Dostatečně krásná: Vybraná

Kapitola 27

Když se ani onoho dne korunní princ neobjevil na večeři, začala Kris pochybovat o tom, že vůbec existuje. Přišlo jí zvláštní, že se vůbec neukázal. Dokázala pochopit, že s nimi nechtěl mít cokoli společného. Byla ovšem toho názoru, že jednu snídani, oběd či večeři by zvládnout mohl. On na to měl očividně jiný názor. Zřejmě jej nezajímalo, z jakých dívek si má jeho bratr vybrat svou nastávající choť. Možná byl prostě jen rád, že se to netýká jeho. A nebo byl příliš zaneprázdněn. Královnu stále neomrzelo vymýšlet si vždy po jídle různé omluvy pro jeho nepřítomnost. Tmavovláska nechápala, proč se stále ještě snažila. Mohla to už dávno vzdát. Všechny přítomné stejně věděly, že se jedná o pouhé výmluvy.

Spoustě dívek dělalo starosti, že jich na večeři bylo zase o jednu méně.

„Kdo chyběl?“ zeptala se Kris, když opouštěla společně s Edit jídelnu.

Jako už poněkolikáté se do komnat vracely samy. Bekki totiž většinu času trávila s dívkami z druhé a první Oblasti. Snažila se jim zalíbit už od začátku a jak se zdálo, povedlo se.

„Holka z osmičky,“ odpověděla Edit nervózně.

„Děje se něco?“ strachovala se tmavovláska.

„Víš... Obě strávily nějaký ten čas s princem a...“ odmlčela se.

„A?“ pobídla ji k pokračování Kris.

„Princ mě pozval na procházku. Příští týden,“ svěřila své spolubydlící Edit.

„Edit, to je přeci skvělé,“ usmála se tmavovláska povzbudivě. „Vezmi si například Kaly. Ta s ním dneska mluvila a stále tu je. Já s princem mluvila už dvakrát a také tu ještě tvrdnu,“ zašklebila se ve snaze odlehčit atmosféru. „Což je mnohem víc, než by někteří od míšence očekávali, nemám pravdu?“

„Máš,“ přisvědčila Edit. „Já ale věřím tomu, že máš šanci prince uchvátit. Jsi nádherná.“

„To ty přeci také. Máš dokonalou pleť a...“

„Nemluvím o vzhledu, Kristin,“ zarazila ji Edit. „Já teď mluvím o tom, jak se chováš. O tom, jaká jsi. To, jak si včera pomáhala Lorelay? Bylo to od tebe moc hezké,“ ocenila dívčinu snahu.

„Děkuji. Bavilo mě to,“ přiznala tmavovláska.

„Všimla jsem si,“ potvrdila Edit. „Nechtěla bys být učitelkou?“ zasmála se.

Přesto, že to myslela jako pouhý vtip, Kris přikývla. „Upřímně mě to už napadlo,“ přiznala. „Asi bych chtěla učit. Nebo mít vlastní cukrárnu? Co já vím,“ rozhodila rukama. „Začínám se bát, že se to nikdy nestane,“ povzdychla si.

„Obávám se, že máš pravdu. Tím, že jsme se dostaly sem, jsme se staly slavnými. Naše fotografie jsou naprosto všude. Mám pocit, že i když tenhle blázinec skončí, naše životy se už do stejných kolejí nevrátí.“

Měla pravdu. Obě ji měly. Své o tom věděla dvojice dívek, jež se snažila přežít ve světě, který pro ně byl najednou cizí. Jejich životy se zdály natolik vzdálené, že je to přivádělo k šílenství. Nebyly pryč nijak dlouho a přesto se pro ně spousta věcí změnila.

Rána. Obrovská rána, jež zněla jako tříštění skla, vytrhla mladou dívku z poměrně klidného spánku. Zmateně se posadila. Chvilku napjatě poslouchala, ale když nic dalšího neslyšela, znovu si lehla. Něco se jí muselo zdát. Zavřela oči. Tříštění se ozvalo znovu. Tentokrát už Kris vylezla z postele, popadla župan, který si po cestě ke dveřím oblékla a vyšla na chodbu. Nebyla jediná, koho rachot probudil. Ze své komnaty se akorát vyhrabala ospalá a rozcuchaná Edit. Stejně jako tmavovláska, vypadala i ona zmateně a vyděšeně. Kris zaklepala na dveře pokoje své poslední spolubydlící.

„Dále,“ ozvalo se tiché, bolestné zašeptání.

Sedmičky si vyměnily nejistý pohled, načež Kris vzala za kliku.

