My brother Harry Styles-DOKONČENO

4.

Houpala jsem se ze strany na stranu a tiše jsem plakala. Už je to doba co ten doktor odešel. Stihla jsem se uklidnit, ale nikdo si mě od té doby nevšímá. Slzy mi tekly a já přemýšlela o životě. Co semnou teď bude? Jak to budu zvládat bez maminky? To budu žít sama, nebo mě přidělí k babičce? Budu muset opustit můj domov?
Roztekly se mi slzy ještě víc a rozbolelo mě srdce. Jako by mi ho půlka zmizela! První nemám možnost poznat otce, ani mi ho nenapíší do papírů, potom mě opustí bratr a teď maminka? Za co mě trestáš...
hleděla jsem do zdi a najednou prošel člověk. Že by na této chodbě začal žít život? Za chvilku prošli další dva, ale já jsem stále s rozostřeným zrakem tupě hleděla před sebe. Pak prošli další dva za sebou a já jsem se teda začala rozkoukávat. Chvilku mi to trvalo. Viděla jsem 4 siluety a jednu která chodila sem a tam. Už vidím, ještě jsem párkrát zamrkala a utřela si oči.
Vždyť to jsou ti tupci! A ten pochodující je můj bratr! Říkala jsem, že mě nepozná... držel v ruce nějakou fotku nebo co a pobíhal sem a tam.
Najednou promluvil myslím Liam "my se těch fanynek nezbavíme ani v nemocnici. Dívejte jak na nás kouká..." co si o sobě myslí? Že když se na ně podívám tak jsem hned jejich faninka?? Všichni se otočili směrem ke mně a Nial se ke mně začal přibližovat "hele, klidně ti dám autogram nebo fotku, jen když přestaneš zírat! Tady Harry je v těžké situaci a ještě nemůže najít svou sestru. Moc bys nám to ulehčila, kdyby sis šla sednout na druhou stranu chodby..," kurva co to je? Co si o sobě myslí. Vole hlavně že já v těžké situaci nejsem že? A ani mě nepozná a to sedím před ním.... nasraně jsem se postavila a rozhodla jsem se, že jim to trochu stěžím, to hledání. To by ale nesměl přijít doktor "Dobrý den!" Vykřikl můj bratr. Hodně se změnil, dřív byl aspoň vychovaný.... "dobrý den pane Stylesi. Už vám to sestra řekla? Upřímnou soustrast, mrzí mě to." Když to zopakoval tento mladý 190ti cm doktor, znovu jsem se rozbrečela.
Všichni se na mě nechápavě podívali, proč brečím, když asi nejde ani o mě. "Caro?" Podíval se na mě nevěřícně Harold, v tom pohledu ale byla i vina, né jeho, ale moje?. Všichni v tu ránu zpozorněli. Já jsem se ale rozběhla pryč. Nechci ho ani vidět. Nepozná mě a pak se tváří ještě jako bych za to mohla?!
Najednou mě ale zezadu chytly dvě silné svalnaté ruce v bílém plášti. Byl to ten vysoký doktor. Nemohlo mu být víc jak 25... Otočil mě směrem k sobě a já jsem se do něj zatulila. On mě hned objal a já jsem jen brečela. Krásně voněl. "Šššš" říkal a stiskl mě ještě víc v objetí.
Najednou přiklusal můj bratr a já jsem se od doktora odtáhla. "Caro! Vůbec jsem tě nepoznal!" Vykřikl a roztáhl ruce. Já jsem mu však do náručí nevběhla. Jen jsem řekla "ahoj".
Doktor se do toho vložil "Slečno Styles, protože vaše matka zemřela, váš bratr si vás převezme do péče." Vykulila jsem oči. "C..c..cože?"

----
Nojo už je to tady.😈