Snamione - My only saviour ✔

25. - Mozkomorův polibek

Hermiona čekala v malé místnosti na ministerstvu pod dohledem bystrozorů. Bylo to už pár hodin co ji, Severuse, Draca a Luciuse odvedli z Bradavic. Za chvíli měla být předvolána před Starostolec. Věděla, že je ve velkém maléru, ale nebála se o sebe tak moc jako o Severuse. To samé si myslel Severus. Měl o ní strach a to velký. Bál se, že by ji mohli odsoudit do Azkabanu a nebo rovnou nechat popravit. Severus by po její smrti udělal jedinou věc a to tu, že by odešel s ní. Už jednou ztratil svou lásku a nechtěl se smířit s představou, že když se po dlouhých osmnácti letech znovu zamiloval, že by mu odešla i tahle láska. Problém byl v tom, že si v té chvíli uvědomil, jak moc Hermionu miluje. Zamiloval se do ní dokonce víc než do Lily. Bylo to možná tím, že Hermiona jeho city opětovala, kdežto Lily milovala někoho jiného. Hanbil se za to, že jí nedokazoval tak často své city. Cítil se provinile, když si pomyslel, že už jí to možná nikdy nepoví. Co se týkalo Draca, tak ten myslel také na Hermionu. Doufal, že ji propustí, že jí dají svobodu. Ona přece nic špatného neprovedla. Dělala to kvůli svému kamarádovi.

* * *

O hodinu později se otevřely dveře místnosti, v které se nacházela Hermiona. Dva bystrozorové ji chytli za paže. Vyvedli Hermionu ven a mířili s ní k soudní síni. Hermiona si domyslela, že přišel čas jejího rozsudku. Když vešli do síně, všimla si Narcissy, která seděla na lavici a s nadějí v očích hleděla na Hermionu. Hermionu posadili do velkého křesla a ona zvedla své oříškově hnědé oči ke členům Starostolce. Jeden z bystrozorů podal Hermioně lektvar.

,,Co je to?" optala se Hermiona.

,,Veritasérum. Vypijte to." objasnil jí bystrozor. Hermiona věděla, že nemá co špatného prozradit a tak okamžitě bez jediného protestu vyprázdnila obsah sklenice.

,,Obžalovaná je zde a proto můžeme začít." pronesl do hrobového ticha soudce a pohlédl na mladou dívku v křesle. ,,Zahajuji trestní řízení s Hermionou Jean Grangerovou, která byla obviněna ze spolupráce s Tím-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit, ze Smrtijedctví a zrady kouzelnického společenství. Jste Hermiona Jean Grangerová?" obrátil se na Hermionu soudce a ona přitakala:

,,Ano, jsem."

,,Slečno Grangerová, dopustila jste se velice vážného činu. Přijala jste Znamení zla a plně si vědoma svého počínání se scházela s Tím-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit. V kolika letech jste přijala Znamení zla?" zajímalo soudce.

,,V šestnácti letech." odpověděla Nebelvírka a soudce si načmáral na pergamen informaci s překvapením ve tváři.

,,V té době jste tedy nebyla plnoletá. Byla jste pod kletbou Imperius, nutil vás někdo k přijetí Znamení zla?" zeptal se soudce.

,,Ne, za své jednání jsem zodpovědná jen já." přiznala se Hermiona a síní to zašumělo.

,,Dobrá. Proč jste se rozhodla být Smrtijedkou?" ptal se dál soudce s pozdviženým obočím.

,,Chtěla jsem získávat díky schůzím informace pro Řád, aby měl Harry Potter šanci uspět ve válce." opáčila nevzrušeně Hermiona. Soudce se otočil na bystrozora.

,,Vypila slečna Grangerová Veritasérum?" ujišťoval se.

,,Ano, vypila celou sklenici, takže popírání pravdy je vyloučeno." přisvědčil bystrozor.

,,Říkáte, že jste chtěla pomoct Vyvolenému?" mínil soudce.

,,Ano, bojovala jsem dokonce v bitvě o Bradavice na jeho straně." pravila pevným hlasem Hermiona.

