PŘÍBĚHY CARTERŮ

NICO

,,Počkej chvíli. Já si tě hodím na notebook, jelikož mi blbne mobil.'' S Alexem jsme spolu byli plus mínus týden, ale připadalo mi to jako věčnost.

,,Tak jsem tady. Copak potřebuješ?''

,,Ehmm...já ani nevím. Možná svého přítele.Ale to by nesměl vypadat tak otráveně.''

,,Přítel? To slovo se mi moc líbí. Zvlášť, když ho vyslovuješ ty. Jo a že vypadám otráveně? Se nediv. Daisy pořád otravuje, že ti mám zavolat, ať příjdeš. Né, že bych nechtěl, ale přijeli rodiče, tudíž by byl výslech. Otravný výslech.''

Alex se začal ukrutně tlemit. Prý jsem vypadal, jak naštvaný strašidlo. Ani jsem se nedivil, jelikož jsem nebyl učesaný, tím pádem mi spadli vlasy do čela a tím jak jsem mluvil o Daisy...jo, byl jsem naštvaný strašidlo.

,,Moc vtipný.''

,,No je to vtipný. Hele... nechceš k nám zítra přijít na večeři? Máma chce zkusit něco nového, táta nám chce něco oznámit a mně přišlo, že by byla dobrá chvíle,jim říct o nás.''

Chvíli jsem na něho koukal. Pak jsem se naštval, že jim to jetště neřekl a kdy jsem chtěl zavřít notebook, přiletěla Daisy.

,,Jé. Čus Alexi, příjde k nám?''

,,Ne Daisy, nepříjde. A náš rozhovor je u konce. Čau!''

Zaklapl jsem notebook, vykopl z pokoje sestru a šel si dát sprchu.