PŘÍBĚHY CARTERŮ

SAM

   

Takže čůs...tady Sam. Jestli budu blábolit nesmysly, tak jen proto, že se skoro měsíc starám o Daisy. Teda vlastně...jsem se staral. Teď se starají ostatní o mě. Proč???Tak poslouchejte...

Blížila se půlka mého trestu, ale taky párty u jedný fakt mega krásný holky. Jenže já jsem měl samozřejmě zaracha a musel jsem hlídat Daisy. Ale já na tu párty musel! A tak Daisy (kupodivu) něco vymyslela. Tak jsem se šel ustrojit a už jsem byl u dveří, ale přišli rodiče. Tak jsem šel zase do pokoje, se rozčílit na Daisy.

,,Hele! Neřvi na mě! Jinak nikam nepůjdeš a budeš mi muset vařit čaj, jelikož mi právě došel.''

,,Jenže Daisy,rodiče jsou dole,tudíž mě uvidí,když půjdu normal dveřmi a Nico nám nepomůže,protože s někým zase chatuje.''

Už jsem byl fakt bezradný,ale pak mi mozek začal pracovat...šel jsem na balkón a tam pomalu po římse postupoval k oknu,po kterém jsem měl v plánu sjet dolů.Ale tak trošku se to pokazilo,když do pokoje vešla mamka a já zpanikařil.

Fakt jsem nechtěl,aby mě chytila,a tak jsem udělal první věc,co mě napadla.Skočil jsem dolů.

No...kaskadérský kousek by to byl pěkný,ale podvrtla se mi noha a já skončil na zemi.A to pěkně blbě.

Víte Jaklem před chvílí říkal,že mi začal pracovat mozek? No...tak ale pěkně blbě!!!

Táta byl kupodivu doma,a tak mě odvezl do nemocnice.Tentokrát už bez mámy,protože ta už se fakt složila.Nohu mi dali do gipsu,ségře dali na týden zaracha,protože mi pomáhala s útěkem...ne, neprásknul jsem jí! No a pak už jsem jen ležel.

První dva týdny se ségrou,ale pak už musela do školy.Jupíííííí.Ale to jsem nevěděl,že do školy budu muset i já.

,,Mami,radši ne.Já se v tý škole někde zabiju. Vůbec mi to na berlích nejde.''

,,Nene.Do školy půjdeš,i kdybych tě tam měla vozit každý den.A navíc...máš úžasný dvojče,ne? Nico ti pomůže,že jo?

,,Ehmm...se ještě uvidí'' Nico jen tak prohodil na gauči a zase se věnoval televizi.

,,Slyšíš to mami?Vůbec ho nezajímám.A vsadím se,že by mě i z těch schodů ve škole schodil.Já prostě nikam nejduuuu...!''

Tak,a skončilo to,jako obvyklé rozhovory s mámou.Vyhrála.Akorát teď jsem si k tomu rozbil na schodech svojí nevymáchanou drštičku.