Kapitola 35

6.3K 330 3
                                    

Strach. Užírá nás ve dne i v noci. Nutí nás vytvářet si v hlavě děsivé scénáře a konce. Udržuje nás v napětí a ani na okamžik nás nenechá vydechnout. Cítíme se kvůli němu v zajetí. Jako lovná kořist zahnaná do kouta. Toužíme po vysvobození, které v nejbližší době nemá přijít. Rozhlížíme se kolem sebe. Na každém kroku vidíme nějakou hrozbu. Stíny, temné kouty ale i zavřené dveře najednou ukrývají nebezpečí a nástrahy, jichž jsme si dříve nevšimli. Najednou se lekáme i vlastního odrazu ve špinavém zrcadle. Náš spánek je neklidný a ve dne vypadáme jako oživlé mrtvoly. V případě štíhlé brunetky se jednalo o překrásně oblečenou a perfektně upravenou oživlou mrtvolu.

Podle zpráv, jež slýchala od služebných, nebyl napaden žádný jiný kočár. Co se týkalo napadení jedné z dívek, jež zámek opustila ještě před Edit, bylo to zapomenuto. Nikdo tomu nevěnoval pozornost. Napadení byla poměrně běžná, zvláště ve vzdálenějších oblastech. Kris se to celé ovšem nezdálo. V tuto chvíli viděla nějaké spiknutí a nebezpečí na každém kroku. Sama si uvědomovala, že začíná být paranoidní. Proto se raději rozhodla odreagovat. Vydala se tedy do knihovny, kde se k ní brzy připojila Lorelay. Nemluvily. Jen seděly naproti sobě, každá s nějakou knihou v rukách. Nechávaly se unášet do dalekých končin, aby alespoň na chvíli zapomněly na svá trápení. Žádný život není perfektní.

Stránka míjela stránku, minuty rychle utíkaly, čas plynul. A jak už to tak bývá, po každém úniku přijde čas, kdy se člověk musí vrátit ke svým povinnostem. U těchto dívek tomu nebylo jinak. Rozdíl byl v tom, že na ně nečekala tvrdá práce v dole, ani praní prádla či zasedání královské rady. Ony se musely přesunout do jídelního sálu, falešně se usmívat, zdvořile komunikovat i s těmi, které přímo bytostně nesnášely a především vypadat tak krásně, jak jen to šlo. Možná se vám to zdá jako nic. Až příliš snadné. Jenže faleš a nejistota dokáže člověka vyčerpat stejně, jako řádné povolání.

Kris spořádaně seděla u stolu, naproti své blonďaté kamarádce z pětky a urputně se snažila ignorovat svou opatrovnici, jež se všemožně pokoušela upoutat její pozornost. Nakonec to nevydržela.

„Ano, slečno Bellance?“ obrátila se na ženu s falešným úsměvem na tváři.

„Lady Kristin, dlouho jsme spolu už nemluvily. Chtěla jsem se vás zeptat na lady Edit,“ začala laskavým tónem Bellance.

Kris ztuhla. V první chvíli chtěla slečně Orfei oznámit tu tragickou novinu, ale nakonec to neudělala. Něco v ženiných očích jí říkalo, že už to dávno ví. „Doufám, že dobře, slečno. Děkuji za optání.“

„Ale drahá, copak vy jste neslyšela tu příšernou zprávu? Kočár byl nalezen u cesty překlopený. Kočí prý byl mrtvý a lady Edit... Nikde ji nenašly,“ Bellanceina tvář vyzařovala úzkost, zatímco v jejích očích jiskřilo.

V těch tmavovlásčiných se leskly slzy potlačované zlosti a strachu o kamarádku. Než však stačila cokoli říct, ucítila bolest, jež pocházela od jejího lýtka. Její příčinou nebyl nikdo jiný, než blondýnka sedící naproti Kris. Tmavovláska na ní překvapeně a trochu i zlostně pohlédla. Nakopnutí špičkou lodičky totiž poměrně dost bolí. Blondýnka však ani nedutala. Pouze se postavila. Sedmička okamžitě následovala jejího příkladu. V duchu si nadávala, že se tou ženskou nechala vyvést z míry natolik, že přehlédla příchod královské rodiny.

