My brother Harry Styles-DOKONČENO

23.

Nepouštěj hudbu
"Co budem dělat?" Zeptal se Chaz. "Park park park" začal řvát Izzy. Přijde mi, že on je tělem bůh, ale chováním děťátko. Chriss jede po Lei, Brad je šéf a Chaz je takový ten celkem tichý ale darebák taky. "Ohh já mám zaracha" udělala jsem smutný pohled. "Za co prosím tě?" Ušklíbla jsem se "za to, že jsem řekla pravdu". Chris si dak ruku kolem mých ramen "tak to tě doprovodíme, zlobidlo" viděla jsem znuděné pohledy "ne, nebudu vás tahat. Půjdu sama." Všichni kývli. Chris ani neprotestoval a už se jim dívám na záda.
Rozešla jsem se. Projdu se, je hezky.
Neznám to tu, takže jsem šla kam mě nohy nesly. Kdyžtak se na cestu zeptám. Procházela jsem nějakou uličkou, která vypadala zvláštně. Linula se z ní hudba (pusť média).
Miluju hudbu, rytmus a tanec. Najednou z tama šly i hlasy zpěvu. Začala jsem procházet. Byly to takové ty úzké uličky s vchody a dětmi sedícími na schodech. Došla jsem do středu kde byla ulice širší a tam hráli na kytary a bubny kolumbijci a tančily tam holky v rozevlátých sukních s květinami na hlavě. Úplně jiný svět - krásný, čistý. Ale co bylo ve středu mě dostalo. Hlavní zpěvák toho všeho byl ten kluk z autobusu ráno. Omg. Kolem něj seděli všichni ti kolumbijští muzikanti a on ve středu ještě se dvěma dalšími zpěváky zpíval. Se zavřenýma očima.
V kruhu tančily i postarší paní, které si mě všimly. Natáhly po mě ruku. Já jen stačila pustit kabelku a už tančím v kruhu za ruce s dětmi. Na krku mi přistál květinový náhrdelník a ve vlasech už mám taky květiny. Odvážíla jsem se a snažím se dělat to co ty holky. Najednou se kolem mě udělal kruh, abych tančila. Ale já přestala. Začaly mě povzbuzovat tleskáním. Zavřela jsem oči a tančím. Odvázaná. Plně si to užívám.
Hudba pomalu končí a já se naposledy zatočím. Otevírám oči a všichni mě s úsměvem sledují.
No, všichni ne. Oliwer se na mě mračí. Objetím se rozloučí s některými, jedna holčička mu skočí do náruče a dá mu pusinku. On ji pohladí, položí, bere hnědý kabát a naštvaně jde. To kvůli mně? Usmála jsem se na kolumbijce a svou řečí, nehledě na to, jestli mi rozumnějí, promluvila "bylo to skvělé děkuju. Možná někdy přijdu." Otočila jsem se a šla za Klukem. Najednou mě zastavila ta holčička, která ho tulila. "Nikdo tu moc anglicky neumí, ale tyto květiny nedávám jen tak nějakému cizinci. Poznala jsem, že sem tak nějak patříš, víš? Wer taky. Jdi za ním." Udivila jsem se, že tak malá holka toho tolik umí a ví. Sálala z ní magie. A kdo je wer? Nejspíš Oliwer. Běžela jsem, abych ho stihla.
Cestou na mě ještě jednen kluk vyběhl z domu. "To je má sestra. Jsme propojeni. Ona je budoucí guru našeho kmene. Proto vše zná a ví. Jen je ještě malá a tak si užívá dětství, než umře náš momentální guru. Pak bude muset převzít žezlo. Není to vše, co ti řekla. Měla bys přijít. I když nebudeš chtít, nějaké okolnosti, osud, tě sem dovede." Usmál se na mě snědý patnáctiletý kluk. Vlastně byl dost pěkný. O skoro dva roky mladší, ale bude to ještě fešák, se pozná.
Mířím ke konci uličky a rozhlednu se. Už odešel. Ach jo. Udělala jsem dva kroky, ale někdo mě zatáhl do nějaké jiné uličky. "Pronásleduješ mě? Co po mě chceš? Poslal tě Simon a spol? Mluv!" Rozkřikl se "ne! A který Simon. Šla jsem kam mě nohy nesly. Miluju hudbu, tak jsem začala tančit! I ta holčička mi řekla, že je to osud" natiskl mě rukou na zeď "Simbu do toho netahej! Nevěř všemu, co ti řeknou malé děti." Ironicky se zasmál a zavrtěl hlavou "a už nechoď, zapomeň na mě a vše tady. Mohla bys je dostat všechny do průseru." Odrazil se ode zdi a už mizel za rohem.
Ccc, samozřejmě že sem půjdu. A do průseru? Nevím o co by šlo, ale budu opatrná. Myslím že Simba by mi nedala květiny, kdybych byla pro ně nebezpečná... říkáte si, věříš tomu?!, ano věřím. Už je půl čtvrté. Končili jsme ve dvě. Jejda. Vyběhla jsem na frekventovanější ulici a tam se zeptala jak se dostat na nejbližší zastávku.
Zjistila jsem, že jsem zašla do mega prdele a vykličkovat pryč bude peklo. Nakonec se mě ujal obětavý rus a doprovodil mě až k zastávce. Jo, neumím ani hovno rusky, ale on pochopil co chci. Z tama mi to ale nejelo domů. Musela jsem do centra LA a z tama jet linkou do bohaté čtvrti...
Zabochla jsem dveře, už už cupitala do pokoje, ale najednou mi vstoupil do cesty BODYGUARD!