Snamione - My only saviour ✔

9. - Nutkání svěřit se

Hermiona byla zoufalá. Severus za ní chodil každý den a každý den pečoval o její zraněná záda. Prohodili pokaždé spolu pár slov a Hermionu to zahřálo vždy tak u srdce, že nemyslela na nic jiného. Bylo to tady. Teď by mohla přesvědčeně říct, že se do něj zamilovala. Trápila a zároveň ji ta myšlenka těšila. Cítila, jak jí v hlavě vše pulzuje, jak tlak stoupá. Když byl s ní tak ztrácela dech a srdce jí vynechalo pár úderů. Věděla, že jí praskne hlava s překypujících myšlenek, jestli se někomu nesvěří se svými pocity. Nevěděla však, kdo by byl ten správný člověk, aby se mu svěřila se svým tajemstvím. Přemýšlela dlouho a nakonec na to přišla...Narcissa Malfoyová. Ona by ji jistě vyslechla, poradila a pomohla. Rozhodla se, že až se uzdraví a její šrámy už budou jen čerstvé jizvy, vydá se za ní a se vším, co jí trápí, se svěří.

* * *

,,Vypadá to dobře, Hermiono." promluvil k ní Severus, když přejel po šrámech. ,,Bolí tě to ještě?" optal se hned poté.

,,Vůbec." odpověděla Hermiona a jako vždy se za ním ohlédla. Severus kývl.

,,No, dobrá. V tom případě půjdu. Můžeš se pokusit zvednout a kdyby to nešlo, tak si ještě pár dní poležíš. Ano?" ujišťoval se.

,,Ano, pane lékouzelníku." přitakala s potlačovaným smíchem a Severus nakrčil obočí.

,,Vtipné." konstatoval a pak zavřel dveře. Hermiona se zasmála a poté se podepřela rukama. Cítila, jak jí záda ještě trochu pálí, ale podařilo se jí vstát. Posadila se na postel, natáhla se po Smrtijedském plášti, který měla položený stále na posteli a omotala ho kolem sebe. Pak odešla ze Severusovy ložnice do té své. Stoupla si zády ke svému zrcadlu, sundala si plášť a otočila hlavu. Zalapala po dechu, když uviděla čtyři ošklivé jizvy. Jedna z nich se táhla přes skoro celá záda. Už chápala, proč Draco nemohl odtrhnout pohled od jejích jizev. Ona teď totiž nemohla udělat totéž. Musí se s tím ale smířit. Tohle byl jen počáteční šok, protože to bylo poprvé, co své jizvy viděla. Zatřásla hlavou. Teď nechtěla zírat na své jizvy, ale chtěla jít za Narcissou a svěřit se jí. Šla se proto osprchovat, obléknout a vyrazila na Malfoy Manor. Když se ocitla u sídla, zahlédla Draca, který ji přišel přivítat. Vypadal rozpačitě a ani Hermiona nevěděla, jak se k němu po jeho svěření chovat.

,,Ehm...Ahoj." prohodil Draco a ona se usmála.

,,Ahoj." pozdravila ho.

,,Takže už jsi v pořádku?" optal se Draco po delší době a Hermiona kývla.

,,Ano, už to jen trochu pálí." uznala a pak silně vydechla: ,,Hele, Draco...já nechci, aby se mezi námi něco změnilo."

,,Vždyť se nic nezměnilo, jen je napjatá atmosféra." bránil se Draco. ,,Proč jsi přišla?" zajímal se.

,,Chci si promluvit s tvou matkou." prozradila mu Hermiona a pak už chtěla odejít.

,,Hermiono!" křikl za ní Draco a ona se otočila s otázkou:

,,Ano?"

,,Můžu tě obejmout?" vyhrkl a Hermiona se mírně usmála. Přešla k němu a objala ho.

,Au." zaklela potichu a Draco se hned odtáhl.

,,Copak?" prohlížel si ji starostlivě.

,,Ale nic. To ty jizvy. Ještě si na to musím zvyknout." vysvětlila, pak se otočila a odešla. Došla až k salónku Narcissy a zaklepala. Pak byla vyzvána dovnitř.

,,Ahoj Hermiono." pozdravila ji s úsměvem Narcissa a pokynula jí, aby se posadila. Hermiona si nervózně skousla spodní ret a pokusila se na Narcissu usmát. ,,Co se děje, moje milá?" optala se zvědavě Narcissa, když si všimla jejího zaraženého obličeje.