Dostatečně krásná: Vybraná

Kapitola 15

„Takže nevíš, kdo to byl?“ zeptala se tmavovláska už poněkolikáté, jako kdyby čekala, že tentokrát bude odpověď jiná. To se ovšem nestalo.

„Nevím, lady. Jak už jsem řekla, Sabin zná gardu lépe než já. Možná by věděla o koho jde. Můžete se jí zeptat, až dorazíme do komnat,“ poradila jí dívenka s úsměvem.

Kris se na ní vděčně usmála. Stále nedokázala pochopit, jak mohl palác zaměstnávat někoho tak neskutečně mladého. Nicci musela veškerý svůj čas podřídit Kris. Žádné koníčky, žádné zájmy a v podstatě ani rodina. Na nic z toho jí nezbýval čas.

Hned po příchodu do komnat byla Kris zavalena haldou otázek od Edit a Bekki. Protentokrát nad tím však jen mávla rukou a aniž by na cokoli odpověděla, zavřela se ve svém pokoji.

„Kristin, jak jste se měla?“ zeptala se jí Sabin, jež právě vyšla z koupelny.

„Dobře. Lucia tu není?“ optala se zvědavě Kristin.

„Ne. Je u švadlen. Přejete si ji zavolat?“ optala se Sabin a už se chystala vyrazit ke dveřím.

„Ale ne, jen ji nech,“ odvětila a vstoupila do koupelny, kam ji její služebné následovaly. „Tohle jsme probíraly už odpoledne,“ upozornila je.

„Jistě. Ale neměla byste tu být sama,“ argumentovala stejně jako odpoledne Sabin.

„Uděláme tedy kompromis," navrhla tmavovláska. „Vy zůstanete v pokoji a já si nechám otevřené dveře, dobře? Nehodlám se nikomu ukazovat nahá,“ její hlas nepřipouštěl žádné námitky, a tak Nicci a Sabin nezbylo nic jiného, než poslechnout.

Žluté šaty sklouzly po hladké pokožce až k dívčiným kotníkům. Ta z nich elegantně vystoupila a ponořila až po bradu do vany, jež stála uprostřed koupelny. Kris milovala kombinaci vanilky a černého rybízu. Nemohla si tedy stěžovat, když onu vůní ucítila z koupele, jež jí jedna ze služebných připravila.

„Kristin, chtěla jste se Sabin na něco zeptat,“ ozvala se Nicci, sedící u zrcadla v pokoji.

„Děkuji za připomenutí. Sabin, prý znáš členy královské gardy,“ začala Kristin.

Nejstarší ze služebných vrhla na Nicci pohled, jež mohl vraždit. „To je pravda. Ani zdaleka ovšem neznám všechny. Smím se zeptat, proč se lady zajímá o královskou gardu?“

Kris se při vzpomínce na setkání v labyrintu usmála a své služebné vše převyprávěla.

„Pamatujete si barvu očí? Něco, co by mi napovědělo z jakého kraje pochází?“ žádala kosmetička.

„Měl světlé vlasy, modré oči, plné rty, poměrně velká brada, opálený...“

„To je sice hezký popis, ale uvědomujete si, obě dvě, že to mohl být naprosto kdokoli?“ upozornila je služebná.

„To těžko. Byl to obr. Oproti Kristin byl o dobré tři možná čtyři hlavy větší!“ protestovala Nicci.

„Nezlob se na mě, Nicci, ale to mi také nijak nepomůže. Většina mužů z gardy je vysoká a vedle dívky, zvláště jako Kristin, by vypadala jako obr. Bez urážky, lady,“ vysypala se sebe Sabin na jeden nádech. Jahodově blond vlasy zavlály vzduchem, když otočila hlavu směrem ke dveřím od koupelny.

„Já to tak neberu. Kdybych se měla naštvat kvůli každé narážce na mou výšku, byla bych uražená do konce svého života,“ zasmála se.

Z koupelny se ozvalo šplouchání vody, při kterém se Nicci vymrštila na nohy a se svou kolegyní zamířila za zvukem.

„Už ani krok!“ zastavila je tmavovláska, jež zaslechla klapot jejich nízkých, širokých podpatků.

„Ale Kristin, musíme vám pomoci do šatů,“ snažila se dívku přesvědčit nejstarší ze sloužících.

„Ne, nemusíte,“ odporovala jí tmavovláska.

„Máme to v popisu práce,“ trvala na svém Sabin.

Kris si povzdychla. „Nikdo se to nedozví, jasné? Prostě si jen obléknu noční košilku a pak už jsem jen vaše, dobře?“ zeptala se s nadějí v hlase.

Kdyby tak věděla, jaký spor se odehrává v Sabinině hlavě. Na jednu stranu chtěla lady vyhovět. Na stranu se ráda držela pravidel. Ta už ovšem porušovala jen tím, že dívku neoslovovala tak, jak se slušilo. Povzdychla si tedy a poraženě pokynula Nicci, aby se znovu posadila. Nechtěla s Kris bojovat, nutit ji do něčeho, co jí nebylo příjemné. Chtěla pouze dodržovat pravidla a vykonat své povinnosti. Tahle zvláštní dívka ze sedmé oblasti jí to ovšem nijak neusnadňovala.

Z vlasů jí ještě odkapávala voda, když v elegantní bílé košilce s tenkými ramínky vstoupila do pokoje, což donutilo její služebnou vyskočit ze židle. Hloupá etika. Zazlobila se v duchu. Na Nicci se ovšem pouze mile usmála. Tohle příjemné stvoření za nic nemohlo. Pouze se snažilo být své paní dokonalou služebnou. Kris se posadila na židli, ze které se Nicci zvedla. Oddala se jejím šikovným rukám, jež jí co nejšetrněji rozčesávaly vlasy. Sabin jí mezitím na obličej nanesla masku, jež po zaschnutí jednoduše sloupla. Tmavovláska sykla. Několik jemných chloupků, jež zdobilo její tvář, bylo strženo společně s maskou.

„Omlouvám se. Je to ale nutné zlo,“ zamumlala služebná.

„Já vím, Sabin. Nic ti také nevyčítám,“ její stažené svaly se uvolnily, jakmile jí kosmetička začala jemně roztírat krém po tváři.

„Jdu pozdě?“ ozval se dívčí hlas s omluvným podtónem.

„Ale vůbec ne, Lucio,“ zavrtěla Kristin hlavou.

„Něco pro vás mám,“ oznámila hrdě tmavovlásce, jíž bylo akorát umožněno vstát z křesla.

Obličej měla po masce citlivý, ale od nepříjemného štípání jí pomáhal chladivý krém. „Asi bych vás měla upozornit, že nenávidím překvapení,“ kousla se nešťastně do rtu.

„Tohle není překvapení,“ ujistila jí Lucia a s nervózním výrazem ve tváři jí podala několik papíru v kožených deskách.

„Co je to?“ zajímala se Kris.

„To se dozvíte, až ty desky otevřete,“ kývnula k nim Lucia.

Tmavovláska se zhluboka nadechla. Jak se zdálo, neměla na výběr. Vzala tedy za jednu polovinu kožených desek a se zatajeným dechem ji odklopila.

_______________________________________

Mám problémy s kapitolou 10, stále skáče jako nezveřejněná. Ukazuje se vám? 🤦🏻‍♀️