Můj bratr nás před pěti lety opustil. Moje mamka žije jen se mnou, nemá přítele.
Avšak jednou se něco stane, a Cara bude donucena přestěhovat se.
Ke komu? musíš číst!😏
Chtěla bych tohle udělat jako short story. Jo a zase tak moc toho o 1D nevím...
"Tak pojď Carr"následovala jsem svého bratra za 4mi jeho kamarády. "Takže kluci tohle je moje malá sestra Cara" malá, odfrkla jsem si. Asi ani neví kolik mi je. "Ahoj, jsem Liam, no na malou sestru teda fakt nevypadáš. Opravdu jsi hledal tuhle kočičku podle té fotky šestiletého dítěte?" Nechápavě jsem pozvedla obočí. Liam, který semnou teď mluvil vytrhl Haroldovi fotku z ruky a ukázal mi ji.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Tak to je opravdu smutné, Harolde.... a ty, Liame mi neříkej kočičko!" On na mě hodil perverzní pohled a dodal "doma mě učili, že mám říkat pravdu." Zašklebila jsem se. "Niall, doufám že umíš vařit?" Uchechtla jsem se "jsem Cara, vařit umím, ale jak pro koho." Teď přišel na řadu takový ten malý, nikdy se mi vzhledově nelíbil, ale vypadá sympaticky. "Jsem Louis, těší mě" podal mi ruku "Cara, ale to už víš" tohle byl snad jediný upřímný úsměv za celý dnešek. Poslední tu byl ten namachrovaný debil, který se o své vlasy stará víc než o vlastní matku... ale není z tady té party jediný, že Harolde? Podala jsem mu s nechutenstvím ruku. To že mi ji nepodal sám, už lecos dokazuje. Nepřijal ji. "Zayn" zavrčel, otočil se a šel pryč. Co jsem mu udělala? Nic. Tento egoista s IQ na nule a pýchou nad 1000 se mohl naštvat kvůli čemukoliv.... Nechápavě jsem se otočila na kluky a Harold jen zavrtěl hlavou a řekl "to neřeš, chová se tak už od středy..." Jen jsem nad tím mávla rukou a vydala se z nemocnice ven, jako všichni ostatní. Když jsme došli k nějaké limuzíně, řidič všem pěti začal otevírat dveře. Chtěl otevřít i mě, ale já jsem ho zastavila se slovy "děkuju, ale o tohle nestojím!" Chlap jen zvedl v obraně ruce a uhnul mi. Já jsem otevřela dveře, ale Harold, který byl za mnou to hned okomentoval. "Dost ses změnila, tohle jsi dřív nedělala." Nasraně jsem se otočila "Hodně se toho změnilo. Ty ses změnil, náš vztah se změnil, dost věcí v tomhle městě, zemi, rodině! Ale ti všechno bys věděl, kdybys neodjel a nechoval se jako největší sobec pod sluncem!" Otočila jsem se zpátky k vozu a až teď si uvědomila že to slyšeli. Všichni na mě hleděli. "Nečumte" zavrčela jsem a koukala z okna. Liam, co vedle mě seděl, se radši odsunul. V půlce cesty do mě někdo přímo propaloval díru pohledem. Pomalu jsem otočila hlavu směrem do limuzíny a uviděla HO. Zayn se na mě černýma očima už dlouho díval. Trochu strašidelné. Začala jsem se mu do očí dívat taky. Neuhnul. Pozvedla jsem jedno obočí. On se zamračil a díval se dál. Najednou auto zastavilo. Já jsem se na Zayna naposledy zašklebila a vystoupila. "Děkuju za odvoz. S bohem." Harold mě ale zezadu chytlil "tak hele, ty se teď sbalíš a večer odlétáme." Co? "Děláš si srandu? A to jako myslíš, že tady nechám bez rozloučení Zarr, Jerryho, tetu a strýce, babičku, Petera, Hanryho a Francise?" Dost udiveně se na mě podíval. Však v pohodě, klidně si o mě mysli, že jsem autistická sestra bez přátel☺️... "fajn, máš na to den, potom příjdeš a někdo ti pomůže zabalit." Den?! "Ne, odejdu teď a počítá se mi to až od zítra!" "Ne ne ne, počítá se ti to odedneška. Do zítřka v šest večer budeš doma! A jestli ne, tak ti pomůže zabalit Zayn, moc dobře vím, že ti do oka taky nepadl. Pro něj to bude trest za to, jak tě přivítal a ty za to jak jsi na mě byla ošklivá!" Nasraně jsem si odfrkla. "Fajn. Ošklivá a pamatuješ vůbec, co jsi mi řekl před 4mi lety, když jsi odcházel?!" Zamyslel se, ale nic neřekl. "Fajn. Ale vy ukliďte koupelnu, nemám na to náladu."
