Dostatečně krásná: Vybraná

Kapitola 8

Příběh paní domu všechny překvapil. Zatímco Rose se rozplývala nad tím, jak romantické bylo shledání jejich rodičů, Kristin děsilo, co všechno Elisia vynechala. Bylo jí jasné, že měla nějaký důvod, proč nezacházela do detailů. Taky jí už dávaly smysl ty pozvánky, co každý rok chodily její matce na narozeniny starších členů královské rodiny. Ještě aby nechodily. Elisia a Warren měli s královskou rodinou společnou minulost, jež byla nesmírně důležitá. Ovlivnila jejich životy, volby, ale také výchovu dětí. Tmavovláska pochybovala, že kdyby oba její rodiče nestrávili nějaký ten čas na královském dvoře, uměla by nejen tance sedmého kraje, ale i ty, jež byly významné v zámku. Přišlo jí zvláštní, jak se jejich zkušenosti projevili ve výchově potomstva.

Nastala sedmá hodina a s ní se domem roznesla všem dobře známá melodie. Melodie, jež oznamovala začátek zpráv. Tmavovláska sledovala záběry před Úřady, v nichž se po celé oslavy konal Zápis. Desítky dívek se hrnuly do stejných budov s označením jejich Oblasti. Ucítila dotyk na své ruce. Pootočila tedy hlavu do strany. Její oči se střetly s našedlýma očima její malé sestřičky.

„Můžu k vám?“ zeptala se tichým hláskem. Celý den vypadala šťastně a bezstarostně. Nyní se na ní přesunula nálada starších členů rodiny.

„No jistě,“ usmála se na ni její starší sestra.

Rose se vmáčkla mezi své dva sourozence, aby uvolnila malé Kimberly místo na Kristinině klíně.

Když se na obrazovce objevila tvář dvou moderátorů, jež předčítali Královská oznámení, dívčino srdce vynechalo jeden úder. Objala Kim kolem pasu. Děvčátko se k ní přitisklo a spokojeně se uculilo.

„Dámy a pánové!“ vykřikl jeden z moderátorů. Oba na sobě měli obleky, jež už na první pohled vypadaly draze.

„Dnes nastal ten den!“ vyhlásil druhý muž nadšeným hlasem. Kristin potlačila zasmání, zatímco Kim a Audrey se zahihňaly. Dívka se jim nedivila. Pisklavý hlásek onoho moderátora byl opravdu směšný.

Na obrazovce za moderátory se objevilo číslo, značící oblast, pro níž měl být právě oznámen výsledek zápisu. Samozřejmě se začínalo první Oblastí. „První dívkou, jež bude mít tu možnost podívat se na královský dvůr se stává...“ moderátor se dramaticky odmlčel.

„Ange Gide!“ doplnil jej jeho kolega. Na obrazovce za muži se objevila fotografie jmenované.

„Spolu s ní byla za první oblast vybrána Bebe Gide...“ muž přejel prsten po papíře, jako kdyby se chtěl ujistit, že se nespletl. S objevení dívčiny fotografie bylo všem jasné, že tomu tak skutečně je. Na první pohled bylo poznat, že i přes charakteristické rysy Oblastí, sdílí dívky více, než Oblast, kde se narodily.

„Ta první, není to modelka?“ zeptala se Rose nejistě.

„Je. Předvádí módu pro mladistvé,“ potvrdila Kristin domněnku své sestry.

„A poslední vybranou za první oblast je Myrla Poulin!“

Další jména vnímala Kristin jen okrajově. Musela uznat, že každá dívka, jejíž fotografie se na obrazovce objevila, byla něčím výjimečná. V tmavovlásčině mysli se usadilo několik tváří a detailů. Ohnivé vlasy a vychytralý pohled dívky ze třetí Oblasti, zrzka s přimhouřenýma očima a perfektně rovnými zuby za čtyřku, světle zelené oči, jež sdílely vybrané z pětky, nepřítomné pohledy a nezdravý vzhled šestek...

„Je to tu,“ vydechla přiškrceně Rose.

Kristin ji chytila za ruku a povzbudivě ji stiskla.

„Edit Hill je první vybranou za sedmou Oblast!“ oznámil pisklavý hlásek.

„A tady se přesně ukazuje ta obyčejná krása,“ pokýval významně hlavou druhý moderátor.

