PŘÍBĚHY CARTERŮ

DAISY

Ráno bylo fakt strašný.Jelikož jsem byla vzhůru dřív než kluci,za nepořádek od bitvy z popcornem jsem dostala sprda já.Díky tomu jsem přišla o ranní zprávy,kde byl Max s jeho tátou.(Jeho táta je významný architekt a díky tomu jsme se s Maxem seznámili)

Byla jsem opravdu naštvaná,a tak jsem vzala kýble s vodou a šla jsem je vylít na brášky.Oba vyskočili a začaly naše každodenní žertíky.Jednou mi dali hady do postele,pak jsem je zase já zavřela do komora a takhle to šlo až do oběda,kdy jsem byla tak vysílená,že jsem usnula a spadla do polívky.

A od té doby se mě máma každou půlhodinu ptala,jestli mi něco není.

,,Ne,fakt mami.Jen jsem unavená a trochu mě bolí hlava.''

Jó,tak to byly moje poslední slova před tím než...než jsem omdlela.

Probudila jsem se až druhý den v nemocnici,kde mi řekli,že mám otřes mozku.Nevěděli-by příčinu,ale Sam se ke všemu přiznal,čím si vysloužil měsíc zaracha a starání se o mě.

Máma u mě být nemohla,jelikož se skácela,hned jak mě do nemocnice přivezla.A tak u mě seděl Nico,který byla si jako jediný v poho.Seděl u mě celý den a díky tomu jsem se o něm a Samovi hodně dozvěděla.

Konečně vím,že je Nico na zdrávce(tím se vysvětluje proč se nesložil)a Sam že se dal na právničinu.

Svěřil se mi,že se mu líbí jeden kluk(ano,kluk) a ty bitvy o holky jsou jen přetvářka.

No a pak se prořekl,že když máma šílela,zavolala tátovi,který teď nejspíš sedí v letadle.

,,Cože!!?Auuu!!!To né!!Vždyť jsem v pořádku.Hele,klidně se postavím.'' Už jsem chtěla vstát,ale Nico mě uložil zpátky do postele.

,,Ségra...klid!Táta se už měl stejně brzo vrátit.Nic nezmešká.Prej ty dva dny bez něho přežijí a my si ho snad trochu víc užijeme.''

,,Ano...vy si ho užijete.Já budu muset ležet.''

,,Ale prosím tě...všichni moc dobře víme,že se od tebe nehne.Vždyť jsi jeho holčička.A teď spi,já jsi jdu zavolat.

Nico se zvednul ze židle a udělal tu nejhorší věc na světě.Rozcuchal mi vlasy.Pak už jen zaklaply dveře a já zase usnula.