Kapitola 32

6.3K 348 19
                                    

Hned co se Kris vrátila do pokoje, posadila se na malou pohovku a hleděla do prázdna. Odchod předešlých dívek se jí nijak zvlášť nedotkl. Teď ale byla pryč Edit. Dívka, s níž Kris chodila na všechny společné aktivity. Trávila s ní většinu svého času, pokud ovšem nebyla s Mattem nebo svými služebnými. Sdílely společné komnaty a teď.. Teď byl jeden pokoj prázdný. Definitivně.

Toho večera odmítla poprvé jít na společnou večeři. Zaprvé neměla hlad a zadruhé se nechtěla dívat na ty falešné lidi, jež by v jídelně byli spolu s ní. Nechala se svými služebnými přemluvit alespoň k tomu, aby si dopřála teplou koupel. Poté se oblékala do košile, zabalila do županu a posadila k zrcadlu. Nechala Nicci, aby jí vysušila a rozčesala její dlouhé, tmavé vlasy.

„Mrzí mě to, Kristin. Když pro mě princ poslal...“ odhodlala se jako první promluvit Sabin.

„To princ pro tebe poslal?“ zajímala se dívka.

„Já myslela, že to víte,“ odkašlala si kosmetička.

„Vím, že Edit dovolil se rozloučit, což ještě neudělal,“ odvětila tiše Kris. Stále nedokázala vstřebat, že to byla právě Edit, kdo musel odejít.

„Ach tak. Bála jsem se, jak zareagujete. Abyste princi třeba...“

„Jednu nevrazila?“ skočila jí tmavovláska do řeči.

„Chtěla jsem říct nevynadala, ale tohle je možná pravděpodobnější,“ zauvažovala Sabin, načež se spolu s ostatními služebnými zasmála.

Kris však jen lehce povedla koutky. Nemohla překousnout, že Edit byla nucena odejít, když ona sama tu zůstávala.

„Lady Kristin,“ ozvalo se zpoza dveří.

„Ano?“ houkla oslovená, jež seděla schoulená na pohovce. Dveře se otevřely a do pokoje vstoupila jakási služebná. Kris v ní poznala blondýnku, jež viděla v Editiných komnatách hned prvního dne.

„Nesu vám večeři, lady,“ uklonila se.

Tmavovláska nakrčila obočí. „Nepamatuji si, že bych si posílala pro jídlo.“

„Já vím, lady. Odpusťte ale jeho výsost princ pro mě nechal poslat, prý byste...“

„Jak se jmenuješ?“ zastavila jí Kris.

„Ysabel, lady,“ uklonila se znovu služebná.

„Děkuji ti Ysabel za ochotu. Buď tak hodná a vrať to do kuchyně. Dnes nebudu jíst,“ poručila služebné, jež pouze chápavě přikývla a pokoj znovu opustila.

„Měla byste něco sníst,“ varovala ji nejstarší dívka, jež se v pokoji nacházela.

„Nemám hlad, Sabin. Najím se pozd...“ přerušilo ji zaklepání na dveře.

Nešťastně zaúpěla. Sabin si povzdychla a zašla otevřít. Když otevřela dveře, na malou chvíli se zarazila.

„Lady, máte návštěvu,“ oslovila svou paní a ustoupila stranou, aby uvolnila cestu světlovlasému muži.

„Tak princ vám nechá večeři poslat do komnat a vy odmítnete? To není moc slušné,“ tón jeho hlasu, nebyl káravý. Spíš vlídný a hřejivý.

„Proto mi do pokoje poslal strážného?“ zeptala se dívka s povytaženým obočím.

„Strážného s večeří,“ upozornil ji muž a s oslnivým úsměvem a tácem všemožných dobrot zamířil k ní.

Poté, co tmavovláska propustila služebné, seděla naproti Mattovi na pohovce.

„Ve snídani se prý šťouráte, obědu moc nedáte a teď už vynecháváte i večeře? To se mi nelíbí,“ pokroutil nad jejími stravovacími návyky nechápavě hlavou.

„A mně se zase nelíbí, že jste tak informovaný. Kdo mě napráskal?“ chtěla vědět.

„Princ Anthony. A taky vaše služebné,“ odpověděl Matt, spokojený sám se sebou, že dívku přiměl alespoň něco sníst.

„Zrádkyně,“ zamračila se na oko uraženě Kristin.

„Myslí to s vámi dobře,“ věnoval jí světlovlásek úsměv.

„Já vím,“ přikývla dívka. „Všichni to se mnou myslí dobře, ale já jsem příliš paličatá na to, abych je poslouchala.“

„Na tom něco bude,“ upozornil ji muž s cukajícími koutky a Kris mu musela dát zapravdu.

„Jaký je korunní princ?“ zeptala se z ničeho nic.

„Prosím?“ vytřeštil světlovlásek oči.

„Jaký je korunní princ?“ zopakovala trpělivě svou otázku.

„Proč to chcete vědět? Ještě nedávno se vám nelíbilo, že se kvůli němu musíte nastrojit a dnes chcete, abych vám řekl, jaký je?“ Na tom něco bylo. Něco podezřelého.

„Zajímá mě, jestli je opravdu tak nevychovaný, že se ani jednou neobjevil u společného jídla nebo mu jen vadí naše společnost,“ vysvětlila důvod své otázky dívka.

„Ani jedno, lady. Jako korunní princ má spoustu povinností...“

„I vy?“ uchechtla se dívka. „Tuhle pohádku slýchám neustále dokola a už mě to nebaví.“

Matt se usmál. Její kuráž jej ohromovala. „Co vlastně chcete slyšet? Že je to nevychovaný barbar? Že místo toho, aby poznával dívky, z nichž se jedna stane součástí jeho rodiny, se prochází s nějakou neznámou dívkou po zahradě nebo loví v královských lesích?“ zeptal se.

Tmavovláska pokrčila rameny. „Chci slyšet pravdu.“

„Jistěže. Jenže všichni nejsou tak upřímní jako vy, lady Kristin. Některé věci si radši nechávají pro sebe,“ upozornil ji.

„Včetně tebe?“ upřela na něj Kristin zvědavý pohled.

„"Včetně mě,“ přitakal Matt vážným hlasem.

Na to pokývala dívka hlavou. Chtěla pravdu. Tady měla alespoň její část.

Ten večer nemohla usnout a tak postávala na balkónu. Až s odstupem času si uvědomila, že ji Matt viděl pouze v košilce a županu. V onu chvíli už s tím ovšem nemohla nic udělat. Ze vzpomínání na povídání se členem královské gardy dívku vytrhl pohyb v zahradách. Blonďaté vlasy zavlály, když zafoukla vítr a když na ně dopadlo měsíční světlo, nabraly stříbrný odstín. Tuhle postavu už Kris jednou viděla. Zmizela tehdy v labyrintu. Nyní tomu nebylo jinak.

_______________________________________

Blížíme se ke konci této knihy! 😶

💋🤗💖

Dostatečně krásná: VybranáKde žijí příběhy. Začni objevovat