PŘÍBĚHY CARTERŮ

DAISY

Díky bohu můj první týden ve škole proběhl v pohodě. Dohnala jsem učení, napsala si pár písemek, ale co bylo nejlepší, Max nebyl ve škole, takže jsem s ním nemusela mluvit. Ale...viděla jsem tu jeho holku. Proč zrovna jí? Vždyť nebyla ani hezká. Blond vlasy, podpadky... No dobře. Kdybych byla na holky, asi bych po ní jela. Ale stejně. Proč zrovna jí?

Holky mě klidnily, ale já musela. Musela jsem s ní mluvit. Takže jsem nasadila co nejmilejší úsměv a šla...

,,Ahoj. Ty jsi Bella, že jo?? Já jsem Daisy, nejlepší kamarádka Maxe.''

,,Ehmmm...jasně! Akorát...neříkal,že jste nejlepší kamarádi. Ale hodně mi o tobě vypravoval a věř mi, představovala jsem si tě trochu jinak.''

Jinak,jo? A opravdu? Já myslela,že Maxe přetrhnu. Neříct někomu,že jsme bestfriendi... fakt?!! Už jsem Belle chtěla říct něco víc, ale zazvonilo.

,,No...jsem ráda, že jsem tě poznala,'' zavolala Bella,,doufám, že se zase někdy uvidíme!''

Tak to já zase doufala v opak.

Další týden to tak zase dobrý nebylo. Hned v pondělí když jsem vyšla z baráku, jsem viděla Maxe a Bellu, jak se cicmají a drží za ruce.Bleee.

Chvíli jsem doufala, že se Max otočí a vzpomene si, že má čekat na svojí BFF před jejím barákem. Ne, nestalo se tak. Aspoň že mám holky. Bez nich...bych byla v háji.

Přišli jsme do školy a já zpanikařila, protože jsem si vzpomněla, že sedím vedle Maxe. Koukla jsem do třídy...jo, ještě tam nebyl.

Už jsem chtěla jít dovnitř, ale najednou se za mnou ozvalo:,, Čůůůs! Jak je!!?''

Ten hlas jsem znala jako svoje boty (vlastně...ani ty neznám tak dobře). Byl to Max.

,,Haloooo! Slyšíš mě!??''

Neotočila jsem se. Prostě jsem ho ignorovala. Ale jak jsem ho znala, bude otravovat, dokud není po jeho. Chytil mě za ruku a chtěl mě otočit, ale já už to nevydržela a...,,Běž do háje!!''

Všichni stáli jako omráčení. Dokonce i já,holky který stály za Maxem a jeden učitel co procházel kolem nás.

A co myslíte, že jsem udělala?? Já blbka jsem se rozbrečela a utekla na WC.