PŘÍBĚHY CARTERŮ

FRANK

Po našem rozhovoru se rozutekli do pokojů a já se vydal za jedním z nich. Za Nicem. Ano, sice jsem říkal, že mi nic neřekne, ale zkusit jsem to musel.

Už jsem chtěl do pokoje vejít, ale Nico telefonoval.

,,Jo,chtějí letět do Paříže. Vím, ale co s tím nadělám?? Nenechají mě samotného doma. Hahaha, tohle jim určitě řeknu. Heleee, doma sám nebudu. Bude tu i Alex. Určitě mě tady pak nechají. Víš co?? Vyřešíme to zítra. Ahoj.''

Aha. Po tom co jsem slyšel, mi trklo, že Alex není holka ale kluk. Okej. Vešel jsem do pokoje...

,,Čau Nico. Hele...potřebuju pomoc.''

,,Jé, tati! Jak dloho...teda, jakou? Já umím jen první pomoc.''

,,No, tak tu ne. Potřebuju se vyznat ve svých dětech a...nejde mi to. Daisy je pořád ubrečená a najednou nemá ráda Maxe, Sam je neustále zamyšlený a ty sedíš jen u mobilu nebo u PC a s někým si píšeš. S někým jménem Alex??''

,,Tati!!! Ty jsi poslouchal!''

Trochu si pokřišel a bylo to. Pak si sedl ke mně na postel a i přes to, že nechtěl, Mi něco vyklopil.

,,Takže abych si to ujasnil...Daisy je zabouchlá do Maxe, jenže on chodí s jinou holkou, a tak je na něho naštvaná. U Sama se domníváš, že se děje něco s Bet. Něco jako...''

,,Ani to neříkej! Sam a Betyna? To by vyhráli cenu o nejhorší pár na světě.''

Rovnou jsem mu jednu fláknul. Takhle o svém bratrovi mluvit nebude!

Když už jsem chtěl jít za Lisou, mě Nico zastavil...,, Víš tati, měl bych prosbu. Nemohl bych zůstat doma, až se poletí do Paříže? Já bych byl hodný a...''

,,...a nic by jsi tady s Alexem nedělal, viď?''

,,Tati, ale, ale...prostě...jo, byl by tady i Alex. Ale nic by jsme nedělali. Fakt! A hlavně...spolu ani nechodíme.''

Po tomhle už jsem radši šel. Akorát jsme se domluvili, že když budou dobrý známky, mohl by tu zůstat.