PŘÍBĚHY CARTERŮ

NICO

,,Mami?Tati?Co tady krucinál děláte? A-a jak víte, že jsem tady?" Promluvil Alex.

,, Žádné otázky synku. Jen se ustroj a pojď s námi. S maminkou jsme velmi unavení a potřebujeme si co nejdříve odpočinout."

,, Jenže tati...já odvoz nepotřebuji. Jsem snad dost starý na to, abych se o sebe postaral sám.A jestli tě to uklidní, tady Nico mě doprovodí."Alex si mě k sobě přitáhl a ani mu zřejmě nevadilo, že před námi stojí jeho rodiče.

,,Ale Alexi... myslím, že si se tu naotravoval už dost.Tak pojď" Pustila se do něho i jeho máma.

,, Ehmm...jestli mohu taky něco říct," všichni se na mě otočili.,, Vůbec tady Alex neotravuje. Se ségrou jsme doma sami,a tak je tu aspoň sranda. A hlavně se tu nenudím, když je ségra neustále v pokoji."

Než Alex stačil cokoliv říct,jeho táta prohlásil:,, Několik mi silně připomínáš. Nejsi ty náhodou Carter?"

S Alexem jsme se na sebe otočili a já ze sebe dostal něco ve stylu že ano. Pak se do rozhovoru přidala i jeho máma, protože moje rodiče znají a někdo s někým chodil do školy a různé jiné pitomosti.

Když Alexovi rodiče odešli, zavřeli jsme za nimi a svezli se po dveřích na zem. Tam jsme o sebe zůstali opření, dokud nepřišla Daisy.