„Obyčejná?“ nakrčila tmavovláska obočí.

„Nesmíš to tak brát. Mají jiný ideál oslnivé krásy,“ mávla nad tím Elisia rukou. Věděla o tom totiž své.

„Přesně tak. Vidíš ty šedé oči a lehce zahlý nos? Typická sedmá Oblast,“ pokýval uznale hlavou jeho kolega. „A tady máme druhou dívku. Je jí Bekki Drake.“

„Zbývá poslední,“ prolomil mlčení rodiny Edwin.

„Následuje osmá oblast...“ muž nahlédl do svých poznámek. „Omlouváme se, přeskočili jsme poslední vybranou ze sedmé Oblasti. Je jí...“

Rose pevně sevřela ruku své starší sestry.

„Kristin Pennerová.“

V místnosti nastalo tíživé ticho.

„Naše Kristin?“ zeptala se Kimberly. Do očí se jí hrnuly slzy. Její sestra ji konejšivě objala.

„To se nemělo stát,“ dostala ze sebe přiškrceně Elisia. Rukama si přikryla ústa a bez dalšího slova opustila místnost.

Pohledy všech přítomných se upínaly na dívku, jejíž jméno bylo vyhlášeno ve vysílání.

„Kristin.“

„Jsem v pohodě, Tylere,“ umlčela svého bratra. Zvedla Kimberly ze svého klína a podala ji Rose. „Jdu za ní.“

Nemusela ani přemýšlet nad tím, kde ji hledat. Když se něco stalo, obě se vždy vytratily na čerstvý vzduch. Z terasy, na níž Elisia stála a opírala se o její zábradlí, pozorovaly často hvězdy. Dívka se postavila vedle své matky.

„Jak zlé to tam je?“ zeptala se překvapivě klidným hlasem.

„Čeká tě dokonalý život princezny. Plný intrik, závisti, povinností a obětí,“ promluvila tiše dívčina matka. „Po svatbě prince a jeho vyvolené jsem u dvora zůstala ještě rok.“

„Jak si tam mohla tak douho vydržet?“ nechápala Kristin.

Elisia ji chytila za bradu a donutila pohlédnout do jejích očí. „Příliš dáváš na moje názory. Život u dvora má i spoustu výhod. Častokrát jsem tam byla šťastná,“ pohladila ji po tváři.

„Neměli mě vybrat. Já se na to nehodím,“ zavrtěla Kristin nesouhlasně hlavou.

„Máš pravdu,“ přitakala žena. „Nehodíš se na to. Jsi upřímná a tak čistá.“

„Bojíš se toho, že mě změní? Tak jako změnili tebe?“ odtušila tmavovláska.

„Nic mě neděsí víc, Kristin. Možná až na to, že tě mohu ztratit na vždy. Je to směšné, že?“ znovu se opřela o zábradlí a pohlédla na oblohu ozářenou tisícemi hvězd. „Většina matek si pro své dcery přeje, aby je vybrali. Je to možnost, jak mohou získat jiný život. Zajištěný život. Chtějí pro ně to, co jim může vítězství přinést. A já?“ zavrtěla nad sebou nechápavě hlavou. „"Já doufala, že se to nestane.“

Kristin ji chápala. Sama si nepřála být vybraná. Jakou měla vůbec šanci? Byla směsicí dvou Oblastí. Nebyla ideálem krásy ani jednoho místa. Nebyla typická zástupkyně žádné z Oblastí. Přesto ji ovšem vybrali. „Neměli mě vybrat. Mohli vzít...“

„Mohli vzít koho?“ zeptala se jí vážně Elisia. „Rose?“ navrhla. V dívčině tváři se mihla hrůza. „Tak vidíš, Kristin. Nehodíš se tam. Nehodíš se ke královskému dvou, ale přesto jsi tou nejlepší volbou,“ pevně svou dceru objala.

Kristin zavřela oči, aby potlačila slzy. Bála se. Tolik se bála. Její matka vycítila její rozpoložení a tak ji stiskla pevněji. Strach byl na místě. Elisia přesně věděla, jak se její dcera cítí. Jí tehdy alespoň poháněla vidina lepšího života. Tu ovšem dívka neměla. Byla smířená s tím, kým byla a co měla. O to horší pro ni bylo smířit se s tím, že tomu všemu bude muset říct sbohem.