My brother Harry Styles-DOKONČENO

39.

Ahoj. Já vím, jsem hrozná s tím, jak nepíšu 😳.. Ale bylo toho hodně. Navíc za 4 dny nastupuju na střední do prváku a na intr. Celkem se toho bojím protože tam nikoho neznám a ani nevím s kým budu na pokoji. No to je vám asi jedno, že? 😂 Tak jo, pojďte si to přečíst holky moje❤(A kluci, pokud to čtěte 😮). Joo a ještě chci říct, že ta moje přestávka byla fakt celkem velká. Takže jestli tu mám nějaké chyby ve jménech, nebo jsem přestala řešit Carr kamarády a tak, tak se omlouvám, ale nějak mi nepřijde podstatné psát o nich. Teda o 'Trávě' psát budu protože je to bff Cary, ale ostatní řešit nehodlám😆😘...

Pohled Cary:
Je 20.6., což znamená že do začátku prázdnin zbývá týden!! Říkáte si, proč jen týden? To protože letos to tak hezky vyšlo, že 27.6. je pátek a naše škola se rozhodla netrápit nás chozením v pondělí a úterý do školy a tak nám dají vysvědčení v pátek a bye! Konečně budu mít ode všech pokoj..

Teď bych se vrátila k tomu ránu. CO.TO.SAKRA.BYLO?!. Bože!

rychle jsem se oblékla do tepláků a tílka a šla pomalu dolů. Celkem se stydím za to co se stalo. . . V kuchyni byl Harry. "Carr já, omlouvám se! Vážně jsem nechtěl. Nejradši bych si vyliskal"
"No, bránit ti nebudu" odpověděla s výsměchem a šla zpět do pokoje.

Najednou se k ní připlížil Zayn. A objal ji ze zadu. "Zaynie, co to děláš? Co když někdo přijde 😰" Zayn upevnil stisk. "Jak to s námi vlastně je Carr?"

"Já, já" pustil ji. "Jasně, chápu, nemáš zájem..." už se vzdaloval. "Ne! Počkej! Já, něco k tobě cítím. A ne není to odpor nebo tak. Právě naopak! Velmi mě přitahuješ. Kdykoli tě vidím, zrychlí se mi srdce. Jsem nervózní! Já se ale bojím!"
"čeho se bojiš? Citů? Nebo mě?" "Ne! Bojím se zamilovat se do tebe. Ale ne protože bys mě snad měl podvést nebo opustit. Bojím se toho, že když opustím tento pokoj, už nikdy neucítím nic tak pěkného, jako když jsem s tebou!" poslední slova jsem vykřikla. Ne úmyslně.

Jakmile jsem to dořekla, Zayn se na mě podíval s něčím tajemným v očích. Že by to bylo pochopení? Radost? Ne. Díval se na mě s nějakým citem, s jakým jsem se u něj ještě nesetkala.

Avšak jeho pohled netrval dlouho. Krátce po té, co jsem to dořekla se ozvaly rychlé kroky po chodbě.

Zhrozeně jsem pohlédla na Zayna. "Kdo to byl?" jen si odfrkl "a není to jedno? Nebo se snad stydíš za své city ke mně??"

A už byli zase u toho. "Tohle nemá cenu Zayne... Ani spolu nechodime a furt se hádáme!"

Zayn jen zakroutil hlavou a vyšel z pokoje.

S ním to bude ještě náročné. Musím za ním zajít.