Dostatečně krásná: Vybraná

Kapitola 7

V den vyhlášení Zápisu byla rodina Pennerových, co se nálady týkalo, rozpolcená. Zatímco malá Kimberly pobíhala po domě plná energie a poštuchovala se se svým druhým nejstarším bratrem, Rose se potácela z místnosti do místnosti jako oživlá mrtvola. Nálada Audrey byla poněkud složitější. Chvílemi ji ovládala zvědavost, zatímco za pár vteřin lítostivě hleděla na své starší sestry. Elisia se všem vyhýbala. Snažila se zaměstnat péčí o domácnost, aby nemusela myslet na večerní zprávy. Její manžel Warren si udržel svou klidnou tvář. Nejstarší dívka, jež v domě pobývala, se usmívala na všechny členy své rodiny při každé možné příležitosti.

Nejstaršímu z potomků Pennerových ovšem neuniklo, že každou chvíli mizí do svého pokoje. Uvědomoval si, že si Kristin snaží namluvit, že nemá šanci být vybraná. Spíše než o holý fakt se jednalo o její bláhové přání. Tyler byl toho názoru, že pokud nevyberou ji, nemůžou ze sedmičky vybrat nikoho jiného. Jeho mladší sestřička měla jakési osobité kouzlo, jež nemohl nikdo přehlédnout. Všímal si pohledů můžu a chlapců, jež se za ní otáčeli, když společně mířili na náměstí, kde oba pracovali. Zatímco jiné dívky by svého kouzla využívaly, jak jen by mohly, tmavovláska se tvářila, jako kdyby si to ani neuvědomovala. Jako kdyby všechny ty pohledy šly mimo ni.

Čím víc se blížilo večerní vysílání, tím víc bylo v domě cítit napětí. Nebylo se čemu divit. Všichni už si přáli, aby bylo po všem. Chvilku před sedmou přepnul Edwin televizi na kanál speciálně určený pro vysílání zpráv. Nechtěl riskovat, že něco propásnou. „Rose?“ houkl na svou sestru.

„Co chceš?“ ozvalo se z kuchyně.

„Nepřišla nějaká pošta?“ položil své sestře otázku.

„Pošta?“ podivila se dívka.

„Jo, Rose, pošta. Poznáš to podle toho malého světýlka...“ dobíral si ji Edwin.

„Nejsem blbá!“ odfrkla si dívka.

„Nic nepřišlo.“

„Jsi si jistá?“ ujišťoval se mladík.

„Ne, Edwine. Já totiž nepoznám, jestli ta kontrolka svítí, nebo ne,“ odfrkla si mladší dívka popuzeně.

„Tak promiň!“ protočil muž očima, načež se zadíval na televizi. Právě vysílali důležité okamžiky z života královské rodiny za posledních dvacet let. Při pohledu na přeplácaný sál plný vyparáděných lidí v šatech, z nichž mu některé přišly k smíchu, se nebyl schopen ubránit uchechnutí. Smích jej ovšem přešel v momentě, kdy zahlédl jednu z drůžiček manželky bratra současného krále. „Hej!“ křikl co nejhlasitěji. „Tohle musíte vidět!“

Byl vděčný, že v této době měli možnost přetáčet veškerá vysílání. Našel onu dívku v přezdobených šatech, jak kráčí uličkou před nevěstou.

„Co tu řveš...“ Kristin se odmlčela v momentě, když si všimla dívčiny tváře. „Je to...“

„Mamka.“ doplnila ji právě příchozí Rose.

„To není možný.“ zavrtěl odmítavě hlavou Tyler.

To, co Edwina znepokojilo nejvíc, nebyla přítomnost Elisie na královské svatbě. Jednalo se o jeden velice podstatný detail. „Vážně jste si nevšimli tohohle?“ pozastavil obraz a ukázal na dívčin účes.

„Jo. Měla příšerný vlasy,“ pokrčila Rose rameny.

„To asi jo, ale já myslel něco jinýho,“ poukázal prstem na předmět, jež se dívce leskl ve vlasech.

Kristin byla první, kdo pochopil, na co naráží. „Říkala, že se zúčastnila. Neřekla ale, že došla takhle daleko,“ vydechla překvapeně a svezla se na pohovku vedle Edwina.

„Jak daleko?“ nechápala Rose.

„Byla mezi posledními třemi,“ konstatovala Kristin.

Rose se praštila do čela. „Princeznou se stanou poslední tři, jen jedna si ale vezme prince. Tak to říkala.“

„Přesně tak, Rose. A naše mamka byla tehdy jednou z nich,“ potvrdila Kristin, jež měla sama problém tomu uvěřit.

