Dostatečně krásná: Vybraná

Kapitola 28

Víčka se lehce zachvěla. Dívka nakrčila obočí, když ji osvítilo sluneční světlo, jež do pokoje pronikalo skrz škvírku v závěsech. Oříškové oči se po pár vteřinách konečně ukázaly světu. Jejich majitelka se opřela o matraci a pomalu se zvedla, aby neprobodila svou spolubydlící. Starostlivě si prohlížela dívčinu tvář. Bála se. Bála se toho, co se stane, až se probudí. Bude jančit? Křičet? Rozbije něco dalšího? Nebo bude jen mlčet a nepřítomně hledět do zdi?

K jejímu překvapení se nestalo ani jedno. Jakmile se Bekki probrala, vyskočila z postele s úsměvem na rtech, zazvonila na své sloužící a vyhrabala se z postele. Kris celou scénu ohromeně pozorovala.

„Dobré ráno,  pozdravila ji Bekki, když si uvědomila, že v pokoji není sama.

„Dobré,“ odvětila tmavovláska poněkud nechápavě. „Jak ti je?“ zeptala se s obavami v hlase.

„Dobře. Víš, to včera byl jeden velký omyl. Nebudeme se k tomu vracet, dobře?“ zaprosila s úsměvem na tváři.

Jak by její společnice mohla nesouhlasit, když dívka očividně překypovala dobrou náladou? A tak přesto, že se jí to nezdálo, se Kris zvedla a opustila pokoj své spolubydlící. Ať už se jí to líbilo nebo ne, Bekki vypadala naprosto v pořádku a o tom, co se předešlého večera stalo, mluvit nechtěla. Kris ji nemohla nutit. Nezbývalo jí nic jiného než se vrátit do svého pokoje a dopřát si bublinkovou koupel na uvolnění, kterou pro ni připravily její sloužící.

Vděčnost, jež cítila k trojici dívek, jež se o ní starala, byla ohromná. Dlužila jim. Za hodně. A neměla ani to nejmenší ponětí, jak by jim to mohla oplatit. Nejhorší pro ni bylo vědomí, že to její služebné berou jako samozřejmost. Jako součást své práce. Tak to ale nebylo. Zacházely za hranici svých povinností a ani si do neuvědomovaly.

Při pohledu do zrzacadla se začala Kris cítit nepohodlně. Nebyla to vina šatů, jež měla na sobě, to skutečně ne. Červená, vrstvená sukně byla od vršku oddělená tenkým páskem. Vršek byl pokryt krajkou, jež přecházela v částečně průhlednou látku v odstínu červené, jež se táhla jako rukáv téměř až k loktům, kde byla zakončena krajkou. Sukně nebyla nijak široká. Tomuto modelu neměla tmavovláska co vytknout. Přesto si nepřišla ve své kůži a poprvé od svého příjezdu skutečně uvažovala o tom, zda by neměla prince Anthonyho požádat, aby ji poslal domů. S touto myšlenkou se zatoužila svěřit svým služebným. Nakonec to ale neudělala. Nebylo by to vůči nim fér. Staraly se o ni jako o princeznu. Jako kdyby i přesto, že o ní všichni na královském dvoře pochybovaly, ony věděly, že má vše potřebné na to stát se princeznou této země. Věřily v ní přesto, že ona v sebe nevěřila. Podporovaly ji i přestože věděly, že sem nepřijela s úmyslem provdat se. Netoužila po koruně ani po princi. Ona si přála jen přežít a vrátit se domů. Chtěla být tou stejnou Kris, jakou byla před Zápisem. Dívkou, jež pracovala v cukrárně. Dívkou, která milovala hvězdy a svou rodinu. Dívkou, jež by kdykoli obětovala svůj život pro svého nejlepší zrzavého kamaráda. Chlapce, jež byl pro mnohé, stejně jako ona, nic. Proč? Protože byl míšenec.

