PŘÍBĚHY CARTERŮ

NICO

Musím uznat, že má Daisy trochu pravdu. My kluci jsme fakt kreténi. Vybrečela se mi na klíně a zřejmě jí dal Max opravdu zabrat, protože usnula. Bál jsem se s ní pohnout, ale šel kolem táta a tak mi pomohl. Zavřeli jsme dveře a už jsem se chtěl jít kouknout za bráchou, ale táta si se mnou chtěl promluvit.

,,Nico...co je Daisy?? Mám o ní starost. Od tý doby co přišla z nemocnice, se chová fakt divně. A co je nejdivnější, nebaví se s Maxem.''

,,Ehmm... víš tati, slíbil jsem jí, že to nikomu neřeknu. Tohle vyřeším na pána sám.''

Táta mi pocuchal vlasy a odešel. Ateda vlastně chtěl odejít, ale pak se ještě otočil a řekl mi.: ,,Jo a někdo ti volal. Nějaký Alex.''

KRUCINÁL! Já na něho zapomněl. To se stát nemělo a nikdo neví o koho jde, takže bych můj život měl přetočit o dva týdny do zadu...

Takže to bylo asi v období, kdy jsem se staral o bráchu. Jeden den jsem si takhle šel ve škole ze záchodu a nejednou do mě někdo vrazil. Byl to blonďatý kluk s fakt úžasnou barvou očí. Krásná modro-šedá. Jo a taky měl mega bicáky. Samozřejmě jsem na něho vyjel ( teď nechápu proč).

,,Hele!! Dávej bacha!''

,,Ježiši sorry. Já,já tě neviděl.''

,,Neviděl!? Tak si pořiď brýle!''

No...nebylo to moc dobrý. Hlavně když jsem zjistil, že je to můj nový spolužák a že sedí vedle mě.

Učitelka Alexe představila a pak to šlo nějak takhle...

,,Čau, nevím, jestli si mě pomatuješ,ale...''

,,Moc dobře si tě pomatuju! A...sorry, že jsem na tebe vyjel. Asi to bylo z toho, jak jsem se lekl.''

,,Jo, jasný. Omluva se přijímá. A tady sedím?''

,,Co? Jo, jasně. Jo a já jsem Nico.''

Alex si sedl a chvíli jsme si povídali, jelikož učitelka musela někam odejít. Pak se stalo něco nečekaného...ředitel nám řekl, že můžeme jít domů. Prý z provozních důvodů.

Tak jsme se sbalili a šli. Alex šel se mnou. Kriste pane! Jo! On byl fakt... nic, nic. Radši nic. Došli jsme k mému baráku...

,,Tak tady bydlím já.''

,,Hele, bydlíme kousek od sebe. Já bydlím v další ulici.''

,,Fakt? Tak to je super! Mohli by jsme zajít někdy ven.''

,,Jo, tak jo. Ale spíš bych potřeboval dohnat učení a tak. Nepomohl by jsi mi?''

Pane bože, pane bože. On fakt chce...

,,Jo, jasně. Tak se někdy stav. Já teda nejsem žádný machr na učení, ale...''

,,To nevadí.Hlavně abych si o tom mohl s někým promluvit. No nic...tak ahoj.''

,,Co??? Jo, tak čau.''

Odešel a já taky. Otevřel jsem dveře a co jsem první uslyšel.:,, Kdo to byl? Nějaký nový nápadník?'' Jo, tak tohle prohlásil Sam. Už jsem chtěl začít s Betynou, ale radši jsem se šel podívat na Daisy.