S nepříjemným pocitem usedl princ na svou židli hned poté, co se ke stolu usadila jeho matka společně s jeho mladší sestřičkou. Ani trochu se mu nelíbilo, že v očích jedné z dívek zahlédl slzy. Jakmile ovšem jeho matka prohlásila, že večeře může začít, že už jsou všichni, nebyla Kris jediná, kdo potlačoval pláč. Její nově získaná kamarádka z páté Oblasti si v jednu chvíli dokonce musela přiložit ruku na ústa, aby utišula vzlyk.

„Ale drahá, to jídlo je stejné, jako každý den! Nemusíte plakat štěstím!“ zasmála až příliš hlasitě opatrovnice pětek.

„Joyce, nemyslím si, že lady Lorelay pláče dojetím.“ Tato slova, pronesená princeznou Elete, donutila Kris pohlédnout na blondýnku.

Opravdu. Po její tváři nyní stékaly slzy. Důvod byl její tmavovlasé kamarádce jasný okamžitě. Prázdné místo po jejím boku. Přála si něco udělat. Alespoň ji chytit za ruku nebo ji v nejlepším případě odsud odvést, ale to nemohla. Ne, dokud by ji o to někdo nepožádal. Což se vzápětí také stalo.

„Možná by si lady měla jít odpočinout, co říkáš, Anthony?“ zeptala se Elete svého synovce.

„Jen ať jde,“ usmál se vlídně princ přesto, že mu do smíchu moc nebylo. Byl z dívčiných slz nesvůj. Že plakaly ty, které posílal domů, to chápal. Nečekal však, že jejich odchod dožene k slzám i některé z ostatních.

Královna se netvářila nijak nadšeně, když její syn dívce odchod ze snídaně povolil. Podle ní byl až příliš shovívavý.

„Lady Eline ji doprovodí,“ snažila se o pohotovou reakci opatrovnice pětek.

„Nerada ti odporuji, drahá, ale lady sama bude nejspíše brzy potřebovat doprovod,“ upozornila dívčinu opatrovnici dáma, jež měla na starost šestky.

„Lady Kristin,“ oslovil mladou sedmičku sám princ. „Buďte tak laskava a doprovoďte lady Lorelay do jejích komnat.“

„Jistě, výsosti,“ sklonila poslušně hlavu a v téměř stejnou chvíli, vstala ze židle. Obešla stůl a pomohla své kamarádce na nohy. V tichosti, kterou narušovalo občasné vzlyknutí, opustily jídlenu. Teprve tehdy se mladý princ mohl znovu posadit. Jelikož už ale neměl chuť k jídlu, ani se s tím nenamáhal a hned, jak se za dívkami zavřely dveře, sám se odebral k odchodu.

„Jak se jmenuje?“ zeptala se Kris, když poslala jednu z dívčiných služebných pro jídlo, druhou připravit koupel a poslední nachystat šaty na další den. Jak předpokládala, přála si Lorelay černý model.

„Ineke,“ vzlykla blondýnka a opřela si hlavu o rameno tmavovlásky a tiše zavzlykala. „Bydlí ve vedlejším domě.“

„Prosím?“ nechápala tmavovláska.

„Je to moje sousedka Kristin. Znám jí odmalička,“ jen, co to dořekla, trhaně se nadechla.

„Až se vrátíš domů, zase ji uvidíš,“ snažila se ji Kris utěšit.

„Co když ne? Co když její kočár taky napadnout a ztratí se jako Edit?“ Na to dívka neměla odpověď, a tak jen blondýnku ještě více stiskla v náručí a modlila se, aby se jim další katastrofa vyhla obloukem.

_______________________________________

Zbývá pět kapitol! 🙄

💋🤗💖

Dostatečně krásná: VybranáKde žijí příběhy. Začni objevovat