Snamione - My only saviour ✔

2. - Doprošování

Severus seděl u svého pracovního stolu a něco si zapisoval. Na práci nic neměl, protože začaly prázdniny. Přemýšlel nad tím, jak Hermioně povědět, že je špehem. Brumbál ho totiž informoval o tom, že je načase, aby se Hermiona dozvěděla pravdu. Přeci jen, se Severusem byla spjatá nejvíc a měla právo to vědět.

Zrovna vyšla z koupelny a na sobě měla svůj červený župan. Vlnité vlasy jí spadaly přes ramena a na dřevěné podlaze udělala pár ťápot. ,,Klasika." pomyslel si Severus.

,,Hermiono." oslovil jí poté a Hermiona se na něj vyjeveně podívala. Často jí neoslovoval, jen když šlo o něco důležitého. Prohrábla si nervózně vlasy a přešla blíž ke stolu.

,,A-ano, Severusi?" dostala ze sebe koktavě.

,,Posaď se, prosím." ukázal na židli naproti němu a Hermiona několikrát zamrkala. Nakonec se zdráhavě posadila a tiše se zeptala:

,,Něco důležitého?" Měla pocit, že se v ní všechno sevřelo, když jí za celou tu dobu poprvé pohlédl do světle hnědých očí. Jeho onyxové oči jí propalovaly a ona sebou nervózně škubla.

,,Ano." odpověděl věcně a podíval se jinam. ,,Zamlklý jako vždy." pomyslela si v duchu Hermiona.

,,Za chvíli nebudu. Dočkáš se." informoval jí náhle a Hermiona na něj vytřeštila oči.

,,Jak si..."

,,Zkrátka to umím." přerušil ji úsečně Severus.

,,Nikdy jsem si toho nevšimla, že bys mi odpovídal na mé myšlenky." konstatovala zamyšleně Hermiona.

,,Nejsnadněji zachytávám kousavé poznámky." prohodil ledabyle a Hermiona zakroutila hlavou.

,,To nebyla kousavá poznámka, to bylo jen pravdivé mínění." vyhrkla a Severus pozvedl jedno obočí. Hermioniny tváře se okamžitě zbarvily do karmínové barvy.

,,Občas dokážeš být pěkně otravná." procedil skrz zuby. Nevyznělo to od něj ale tak tvrdě, jak se na první pohled může zdát.

,,A ty občas pěkně protivný." odfrkla si Hermiona a poté zrudla ještě víc. ,,Tedy...Nechci aby to vyznělo tak, že mám o tobě špatné mínění, Severusi." snažila se hned zachránit situaci.

,,Jistěže ne. To bylo jen tvé pravdivé mínění." reagoval sarkasticky. Bylo to zvláštní, ale ač Hermiona chtěla, či nechtěla, tak se pousmála. ,,Už konečně k věci." utnul to Severus. ,,Potřebuji ti říct něco, co je opravdu vážné. Nevím, jak to vezmeš." řekl tiše Severus a Hermiona se na něj zkoumavě podívala.

,,Tak mi to prostě řekni." vybídla ho. Severus se znepokojeně podíval za ní a Hermiona poznala, že to, co se jí snaží sdělit, není opravdu nic jednoduchého.

,,Stal jsem se jím znovu...Smrtijedem." promluvil tak tiše, že Hermiona chvíli nevěděla, zda to nebyla jen myšlenka z její vlastní hlavy. Uvědomila si ale, že to, co zaslechla, vyšlo ze Severusových úst. Dala si ruce před pusu a nevěřila svým vlastním uším. Nedávno jí Draco prozradil totéž. I její nejlepší kamarád byl jedním z nich! Nedokázala pochopit, jak mohl něco takového udělat. Když jí Draco vysvětlil, že na tom záviselo přežití jeho rodiny, tak to pochopila. Takže Draco musel o Severusovi jako o Smrtijedovi celou tu dobu vědět!

,,Proč? Proč jsi na něco takového znovu přistoupil?" zeptala se nechápavě a zároveň zklamaně Hermiona. Severus se nadechoval k vysvětlení, ale Hermiona se smutně zvedla z místa. ,,Draca jsem pochopila, ale o tobě jsem si nemyslela, že bys tak klesl, Severusi." povzdechla si zlomeně a chtěla zamířit do svého pokoje.