,,No dobrá. Kdo je pro její odsouzení?" řekl po chvíli hrobového ticha soudce. Pár členů Starostolce zvedlo ruku. ,,Kdo je pro zproštění viny?" rozhlédl se soudce po ostatních a většina zvedla ruku. Hermiona věděla, co to znamená. ,,Zproštěna obvinění." vzal soudce do ruky kladívko a bouchl do stolku. Hermiona se usmála a pohlédla na Narcissu, která jí věnovala zářivý úsměv. Bystrozorové si Hermionu bedlivě prohlíželi a Hermiona vstala z křesla. Přešla až k lavici, kde Narcissa seděla a pevně ji objala.

,,Moje drahá, měla jsem o tebe takový strach." sevřela ji pevně ve svém objetí Narcissa.

,,Ty jsi nebyla u soudu?" podivila se Hermiona.

,,Pár bystrozorů mě sice chvíli zpovídalo, ale před soud jsem nemusela. Nemám Znamení zla, pamatuješ?" poklepala si Narcissa na předloktí a Hermiona přikývla.

,,Byl přede mnou už někdo souzen?" chtěla vědět Hermiona a znovu ji zachvátily obavy.

,,Ano. Byl souzený Draco a Lucius." přikývla Narcissa.

,,A jak to dopadlo?" naléhala na ni Nebelvírka.

,,Oba dva byli zproštěni viny. U Draca a u tebe nejspíš přihlédli k tomu, že jste nebyli plnoletí, když jste přijali Znamení zla a co se týká Luciuse, tak ten vypověděl po vypití Veritaséra, že už není Pánovi zla oddaný a že se snažil při bitvě být na dobré straně." popsala jí Narcissa řízení svého syna a muže.

,,Takže Severuse budou soudit teď." zamyslela se Hermiona. ,,Musím tu zůstat a podívat se na jeho rozsudek." prohlásila Hermiona.

,,Ne, Hermiono, ty půjdeš domů a odpočineš si." rozhodla za ni Narcissa.

,,Ne, Narcisso. Já ho miluji a chci tu být, až ho budou soudit." stála si pevně za svým Hermiona.

,,Já ti naprosto rozumím, moje milá, ale Draco tu chtěl taky zůstat na tvůj soud a bystrozorové ho poslali pryč." vysvětlila Narcissa.

,,Chceš mi tvrdit, že mám trčet doma mezitím, co tu budou Severuse soudit?" pohlédla na ni nevěřícně mladá dívka.

,,Někoho za tebou po soudu pošlu. Vyřídí ti, jak Severus dopadl. Slibuji." chytila ji Narcissa za ruku.

,,Dobře. Mám tě moc ráda." pokusila se Hermiona usmát a zdráhavým krokem vyšla ze soudní síně.

* * *

Hermiona přecházela po bytě v Tkalcovské ulici a přišlo jí, že chodí sem a tam už celou věčnost. Taky tak dlouho trval její soud? Vždyť u ní to byla přeci chvilička, ne? Hermiona byla nervózní. Bála se nejhoršího, ale stále se v duchu uklidňovala. Snažila se myslet pozitivně. Vždy si při negativní myšlence vzápětí řekla, že Severus přeci udělal to, co Hermiona. Byl na té dobré straně a ničím se neprovinil. Náhle se ozvalo klepání na dveře. Hermiona se rozběhla ke dveřím, div do nich nenarazila a otevřela dveře. Před vchodem stál Remus Lupin a Hermiona mu ustoupila ze dveří.

,,To vás Narcissa poslala, abyste mi vyřídil vzkaz, Remusi?" zajímala se Hermiona a Remus přikývl. ,,Jak dopadlo to řízení? Byl zproštěn viny?" naléhala Hermiona a velmi se zděsila, když ze sebe Remus nevydal ani hlásku. Vyvalila na něj oči a začala rychle dýchat. ,,Na jak dlouho ho zavřou do Azkabanu?" vydechla a jiskřičky sebemenší naděje v očích začaly vyhasínat.

,,Hermiono." vydal ze sebe Remus a chytil ji za ramena a poté těžce pokračoval: ,,Severuse odsoudili k mozkomorovu polibku."     

••••••••••••••••••••••••••••••••••••

Očekávám od vás vlnu Avady, ale tak to prostě je. :'(

Děkuji moc za přečtení, hlasování a komentáře!!!❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