Dveře se otevřely. Dívkám se tak naskytnul pohled na Bekki, jež seděla na podlaze. Noční košilku měla mokrou, místy pokrytou rudými skvrnami. Edit se trhavě nadechla, zatímco Kris se opatrně přiblížila k třesoucí se dívce. Opatrně našlapovala. Nechtěla si do nohy vrazit některý ze střepů, jež se povalovaly všude kolem.

„Bekki,“ oslovila brunetku, jež k ní zvedla hlavu. Vypadala utrápeně. „Můžeš se postavit?“ zeptala se opatrně.

Odpovědi se jí dostalo pouhým zavrtěním hlavy.

„My tě podepřeme, dobře?“ aniž by čekala na Bekkiinu odpověď, pokynula Edit, aby jí pomohla.

Společnými silami vytáhly svou spolubydlící na nohy a pomohly jí posadit se na postel. Bekki hleděla nepřítomně na stěnu před sebou.

„Edit, jdi ke mně do pokoje a přivolej moje služebné,“ požádala starší dívku Kristin.

„Ale...“

„Udělej to,“ zavrčela. Její hlas nepřipouštěl žádné námitky.

Jen co dívka opustila místnost, přitáhla si Kris Bekki do objetí. Ta se nijak nebránila. Buď jí to nevadilo nebo to ani nebyla schopná vnímat. Štíhlé prsty Kristininy levé ruky konejšivě hladily dívku po zádech. Pravou rukou chytila Bekki za zápěstí, aby zkontrolovala, jak moc je zraněná. Vydechla úlevou, když si všimla několika oděrek, které ovšem nebyly nijak hluboké.

„Pamatuješ si, co se stalo, Bekki?“ zkusila se zeptat.

Bez odezvy. Zkusila to ještě několikrát, ale když dívka stále neodpovídala, nechala toho. Pouze ji jednou rukou objímala a čekala, než se vrátí Edit i s jejími komornými. Když se tak stalo, umlčela všechny pohledem. Bála se, aby některá z příchozích neřekla něco, co by dívku rozrušilo.

„Slečno, co byste řekla na teplou koupel?“ zeptala se Sabin.

Oslovená pouze něco zamručela.

„To je dobrý nápad,“ souhlasila se služebnou Kris. „Slyšíš, Bekki? Půjdeš se Sabin do koupelny, dobře? A potom si lehneš, ano?“

Bekki nepřítomně přikývla. Zdálo se, že Kris byla jediná, na koho byla schopna reagovat. Alespoň částečně. Nejstarší služebná zmizela společně se sedmičkou v koupelně. Lucia s Nicci se daly okamžitě do uklízení střepů, vody a krve.

„Byla to váza.“

„Cože?“ obrátila se na nejmladší služebnou Kristin.

„Lady Bekki rozbila vázu,“ konstatovala tiše kadeřnice.

„Ach tak,“ povzdychla si Kris. „Děkuji za informaci, Nicci,“ pokusila se na služebnou usmát, ale její špatné rozpoložení jí to nedovolilo.

„Nebude vadit, pokud půjdu?“ optala se nejistě starší sedmička.

„Jistě, že ne, Edit. Jen si jdi lehnout. Pokud se něco stane, vzbudím tě,“ ujistila ji vřele Kristin, jež byla sama na pokraji vyčerpání, takže se do dívky dokázala snadno vžít.

„Díky,“ s tím Edit opustila pokoj.

Tmavovlasá dívka ztěžka dosedla na cizí postel. Promnula si spánky a frustrovaně vydechla. Nechápala to. Nedokázala pochopit, proč by Bekki něco takového dělala. Mohla si ublížit. Netušila, co k tomu její spolubydlící vedlo, ale slíbila si, že nedopustí, aby se to opakovalo. Když se dívka vrátila do pokoje s Kristininou služebnou, vypadala lépe. Ne o moc, ale Kris byla vděčná za každý pokrok. Osobně jí pomohla do postele. Přikryla ji a konejšivě se na ní usmála. Dívka jí chytila za ruku a zavřela oči. Kris se tedy znovu posadila na postel. Propustila Sabin, Luciu a Nicci s tím, ať ráno raději přijdou o trochu dříve. Sama se pohodlněji uvelebila na posteli a starostlivě sledovala obličej dívky, jež se psychicky zhroutila.

Bolelo jí to. Ten pohled jí lámal srdce. Kdykoli se na ní totiž podívala, viděla jí sedět uprostřed louže vody, s krví na šatech. Nyní měla rány ošetřené. Jednu měla dokonce na tváři. Něco se muselo stát. Tím si byla jistá. Bekki by určitě nerozhodilo jen tak něco. Muselo to být vážné. Když ale došlo k tomuhle, co se ještě mohlo stát? Kris věděla, že přežít na zámku bude těžké. Pochybovala, že ona sama to dokáže. Myslela si však, že Bekki by mohla. Teď si ovšem nebyla jistá ani tím.