Příšeru jsem nakonec nezabil. Nechtělo se mi, jelikož jsem toho doma měl fakt hodně. A ještě k tomu nastal okamžik, kdy jsme chtěli s Lisou říct dětem pravdu o mně. Sešli jsme se u večeře a já začal, jelikož bylo u stolu nezvyklé ticho.Daisy byla ubrečená, Nico se pořád koukal na mobil a Sam byl poněkud zamyšlený.
,,Takže děcka. Chtěl bych vám něco říct a potřebuju, aby jste dávali sakra pozor.''
Nevím, čím to bylo, ale hned na poprvé se na mě všichni tři obrátili.
,,Bude to znít divně, ale...bohové, příšery a ostatní bytosti o kterých jsem vám kdy vyprávěl, opravdu existují. Vaše babička je Athéna a já jsem polobůh. V životě jsem nikam nelétal, ale chodím na místo pro lidi, jako jsem já.'''
Koukali na mě s otevřenou pusou a podle mého očekávání se první vzpamatovala Daisy.
,,Jako ta Athéna? Ta bohyně moudrosti? No ty vole!''
,,Ségra,děláš si srandu? Táta nám něco takového tajil celou věčnost a ty na to tohle?'' Takhle pro jistotu zareagoval Sam.
Daisy se do něho chtěla pustit, ale naštěstí promluvil Nico.:,,OK. Sklidni se Same, jo?? Táta, vlastně i máma nám to tajili věčnost, ale přeci to můžou i odčinit,ne?''
Jo, čekal jsem, že to řekne. A taky jsem věděl, že budou chtít na to místo.
,,Dobře. Někdy vás tam v nejbližší době vezmu. Ale teď ještě jiná věc. Poletíme do Paříže!''
Až na Nica jsme se všichni usmáli. Nevěděl jsem proč, ale stejně jsem se ho radši na nic neptal, protože by mi nic neřekl.
ČTEŠ
PŘÍBĚHY CARTERŮ
FantasíaPříběhy Carterů...co si pod tím představit? Rodinu. Daisy,Nico,Sam,Lisa,Frank a Athéna. Ano, přesně tak.Athéna. Ta zatím hlavní roli nemá,ale na scénu brzy přijde. Vztahy...rozpory... tajemství... láska...