,,Hermiono!" zavolal na ní Severus a vstal od stolu. Hermiona se pomalu otočila a smutně na něj pohlédla. ,,Vyslechni mě, prosím." poprosil jí klidně a ukázal rukou, aby si sedla. Hermiona se rozmýšlela, zda vůbec něco slyšet chce. Nakonec se rozhodla posadit se zpět a vyslechnout ho.

,,Jaký si k tomu měl důvod, Severusi?" ptala se ho a přitom koukala na své ruce, položené na nohou.

,,Udělal jsem to na žádost Albuse. Jsem sice Smrtijedem, ale jsem jím proto, abych zjišťoval od Pána zla informace, které by pak mohli pomoct Řádu. Tak se věci mají." rozpovídal se Severus a Hermiona složila hlavu v dlaních. Jak mohla být tak hloupá a myslet si, že by do toho Severus sám od sebe znovu spadl? Poté se napřímila a pohlédla na Severuse vážným pohledem.

,,Chci být taky špehem." vyslovila po chvíli a Severus se na ní zamračil.

,,V žádném případě." zamítl ledovým hlasem její žádost.

,,Mluvím vážně!" zvedla se opět Hermiona a opřela si ruce o desku jeho pracovního stolu.

,,Já taky." odvětil Severus a Hermiona otevřela nevěřícně ústa.

,,Proč bych nemohla?! Chci se stát taky Smrtijedkou, aby jsem podávala informace! Chci být něčím užitečná!" doprošovala se dál a dál. Severusovi bleskla hlavou vzpomínka na to, co mu řekl samotný Pán zla. Voldemort věděl o tom, že u Severuse vyrůstala čarodějka mudlovského původu. Když se to mezi Smrtijedy provalilo, Severus očekával od Pána zla příkaz, aby se Hermiony neprodleně zbavil. Překvapila ho velice jeho reakce, která byla úplně jiná než jeho představa. Temný pán mu sám řekl, že pokud Hermionu přemluví, aby se přidala na temnou stranu, nebude mít s ní sebemenší problém a pomine to, že je mudlovského původu. Severus si však v hlavě podal jasný názor na celou tuhle věc. Hermiona nikdy nebude nést na předloktí znamení zla!

,,Mohl bych ti vyjmenovat nespočet důvodů, proč bys neměla být Smrtijedkou. Jeden z těch větších je, že by tě Pán zla zabil kvůli původu, jen co bys vkročila do místnosti." snažil se jí přesvědčit. Věděl, že jí neřekl pravdu ohledně toho s tím původem, ale jak jinak jí měl přimět přestat chodit na takové nápady. Domníval se, že Hermioně se rozsvítí a že ji ta myšlenka přejde. To se však šeredně zmýlil.

,,Vyrůstala jsem u tebe Severusi a Pán zla by k tomu mohl přihlédnout. Mohl by přejít fakt, že jsem mudlovského původu." konstatovala Hermiona.

,,Řekl jsem zkrátka ne, tak ne!" praštil pěstí do stolu, až se Hermiona leknutím otřásla. Nepopírala, že z něho neměla občas strach, ale zároveň si ho nějakým způsobem vážila. Severus zahlédl strach v jejích očích a litoval toho, že to řekl tak hrubě. ,,Nechci, abys nesla stejné břemeno jako já." promluvil zdánlivě klidněji a Hermiona se vydala stále trochu rozechvělá ze Severusova chování ke dveřím, které vedly do jejího pokoje.

,,Rozhodnu se sama. Za dva měsíce už budu plnoletá, tak na to začínám mít nějaké právo. Měl bys přestat rozhodovat za mě. Promluvím si o tom ještě s Albusem." sebrala zbytek své nebelvírské odvahy a ukončila tak jejich rozhovor. Hned co za ní zaklaply dveře, v Severusovi přetekl pohár trpělivosti. Knihy, které mu ležely na stole, smetl vztekem na zem. Nevěděl, co dělat. Teď mohl jen doufat, že Albus bude rozumný a zatrhne jí to. Na druhou stranu se však obával, protože Albus a Hermiona se vídali už když byla Hermiona malá a vytvořila si s ním dobrý vztah. Lezla mu s tou svou bojovností a motáním se do všeho na nervy. Nechtěl si to přiznat, ale nezamlouval se mu ten nápad udělat z Hermiony Smrtijedku proto, protože měl o ní starost.

•••••••••••••••••••••••••••••••••••

Děkuji moc za vaše ohlasy pod první kapitolou, za přečtení, komentáře a hlasování!!!❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