Dostatečně krásná: Vybraná

Kapitola 16

Štíhlé prsty odhrnuly neposedné pramínky vlasů, jež dívce spadly do obličeje ve chvíli, kdy se z jednoho boku přrtočila na druhý. Tváře měla rudé, tělo spocené. Přesto že byla zakryta pouze tenkou přikrývkou, bylo jí neskutečné horko. Odhrnula tedy deku stranou, spustila nohy z postele. Jakmile se bosá chodidla dotkla podlahy, postavila se a zamířila k balkónovým dveřím, které otevřela dokořán.

Chladný noční vzduch pronikl do pokoje a donutil tmavovlásku se po jeho obklopení maličko zatřást. Kris si tedy oblékla župan, jež měla připravený vedle postele a ze džbánu, stojícím na nočním stolku, si do sklenice nalila trochu vody. Rty měla suché, v krku ji škrábalo. Nechala chladnou tekutinu, aby ulevila jejímu hrdlu a zamířila k malé pohovce, u které se nacházel konferenční stolek. Lucia na něm nechala návrhy šatů na další měsíc. Dívka otevřela kožené desky a prohlédla si první model.  

Vínová barva, ramínka spadlá na ramena ozdobená krajkou, jež se rozprostírala po celém hrudníku, jehož látka byla lesklá. Sukně se zdála jako navrstvený tyl. Nebyla nijak široká, spíše naopak. Tmavovláska přešla k dalšímu návrhu. Tentokrát šlo o bohatě zdobený vršek s širokými ramínky a výstřihem do véčka. Sukně se postupně rozšiřovala, přesto byla poměrně jednoduchá. Lucia zvolila světle tyrkysovou barvu, jež vypadala svěže a elegantně. Tady tmavovlásce neseděl onen výrazný korzet. Tolik kamínků. Povzdychla si. Při pohledu na další šaty zaúpěla. Jednalo se o širokánskou sukni, pod níž by mohla ukrýt několik lidí. Šedomodrá barva byla na korzetu ve většině překryta stříbrnou výšivkou. Byly to první šaty, jež měly rukávy sahající téměř k loktům, tvořené průhlednou látkou a zakončené patentem ozdobeným výšivkami stejně, jako samotný korzet.

S tichým povzdechem desky raději zavřela. Nedokázala si představit, jak by zde měla přežít první týden, natož měsíc. Zdálo se jí to nemožné. Ty šaty, co Lucia navrhla, byly překrásné. Věděla, že se tam nachází mnohem více zajímavých návrhů. Také věděla, že některé z nich bude muset vybrat. V deskách se nacházela směsice jednoduchých šatů, jež byly podle sloužících vhodné spíše pro dvorní dámy a stylem se velice podobaly šatům, jež Kris zašpinila. Dále v něm byly ovšem takové, jež nebyly vhodné pouze pro lady, ale rovnou pro princeznu. Kris by u některých šatů nesouhlasila. Svou majestátností jí přišly vhodné pro samotnou královnu. To ona ale nebyla. Vždyť nebyla ani princezna. Lady. To bylo to oslovení, jež jí náleželo podle pravidel Zápisu. Kdyby se její matka před lety nevzdala svého titulu, byla by Kristin lady už od narození. Titul princezna byl totiž dědičný pouze pro potomky královské krve. A tím dívka nebyla.

Dlouhé vlasy si sepnula skřipcem, aby jí nepřekážely. Župan si ještě více přitáhla k tělu a otevřenými dveřmi vyšla ze své komnaty na balkón. Zastavila se až těsně u zábradlí. Ruce si překřížila na prsou. Byla vděčná, že zbývající dvě dívky ze sedmičky už spaly a pokud ne, tak že zůstávaly ve svých pokojích. Po propuštění sloužících si Kris totiž byla prohlédnout zbývající místnosti, jež patřily k jejich komplexu pokojů. Ulevilo se jí, když se vrátila zpět do svého pokoje a cestou nikoho nepotkala. Věděla, že se holkám bude muset omluvit za své chování. Neměla je odbýt pouhým mávnutím ruky. Měla jim vysvětlit, že v onu chvíli o své rodině nechtěla mluvit.

Rodina. Další téma, jež jí běželo hlavou a nedalo jí spát. Byla od nich něco málo přes dvanáct hodin a už se jí stýskalo. Na odloučení nebyla zvyklá. Pro Pennerovi byl těžký už jen odchod Monici. Její odstěhování bylo pro celou rodinu velkou ránou. A teď se k ní ještě přidala Kris. Ta si to ovšem nezvolila.

Život u královského dvora byl od sedmičky hodně odlišný. Nejen pro Kris, ale i pro její dvě společnice. Ať už si to hodlala připustit nebo ne, měla oproti dívkám dosti podstatnou výhodu. Znala průběh téhle parády. Alespoň částečně. Ovládala etiketu, uměla zámecké tance, znala většinu tradic a ty které neznala, jí mohly přiblížit služebné. Její oči se upínaly ke hvězdám, když si vzpomněla na chvíli ze svého dětství. Tvář její matky byla tehdy ještě bez vrásek. Tmavovlásce mohlo být tak deset let. Vlasy měla rozpuštěné, na sobě hladké bílé šaty. Držela se Elisie za ruku a zajímala se, proč si nemohla vzít svou černou sukýnku.

Žena jí pohladila po tváři a něžně se na ní usmála. „Dnes je den Svobody a Upřímnosti, Kristin. Všichni nosí jen bílou,“ vysvětlila své malé holčičce.

„Ale vždyť moje šatičky jsou jiné než ostatních.“ Byla to pravda. Zatímco šaty ostatních dívek byly zdobené květy, krajkami nebo dokonce perlami či kamínky, její byly hladké, obyčejné.

„Dnes nejde o to, mít ty nejkrásnější šaty. Jde o mnohem víc.“ Jak rychle vzpomínka připlula, tak rychle byla pryč.

„Jde o mnohem víc,“ zašeptala si dívka sama pro sebe a její oči stále zkoumaly jasnou oblohu posetou tisícemi hvězd.

S jemným úsměvem ve tváři, stále ztracená ve vzpomínkách, zamířila zpět do komnat. Zastavit ji donutily kroky, jež zaslechla. Ze zvědavosti se tedy vrátila k zábradlí a pohlédla pod sebe. Až nyní si všimla, že je z jejích komnaty vidět na bludiště, jež se nacházelo v zahradách. Ke vchodu mezi dvěma stěnami z keřů, se přiblížila postava ve světle růžových šatech. Vlasy měla blonďaté, velice světlého odstínu. Neskutečně hubené tělíčko zmizelo během pár vteřin v záplavě zelených keřů. Z dívčina balkónu nebylo vidět moc daleko. Kdo to byl a kam šel? Zavrtěla hlavou, když ulehla do postele. Nemohla tvrdit, že ji nelákalo jít a zjistit kdo ona záhadná dívka je. Toužila dostat odpověď alespoň na některou z otázek, jež jí běžely hlavou. Dřív, než se ovšem donutila vyhrabat z postele, se její víčka zavřela a ona začala poklidně oddechovat.