V tu chvíli se ozvaly blížící se kroky. Během pár vteřin se v obývacím pokoji objevila žena, o níž čtveřice právě mluvila.

S láskou se rozhlédla po svých dětech. Jakmile její pohled padl na televizi, těžce polkla. „Měla jsem vám to říct,“ uznala, přešla ke křeslu, do kterého se usadila.

„Řekni nám to teď,“ vybídla ji Rose, načež se bez varování uvelebila na klíně svojí starší sestry, kterou to ovšem nevyvedlo z míry. Na podobné kousky už byla za ty roky zvyklá.

Tyler se postavil za pohovku, přičemž se dlaněmi opřel o ramena své tmavovlasé sestry.

„Kde jen začít...“ povzdychla si žena, na jejíž tváři bylo jasně patrné napětí a strach z toho, jak její děti ono vyprávění přijmout.

„Zkus to od začátku.“ navrhla s laskavým úsměvem Kristin.

Jediný pohled na její úsměv stačil, aby Elisia sebrala odvahu. Zavřela oči. Vzpomínala. Po chvíli oči otevřela. „Byla jsem vybraná jako jedna ze třech dívek ze sedmičky. Musím uznat, že pro některé to bylo obrovským překvapením. Jsem míšenec. Vždycky jsem jím byla a přesto jsem uspěla. Příjezd na hrad byl šílený. Vše bylo tak jiné. Tolik se to lišilo od světa, který jsem znala. Má rodina byla chudá. Byla jsem jedináček, otec neměl práci a matka byla uklízečka. Zámek se diametrálně lišil od všeho, co jsem znala. Učila jsem se etiketě, tanci, dokonalé chůzi. Dalo to spoustu práce ale zvládla jsem to. Stala jsem se jednou z favoritek a nakonec to dotáhla až mezi poslední tři.“

„Stala ses princeznou?“ přerušila ji stále zaskočená Rose.

„Přesně tak. Princ si nakonec vybral dívku z prvního kraje, což se dalo očekávat. Tyhle dívky mají vybrané chování už v den, kdy do paláce přijedou. Jejich oblast je zámku nejblíže. Není to pro ně nějak výrazná změna,“ vysvětlila matka sedmi dětí. „S tou dívkou jsem si nikdy moc nerozuměla. Od začátku jsem pro ni byla nic. Díky mé oblíbenosti u prince jsem ovšem zůstala jemu i jí na blízku. Sblížily jsme se a já se stala její družičkou,“ mávla rukou k televizi.

Na její tváři vládl zasněný výraz, který se chvílemi měnil v bolestný. „Během pobytu v paláci jsem se sblížila s jedním mužem z osobní stráže prince. Po celou dobu mě podporoval, držel nad vodou. Neviděl ve mně nějakou příšerku. Bral mě takovou, jaká jsem byla a já mu za to byla vděčná. Po konci té šílenosti se mi začal vyhýbat. Stále sem nechápala proč. Až jednou, když jsem se vrátila do pokoje, mi to došlo. Pohlédla jsem do zrcadla a v tu chvíli uviděla pravdu,“ sklopila pohled.

Nastalo ticho, které přerušil až tmavovlasý muž. „Co si viděla?“

„Cizí osobu, Tylere. Ta holka s dokonalým líčením, vyčesanými vlasy, drahými šperky a úchvatnými šaty, to jsem nebyla já. Hnusila jsem se sama sobě. Prvně jsem z toho vinila obyvatele zámku. Brzy mi ale došlo, že si za to můžu sama. Dovolila jsem jim, aby mě změnili. Aby že mě udělali někoho, kým jsem nikdy neměla být,“ natáhla ruku ke svým dcerám.

Ty neváhaly ani vteřinku. Okamžitě ji každá za jednu ruku chytily.

„Když jsem si to připustila, vzdala jsem se titulu a rozhodla se vrátit domů. Uvítali mě tu s otevřenou náručí. Všichni. Holku z chudé rodiny. To mě ale nezajímalo. To nejdůležitější pro mě byl muž, jež stál na úplném konci toho davu v uniformě strážců od královského dvora. Po dlouhé době jsem porušila etiketu. Konečně,“ ušklíbla se. „Rozběhla jsem se k němu a padla mu kolem krku.“

„Co se s tím mužem stalo?“" Přítomní se překvapeně ohlédli na dvě nejmladší dcerky Pennerových.

„To je přece jasné, Audrey. Vzala si ho,“ domyslela si Rose.

„Přesně tak,“ potvrdila Elisia, v jejích očích se zračila láska, jež ke svému muži i po všech těch letech chovala. „A už nikdy jsem jej nenechala odejít.“