PŘÍBĚHY CARTERŮ

FRANK

,,Hele,kámo!Počkej chvilku!Volá mi žena.'' Zrovna jsem se bil s jednou příšerou,když mi Lisa volala.Už jsem byl skoro u konce,ale pak mi řekla,že je s Daisy v nemocnici,a tak jsem si řekl,že si tu příšeru nechám na pak.

Vzal jsem provaz a přivázal jsem jí ke stromu. ,,Tak...a tady počkáš.Kdyby tě chtěl někdo náhodou rozvázat,tak si ho najdu a taky skončí na prach.Jdu,čus.''

Spěchal jsem se přestrojit do civilu,a pak rovnou do nemocnice.

Když jsem do ní přišel,Lisa se opírala o Sama a Nico opodál telefonoval.Lisa si mě všimla jako první a vběhla mi rovnou do náručí,kde se rozbrečela.

,,Promiň,já je neuhlídala.Kdybych byla doma,nic by se nestalo.''

,,Liso...vždyť je jen trochu potlučená a říkala jsi,že má otřes mozku.Chvíli si poleží a bude fit.''

Lisa se na mě koukla,jak na vraha a já už věděl proč.Moje děti polobohové nejsou,tudíž se jim zranění moc rychle nehojí.Občas na to zapomínám.A to pekelně! (Ale o tom už jiný příběhy).

Šli jsme si sednout k Samovi.Nico zatím dotelefonoval a přišel k nám.Bohužel u nás moc dlouho nepobyl,jelikož musel na první pomoc,a tak jsem si povídal se Samem.(i když jsem mluvil spíš já než on.)Není divu,když za Daisy může vlastně on.Ale pšššššt...nic jsem neřekl.

A čím bych pokračoval...asi jen tím,že pak Daisy utekla z pokoje a to rovnou ke mně.