Snamione - My only saviour ✔

22. - Nedůvěra

Hermiona se pár posledních dnů školy Harrymu a Ronovi neukázala. Všichni truchlili nad Brumbálovou smrtí a jediná ona a Severus věděli, že žije. Severus se nepozorovaně dostal do Bradavic a vzal tam svůj experiment, který by mohl Brumbála vyléčit. Ředitel se po pár dnech klidu a pití lektvaru cítil mnohem lépe. Hermioně se dokonce zdálo, že jeho ruka už není tak výrazně černá a že se nepřirozená barva z kůže vytrácí. Byla velice ráda, že se řediteli daří, ale zároveň měla strach. Přemýšlela o svých přátelích. O Harrym, Ronovi, Ginny a Dracovi...Draco? Jak ten se asi musí mizerně mít. Posledních pár dní před naplněním jeho úkolu si musel procházet peklem. Znala ho celý život a moc dobře věděla, že není takovým tvrďákem, jakým se dělá. Byl velmi citlivý a zranitelný. Vše špatné, co ho kdy potkalo, bylo pro něj mučení. Nedokázal být tak statečný jako Hermiona. Nedokázal zatnout zuby a zkusit se přes to přenést. Hermiona na Draca myslela čím dál víc a rozhodla se, že by ho měla navštívit. Neměla možnost ho po úkolu vidět. Voldemort totiž překvapivě žádnou schůzku nekonal. Rozhodla se tedy, že to změní a že se se svým nejlepším kamarádem setká.

,,Kampak?" zastavil ji Severus, když se Hermiona vydala k hlavním dveřím. Pomalu se otočila a podívala se na Severuse.

,,Nemusíš si o mě dělat starosti. Už nejsi můj opatrovatel, už jsi můj...partner." chlácholila ho Hermiona a u posledního slova se na chvíli odmlčela. Chvíli totiž přemýšlela, zda má říct přítel, ale nakonec řekla partner.

,,A není to právě důvod k tomu, abych si dělal starosti? Co když sis někoho našla?" pozvedl obočí a přešel pomalu až k ní.

,,Ty o mě pochybuješ?" zamračila se Hermiona na oko a ovinula mu ruce kolem krku.

,,Dobrá, nepochybuji o tobě. Mám jen jednu velkou nevýhodu." mínil Severus a ovinul své paže kolem pasu Hermiony.

,,Ano? A jaká je to nevýhoda?" zajímala se se zvědavým tónem Hermiona a Severus se ušklíbl.

,,Moje partnerka je mladá a až moc krásná. Mám strach, že si tě tam venku někdo odvede." vyjádřil své obavy Severus a sklonil se k Hermioně, aby ji mohl políbit.

,,Odvede mě tak minimálně někdo z ministerstva do Azkabanu, jestli uvidí mé Znamení zla na ruce. A nemusíš se bát. Já o nikoho jiného než o tebe zájem nemám." ujistila ho Hermiona, stoupla si na špičky, aby mu mohla dát pusu na tvář a vyrazila ven do Tkalcovské ulice. Severus měl i přes Hermionino uklidňování neblahé tušení, že se něco stane.

* * *

Hermiona se bez jakýchkoliv problémů přemístila na Malfoy Manor. Velice se podivila, když zahlédla v zahradách Narcissu, která právě procházela kolem záhonu s růžemi. Vydala se tedy jejím směrem a když ji Narcissa zpozorovala, tak se na ni přívětivě usmála.

,,Hezké odpoledne, Hermiono." pozdravila ji Narcissa a Hermiona ji krátce objala.

,,Ahoj Narcisso. Mohla bych mluvit s Dracem?" optala se Hermiona.

,,Samozřejmě, že bys mohla. Je ve svém pokoji." přikývla Narcissa a Nebelvírka se rozešla k sídlu. ,,A Hermiono!" zavolala na ni Narcissa a Hermiona se otočila. ,,Buď na něj s nějakými věcmi opatrná. Je poslední dobou přecitlivělý. Zmiň se před ním o tobě a Severusovi velmi opatrně." poradila jí a Hermiona se zarazila. Přešla zpět k Narcisse a začala se vyptávat:

,,Ty o nás víš? A Draco ví o mně a Severusovi taky?"

,,Já o vás vím, ale Draco ne. Právě proto mu to musíš sdělit šetrně. Nechci tě nabádat k tomu, abys mu to neříkala vůbec, protože je jasné, že se to stejně jednou dozví." uvedla to Narcissa na pravou míru a Hermiona se zmohla jen na přikývnutí. Poté se už vydala do sídla a bloudila chodbami tak dlouho, dokud se nedostala ke dveřím vedoucím do Dracova pokoje. Zhluboka se nadechla a zaklepala. Dveře se pomalu otevřely a vykoukl z nich Draco.