Snamione - My only saviour ✔

20. - Dva zamilovaní

Ahoj všichni!❤
Mrkněte na video a schválně, jestli vás ta poslední scéna pobaví tak jako mě. :D

A teď už na kapitolu!🌸❤

•••••••••••••••••••••••••••••••••••

Život Hermiony a Severuse se od jejich prvního polibku obratem změnil. Všechny hradby, které je od sebe dělily se zbořily a oni se cítili opravdu šťastně. Severus se rozhodl dát tomu volný průběh. Od toho okamžiku, kdy mu chtěla Hermiona utéct před očima, si uvědomil, že by ji mohl ztratit. V ten moment zjistil, že k ní něco cítí a teď byl rád za to, že mu to vyšlo. Hermiona byla v sedmém nebi. Muž, kterého po celou dobu milovala jí vyjevil své city a byl odhodlán s ní být. Všechno to štěstí ale pomalu stíhal zármutek a jako první ho pocítila Hermiona. Když se ráno probudila v posteli po boku Severuse, přitiskla se k jeho hrudi a těžce si povzdechla.

,,Copak se děje, Hermiono?" zajímal se Severus a položil jí ruku kolem pasu.

,,Za jak dlouho čeká Draca splnění toho úkolu?" vyzvídala Hermiona a Severus si ji přivinul ještě blíž k sobě.

,,Za pár dní. Víš...musím ti něco říct." přiznal se Severus a Hermiona se od něj odtáhla a intenzivně se na něj podívala.

,,Co jsi mi zatajil, Severusi?" zeptala se roztřeseně. 

,,Narcisse jsem se nabídl, že se jí zavážu neporušitelným slibem a že splním za Draca ten úkol." prozradil Severus a mladá Nebelvírka pootevřela pusu.

,,Proč bys něco takového dělal?!" nechápala. Svěsila hlavu a nevěřícně civěla směrem dolů. Severus natáhl k její tváři ruku a uchopil ji něžně za bradu a donutil ji tak pohlédnout na něj. Zadíval se do jejích oříškových očí a ona zase do těch jeho onyxově černých.

,,Nabídl jsem jí to proto, protože už teď vím, že to Draco nezvládne. Ostatně Albus si je toho vědom taky. Ale Narcissa to nepřijala." vysvětlil Severus. Hermiona na něj vytřeštila oči.

,,Chceš mi tvrdit, že Albus ví o tom, že se ho někdo chystá zavraždit?!" nevěřila svým uším Hermiona.

,,Ano. Ví to celou dobu a to on mě požádal o to, abych nabídl Narcisse to s tím neporušitelným slibem. Navíc jistě víš o jeho nemocné ruce." pokračoval Severus ve výkladu a Hermiona se zamyslela.

,,Co s tím má společného ta ruka?" vyptávala se a Severus jí položil ruku na rameno.

,,To, že Albusova pravá ruka zčernala, má na svědomí hodně černá magie. Jde o to, že Albus by už i tak neměl co ztratit. On pomalu ale jistě umírá, Hermiono." objasnil Severus a Hermiona jen chvíli zamyšleně koukala do prázdna.

,,Proto chtěl, aby ses zavázal Narcisse neporušitelným slibem. Je mu už jedno, jestli umře na tu nemoc, která ho zabíjí, nebo jestli někdo předčasně ukončí jeho život. Chce abys ho zabil ty, protože tak zachráníš Draca a zachráníš tím i sebe. Po tom, co bys Albuse zabil, by ti Pán zla bezmezně důvěřoval. Je to tak, nebo se pletu?" polemizovala o tom všem a Severus se nestačil divit, jak takhle geniální může být sedmnáctiletá dívka.

,,Ty mě nikdy nepřestaneš překvapovat." zakroutil nevěřícně hlavou Severus a Hermiona se usmála.

,,Já tě překvapuji?" podivila se stále s úsměvem a Severus přitakal:

,,Ano a ani nevíš jak." To, co následovalo po jeho odpovědi, bylo pro Hemionu úplně nové a nepoznané. Severus se totiž zasmál a to upřímně. Bylo to u něj nezvyklé, ale zároveň zajímavé v tom dobrém slova smyslu. ,,Co se tak culíš?" zeptal se jí po dosmání.