Kapitola 12

7.7K 386 19
                                    

Zámek byl jedno velké bludiště. Spousta postranních uliček, moře dveří, průchodů... Koplex pokojů připravených pro sedmou oblast se nacházel v poměrně odlehlém křídle. Ani jedné z dívek to ovšem nevadilo. Naopak. Uvítaly klid a odloučení od ostatních. Alespoň měly jistotu, že se v případě nouze mají kam ukrýt. Bellance je zavedla až ke zdobeným dveřím, na nichž se leskla zlatá sedmička.

„Nyní máte nějaký čas na zabydlení. Přijdu si pro vás až bude čas večeře. Do té doby se pokuste nic nerozbít,“ mrkla na ně a zmizela za rohem.

„Můžeme?“ zeptala se Kristin, načež otevřela dveře. To, co spatřila, jí vyrazilo dech.

Bílá barva přecházela do béžové, jež se zase postupně vytrácela. Pokoj, do nějž dívky vstoupily, byl velice elegantní. Nešlo o nic přeplácaného. Vše bylo decentní, ale přesto ohromující. Jako sedmička. Proběhlo Kris hlavou, když se vydala dál do komnat.

Z onoho pokoje vedla chodba, ve které bylo několik dveří otevřených. Tmavovláska zvědavě nakoukla do jednoho z pokojů, spatřila světle šedé stěny, bílé polštáře, hebký koberec a především tři dívky, jež stály v řadě před postelí a s neutrálními výrazy na ni hleděly. Blondýnka, jejíž vlasy byly skoro až bílé, nenápadně kývla hlavou ke dveřím, na nichž bylo zlatým písmem vyvedeno jméno majitelky komnat. Edit.

Jelikož tento pokoj Kris nepatřil, vydala se tedy dál. Druhé pootevřené dveře nesly jméno druhé z dívčiných společnic. Tmavovláska proto zamířila k posledním otevřeným dveřím, na nichž už skutečně nalezla své jméno. Vstoupila tedy s úsměvem na rtech dovnitř. Jakmile tak učinila, trojice dívek stojící v řadě se jí uklonila.

„Lady Kristin?“ oslovila ji nejistě blonďatá dívka, jež vypadala až příliš mladě.

„Ano. To budu já,“ potvrdila Kristin.

„Přejete si nejprve začít s koupelí nebo byste si raději vybrala šaty?“ navrhla blondýnka.

„Pokud smím, tak bych vás požádala nejprve o koupel. Přiznám se, že v kočáře bylo tepleji, než jsem očekávala.“

Sloužící se po sobě podívaly.

„Copak? Měla bych mluvit vulgárně?“ ušklíbla se Kris a přešla k nim blíž.

„Jen jsme byly varovány, že sedmá Oblast.. Odpusťte..." začala se dívenka rychle omlouvat.

„Nic se nestalo, jak se jmenuješ?“ zeptala se sloužící.

„Nicci, lady Kristin,“ odpověděla blondýnka a lehce se uklonila.

„Kolik je ti let, Nicci?“ zajímalo tmavovlásku.

„Šestnáct a vám?“ oplatila jí Nicci otázku.

„Nicci,“ napomenula ji dívka s vlasy, jež byly na hraně blonďaté a zrzavé barvy. „Není vhodné lady zpovídat.“

„Nic se nestalo. A říkejte mi jen Kristin, prosím. Je mi jasné, že před ostatními pojedeme na tu úžasnou etiketu, ale aspoň tady si nechci na nic hrát,“ požádala sloužící, jež si samy evidentně oddechly.  „Je mi osmnáct, Nicci,“ odpověděla dodatečně na světlovlásčinu otázku. „Vaše jména?“ obrátila se na zbylé sloužící.

„Sabin,“ odpověděla jí dívka, jež předtím napomenula Nicci. „A tohle je Lucia. Bude vám pomáhat s oblečením, Kristin. Nicci má na starost vaše vlasy, zatímco já se postarám o vaše líčení.“

Tmavovláska přešla k blízkému křeslu, do kterého se posadila. Bylo toho na ní moc. „Dobře. Můžu poprosit o tu koupel?“

„Jistě. Hned ji připravím.“ s tím se tmavovlasá služebná vzdálila, aby vykonala dívčino přání.

Dostatečně krásná: VybranáKde žijí příběhy. Začni objevovat