrý, i když jsem to vůbec nečekala.
"Nebolí vás něco slečno?"
Zavrtěla jsem hlavou.
"Ne. Jsem v pořádku. Jen potřebuji trochu času."
Kývla.
"To chápu. Vedle máte napuštěnou vanu. Čisté oblečeni máte na stolku vedle. Nechám vás o samotě."
Usmála jsem se na ní.
"Děkuju za všechno Nao."
Kývla a s úsměvem odešla.

Ve vaně jsem byla asi hodinu, tak moc příjemná byla. Pak jsem si pomalu oblékla čisté oblečení a odešla do svého pokoje.
Měla jsem tu postel, malý stolek s čtyřmi židlemi, skříň a dokonce malou ledničku.
Lehla jsem si do postele a znovu na tvářích ucítila slzy.
Chtěla jsem ho mít u sebe.
Víc než cokoliv jiného. A trhalo mě na kusy, že si nejspíš myslí, že jsem to na něj jen hrála, abych mohla utéct. Že jsem lhářka.
Chtěla bych cítit jeho tělo u mého. Dotýkat se ho.
Ale nemohla jsem odejít, když Odboj riskoval všechno, aby mě zachránil. A věděla jsem, že Ben teď cítí zlost, nenávist, možná smutek, ale lásku ne.
Asi po dvaceti minutách jsem v slzách usnula.

  
     ..............................................
Ještě jednou se omlouvám, že jsem ten díl tak dlouho nevydala!💤💤
Pokud se vám líbí tak nezapomeňte hlasovat nebo komentovat.🖤
Další díl bude z pohledu Kylo Rena.💣

A protože byl tenhle díl trochu smutný, tak tady máte trochu černého humoru:DD
(Pokud jste neviděli Star Wars tak nejspíš nepochopíte)

Překlad:
Luke: "Jak zemřel můj otec?"
Obi-Wan Kenobi: "Nebyl příliš dobrý ve hře zem je láva."

:DDDDDD