Dostatečně krásná: Vybraná

Kapitola 39

Obyčejné vínové šaty. Hladká tylová sukně, bez ramínek, lesklý pásek. Nic víc.

„Komu mám poděkovat?“ zeptala se Kris a s úsměvem se prohlížela v zrcadle. Vlasy měla rozpuštěné, lehce zvlněné.

„Říkala jsem si, že v nějaké ohromné róbě, byste si těžko sedla na deku někde v zahradách. Tohle...“ kývla Lucia k šatům. „Byla ideální volba.“ A její paní s ní mohla jen souhlasit.

Brzy po snídani se princ dostavil před komnaty dívek ze sedmé Oblasti, kde vyzvedl dívku, jež se na toto místo absolutně nehodila. A to jí stavělo do středu zájmů všech přítomných.

„Začínám se ztrácet v tom, s kým už jsem mluvil a s kým ne,“ přiznal z ničeho nic princ.

„Tak si v tom uděláme pořádek,“ navrhla Kris a s pomocí prince se usadila na dece na dokonale upraveném trávníku nedaleko altánku.

„My?“ vyhrkl Anthony překvapeně.

„Ano, my. Nebo jste se s tím svěřil ještě někomu jinému?“ věnovala mu pohled plný pochyb.

Princ zavrtěl hlavou.

„Dobrá. Máte fotografie všech vybraných nebo mám poslat pro ty, které mám v pokoji?“ optala se tmavovláska.

„L-Lepší budou ty mé,“ mávl na muže v uniformě královské gardy a poslal jej vyhledat služebnou, která by mohla přinést, oč Kris požádala.

Netrvalo dlouho a už dívka v rukách svírala složku v barvě smaragdu. „Máte rád zelenou?“ zeptala se prince, který právě děkoval služebné, jež složku přinesla.

„A-Ano.“

Tmavovláska nahlédla dovnitř. Jako první na ní vykoukla fotografie Ange, dívky, jejíž jméno bylo vyhlášeno jako první.

„S tou jsem ještě nemluvil,“ přiznal princ.

„Tak to jsme dva,“ přidala se k němu Kristin.

„Děsí mě. Ona i zbylé jedničky,“ zavrtěl pomalu hlavou Anthony.

„Máte pocit, že vám vyškrábou oči?“ uchechtla se Kris. Anthonymu to ovšem moc vtipné nepřišlo. „Nemějte strach. Cítím to stejně,“ mrkla na něj a dívčinu fotografii odložila stranou. Nemohlo jí uniknout, že kromě jména se v princově složce nachází i základní informace o dané dívce. „Přeskočí tedy jedničky. Co dvojky? S lady Kaly jste už tuším mluvil.“

„Lady Kaly? To je jedna z těch dvojčat?“ vzpomínal se značnou námahou Anthony.

„Přesně tak,“ potvrdila dívka, jež mu dělala společnost.

„Tak ta je šílená,“ muž si promnul spánky, jako kdyby mu pouhá vzpomínka na rozhovor s dvojkou způsobovala bolest hlavy.

„Je trošku veselejší,“ uculila se nevinně Kristin.

„Trošku?“ nemohl princ uvěřit volbě jejích slov.

„Trošku víc,“ uznala tmavovláska. „Její dvojče, lady Rhoda, se zdá jako inteligentní dáma, jíž velice zajímá názor druhých.“

„Drby?“ snažil se Anthony odhadnout, co se Kristin snažila mírnější formou sdělit.

„Drby,“ potvrdila se smíchem tmavovláska a další fotografii rovnou odložila stranou. Sofi byla pryč. Nebyl důvod se jí dále zabývat. „Tak, kdo je tu dál?“ zeptala se Kris sama sebe. „A! Lady Forbia... Tak tu neznám...“

Schůzku provázel uvolněný smích, spousta vtipů a především předávání vlastních dojmů. Bohužel byli nuceni se vrátit do zámku mnohem dříve, než to plánovali. Nakonec se jejich schůzka nedala označit jako piknik. K jídlu se totiž vůbec nedostali. Její veličenstvo, královna, nechala poslat pro prince. Trvalo na tom, že se její mladší syn musí toho dne zúčastnit oběda. A ne nebrala jako odpověď.

