Dostatečně krásná: Vybraná

Kapitola 20

Květiny, jež v sedmé Oblasti nikde nerostly, zde pokrývaly větší část zahrad. Tmavovláska v jednoduchých růžovoučkých šatech se rozhlížela kolem sebe se zatajeným dechem.

„Vůbec nevypadáte tak, jak jsem si vás představoval,“ pronesl zamýšleně její doprovod.

„Ty sis mě představoval?“ otočila se na něj s povytaženým obočím.

„Vaše vybrání vzbudilo zájem, lady,“ připomněl jí. „Měla byste na sobě mít šaty s ohromnou sukní, náhrdelníky se spoustou diamantů, výrazné líčení a především ten nadřazený úsměv.“

Kris pozvedla hlavu, přehnaně vyšpulila prsa, přivřela oči, našpulila rty, ruce si dala v bok a začala extrémně kroutit boky. „Lepšííí?“ protáhla.

Matt jí chytil ruce a donutil ji je volně spustit podél těla. Vyplázl na ní jazyk, čímž ji přiměl k úsměvu. „Nemusíte vypadat jako nána bez mozku, abyste se lidem zalíbila. To už jste mi dokázala.“

„Vážně?“ zeptala se a pohlédla muži do očí. Ve stínu altánu jí přišly tmavě modré, ovšem nyní na slunci se zdály světle šedé. Jiskry, jež v nich hrály, byly nezapomenutelné a nebezpečné.

„Jistě. Jednu věc ale nechápu. Vám se oblečení ostatních dívek nelíbí?“ zeptal se na otázku, jež jej zajímala.

„Abych byla upřímná, není to ani tak o vzhledu, jako spíše o pohodlí,“ rozhodila rukama. „Na dnešní snídani jsem na sobě měla poměrně širokou sukni. Ty šaty byly kouzelné. Nejsou však moc praktické. Já jsem zvyklá na džíny, košili a nebo tílko. Pokud je teplo, vezmu si kraťasy, v některých případech sukni. Šaty také přežiji, ale nemusí být extra objemné a tolik načančané,“ pokrčila rameny. „Mám ráda věci, ve kterých se mohu svobodně hýbat. A tohle?“ poukázala na svůj nynější model. „"e to nejlepší řešení.“

Matt se pobaveně zasmál. „Takhle nemáte šanci upoutat prince...“

„A je to tu zas,“ uchechtla se Kris. „Co když prince upoutat nechci?“

„Ne? Tak proč jinak byste tu byla? Každá z přítomných dívek doufá, že se provdá za prince Anthonyho...“

„To si jen myslíš,“ víc už se k tomuto tématu nevyjadřovala.

Čas utíká rychle, pokud se člověk baví, a tak se také stalo, že tmavovláska málem zmeškala večeři. Muž v uniformě královské gardy ji doprovodil k proskleným dveřím, od nichž ji už plánoval nechat jít samotnou.

„Děkuji, za to, že jsi mi dnes dělal průvodce,“ usmála se na něj Kris, když otevřenými dveřmi vstoupila do zámku.

„To já děkuji vám, lady. Bylo příjemné mít sebou zase jednou dámu a ne nějakého přerostlého vepře.“

Tmavovláska se musela kousnout do rtu, aby nevyprskla smíchy. Na vtipem vesele pokroutila hlavou.

„Měl bych jít. Čeká mě služba,“ oznámil rozhodně, ačkoli se mu od ní nechtělo.

„Ať ti to rychle uteče,“ popřála mu Kristin, a aniž by počkala na jeho odpověď, vydala se do jídelny.

Poté, co se usadila na židli mezi Bellance a Edit, nervózně se zavrtěla pod tíhou pohledu své opatrovnice. „Něco jsem provedla, slečno Orfei?“ zeptala se s nepříjemným pocitem.

„Víte vůbec, kolik je hodin, lady?“ začala nepříjemně Bellance.

„Nemám tušení, sleč...“ její odpověď přerušil příchod královské rodiny.