Tyto a další myšlenky běžely hlavou jedné ze sedmiček, když se po obědě konečně vrátila do své komnaty. Potřebovala si zvednout náladu. Uvolnit napětí. Nejradši by něčím praštila o zem, vyhodila něco z okna nebo někomu zlomila nos. Jelikož ani jedno nepřipadalo v úvahu, obrátila se s prosbou na jedinou služebnou, jež se v pokoji nacházela. „Nicci, mohu tě o něco poprosit?“

Jediným štěstím bylo, že jí to odpoledne neměla na starost Sabin, ale nejmladší služebná, jež se nechala snadno přemluvit.

„Pořád se mi to nelíbí, slečno,“ ozvala se Nicci, když se natáhla po klice od jedněch dveří v přízemí.

„Nic se mi nestane, dobře?“ ujišťovala svou služebnou.

„Můžete se spálit, pořezat nebo opařit! Sabin mě zabije, až to zjistí. A ona to zjistí,“ zaúpěla dívka.

„Pak byste měla jít. Dám na lady pozor za vás.“

„Zase ty?“ povytáhla Kris obočí, když pohlédla na světlovláska. Tentokrát na sobě neměl uniformu, jen džíny a košili, jež byla poměrně pomačkaná.

Tmavovlásce vrtalo hlavou, jak jej někdo může nechat chodit po zámku tak oblečeného. Nakonec usoudila, že to bude tím, jak se celý královský dvůr soustředí na ni a zbylé vybrané dívky.

„Zase já,“ přksvědčil muž s širokým úsměvem.

Kris pokynula Nicci, aby si šla odpočinout. Kadeřnice svolila, ačkoli nevypadala dvakrát nadšeně. „Teď mě Sabin tuplem zabije,“ zamumlala si pro sebe, načež se vydala chodbou, kterou sem přišly.

„Půjdeme?“ ukázala Kris natěšeně na dveře. „Muži první,“ pokynula mu.

Matt se zasmál, vzal za kliku a vstoupil do místnosti, jež byla daleko větší, než tmavovláska očekávala.

Kuchyně byla opravdu rozlehlá. Světlovlásek se při pohledu na dívčin fascinovaný pohled ušklíbl. Pomohl jí sejít schody, jež do kuchyně vedly a zavedl jí k ženě, jež pokřikovala na přítomné rozkazy.

„Margaret,“ oslovil ji vřelým hlasem, jako kdyby mluvil se svou příbuznou nebo někým obzvláště blízkým.

„Matte!“ otočila se na něj baculka s tmavými, prošedlými vlasy. „Dlouho ses tu neukázal!“ pohrozila mu vařečkou.

Kris se této scéně zasmála. Přišlo jí to, jako kdyby pozorovala vnuka s babičkou, jak se škádlí. Něco jí ovšem říkalo, že mezi nimi není žádné krevní pouto.

„Omlouvám se. Měl jsem plno práce,“ povzdychl si.

Jak se zdálo, žena mu věřila. „Chápu. A kdo je tahle mladá dáma?“ zeptala se zvědavě. Její oči zkoumaly dívku, jež postávala za světlovláskem.

„Jsem Kristin,“ usmála se tmavovláska na kuchařku a potřásla si s ní rukou.

„Netušila jsem, že má jedna z princezen novou dvorní dámu. Divné. Vždy se ke mně tak důležité drby donesou...“ postěžovala si zklamaná, že jí něco takového uniklo.

„Nic nevíš, protože tohle není dvorní dáma. Lady Kristin je jedna z dívek, jež prošly Zápisem,“ uvedl ženu do obrazu Matt.

Margaret vyvalila oči. „Co tu potom dělá s tebou?“ rozhodila rukama, až málem jednoho z kuchtíků přetáhla po hlavě vařečkou. Matt se nadechl k odpovědi, ale kuchařka jej zastavila dalším mávnutím vařečky. „Víš co? Nechci to vědět.“ usoudila. „Co pro vás mohu udělat?“ zeptala se na otázku, na níž Kristin celou dobu čekala.