„Mrzí mě to,“ povzdychl si princ, když dívku doprovodil až do jídelny. Zatím zde byli jen oni dva.

„Vy za to nemůžete,“ mávla nad tím dívka rukou.

„Zajímalo by mě, co to mou matku popadlo, že trvala na tom, abych zde dnes byl. Vynechal jsem pouze jedinkrát,“ mručel nespokojeně.

„Určitě o nic nejde,“ snažila se ho uklidnit Kristin.

„Toho se právě bojím,“ pozvedl mladík pouze jeden koutek úst. „Často o nic nejde a to mě rozčiluje nejvíc. Nebudu vás tím ale zatěžovat.“

„Nezatěžujete. Ráda vás vyslechnu.“ ujistila ho s milým úsměvem a s příchodem první z vybraných dívek se odebrala ke svému místu.

Do jídelny se brzy dostavila většina těch, jež zde měli být. Chyběl pouze král a jeho nejstarší potomek. Právě jeho se týkalo oznámení, jež pronesla královna těsně předtím, než se posadila ke stolu.

„Drahé dámy, mám pro vás úžasnou zprávu! Můj nejstarší syn, korunní princ, si ve svém náročném plánu našel chvilku času, takže se k nám dnes připojí,“ její úsměv byl falešný, to Kris poznala okamžitě.

Karoneina slova vyvolala šepot. Všichni přítomní nedočkavě vyčkávaly, až se k nim přidá korunní princ, jež byl pro dívky stále záhadou. Teď už tmavovláska chápala, proč královna trvala na tom, aby se Anthony zúčastnil oběda. Bylo to přesně, jak jí řekla Elete. Královna chtěla mít kontrolu nad svými dětmi a tímto sobě i všem ostatním chtěla ukázat, že ji má.

„Jaký asi bude?“ zaslechla Kris jednu z osmiček, jež se ptala své spolubydlící.

Ta jí nestačila odpověď, protože byla, stejně jako ostatní dívky a jejich opatrovnice, nucena povstat a uklonit se právě příchozímu korunnímu princi.

Světlé vlasy měl o pár odstínů tmavší, než jeho mladší bratr. To byla první věc, které si většina dívek všimla. Kris hleděla do země, když princ procházel kolem ní. Když ovšem zastavil v místě, kde seděla Lorelay, pozvedla zvědavě hlavu. Jeho modrošedé oči se upíraly přímo na ni. Vlasy měl lehce zvlněné, tvář opálenou. Byl vysoký, statný a více než pohledný. Kris pootevřela ústa v údivu. Toho muže znala. Nebo si to alespoň myslela.

„Matthew? Nechceš se už posadit? Všichni jsme hladoví,“ popoháněla muže královna.

Tmavovláska nebyla schopna slova stejně, jako princ nebyl schopen se pohnout. Dívku v očích začaly štípat slzy. Cítila se zrazená, oklamaná. Pohlédla na strop, aby slané kapky zahnala a zhluboka se nadechla. S výrazem plným opovržení pohlédla na světlovláska, jež na ní se strachem hleděl.

„Lady Kristin...“ oslovil ji plaše.

Tmavovláska pokývala rozvážně hlavou. Hluboce se uklonila. „Omluvte mě, vaše výsosti,“ pronesla chladně. „Udělalo se mi nevolno,“ oznámila a aniž by Mattovi pohlédla do očí, odsunula svou židli stranou. Nedbala volání svého jména z princových úst, prostě opustila místnost. Musela odejít. Měla pocit, že se dusí. Potřebovala se dostat pryč. A to rychle.