Snamione - My only saviour ✔

21. - Záchrana ředitele Bradavic

,,Hermiono!" rozrazily se dveře a někdo zakřičel jméno mladé Nebelvírky. Hermiona seděla v křesle a četla knihu. Bylo už pozdě večer a ona čekala na to, jestli tohle přijde. Severus, který na ni před chvílí zavolal, stál teď u křesla Hermiony. Zaklapla knihu a vymrštila se na nohy.

,,Je to tady, Severusi?" ujišťovala se Hermiona a Severus kývl.

,,Ano, je to tady. Draco jde k Rozplývavé skříni, aby sem pustil Smrtijedy. Poté půjdou na Astronomickou věž. Albus je teď někde s Potterem a jsme domluvení, že se na tu věž dnes musí dostavit." vysvětlil Severus a Hermiona se otřásla obavami.

,,Co můžu udělat? Jaký je ten tvůj plán?" vyptávala se. Chtěla je všechny zachránit. Nechtěla o nikoho přijít.

,,Řeknu ti to po cestě. Pojď." vybídl ji a vzal ji za ruku. Hermiona vyběhla se Severusem do sklepních chodeb hradu. Šla blízko Severuse a v jedné ruce svírala pevně hůlku. ,,Musíš mě dobře poslouchat, Hermiono. O Albuse se postarám já. Nezabiju ho, ale musí to vypadat jako by byl mrtvý. Bude stát u zábradlí a já počkám, než se o něj opře. Jakmile to udělá, zničím zábradlí a on spadne." začal Severus vysvětlovat svůj plán.

,,Když spadne z takové výšky, tak se zabije!" začala šílet potichu Hermiona. Severus se zastavil, chytil Hermionu za ramena a zadíval se jí do očí.

,,Ne, pokud ho zachráníš. Budeš mít důležitou úlohu. Budeš čekat dole pod věží pod zastíracím kouzlem a až Albus bude padat dolů, vyšleš na něj kouzlo, které výrazně zpomalí jeho pád. Zkus ho vyslat bez jakéhokoliv křiku. Poté, co Albus bezpečně dopadne, ho musíš omráčit a nechat ztuhnout. Až budou kolem něj Smrtijedi procházet, bude to vypadat jako by byl mrtvý. Po tom, co Smrtijedi odejdou, použiješ na Albuse také zastírací kouzlo a necháš ho dolevitovat do našeho bytu. Pár dní už pracuji na jednom lektvaru, který vypadá nadějně a mohl by Albuse úplně vyléčit. Pokud se to povede, tak je naděje, že by tu s námi ještě těch pár let zůstal." dovysvětlil jí komplikovaný plán a Hermiona párkrát zamrkala. Skočila Severusovi rychle kolem krku a zašeptala:

,,Jsi geniální! Je to sice složitý plán, ale je geniální!" Severus si ji k sobě přitiskl víc.

,,Tak už běž pod tu věž, ať celý ten geniální plán nepřijde vniveč." pobídl ji Severus a Hermiona se odtáhla.

,,Miluji tě." uslyšel ve své hlavě její hlas a Hermiona se usmála.

,,Já tebe taky." řekl jí v duchu. Hermiona na sebe použila zastírací kouzlo a byla pryč. Severus se rozešel svižným krokem po schodech nahoru. Chvíli to trvalo než se dostal až na Astronomickou věž. Zahlédl schovaného Harryho, který si ho také všiml a namířili na sebe hůlky. Harry se na něj díval s jakousi nadějí v očích. Severus přiložil svůj prst ke rtům a tak chlapci naznačil, aby byl potichu. Nad nimi se rozléhal hlas Belatrix Lestrangeové a Severus věděl, že musí zakročit. Vyšel tedy nahoru zrovna v moment, kdy Belatrix Draca pobízela:

,,No tak dělej, Draco! DĚLEJ!"

,,Ne." promluvil klidně Severus a postavil se tváří v tvář Albusovi Brumbálovi. Všiml si, že nemá hůlku a tak bylo jasné, že musí udělat to, co slíbil Hermioně.

,,Severusi...Prosím..." vydechl Brumbál, opřel se pevně o zábradlí a Severus se napřáhl.

,,Reducto!" vykřikl a zábradlí se rozletělo na několik kousků. Brumbál vypadl ven a Severus věděl, že teď už je to jen na Hermioně.

,,Severusi! Proč si ho rovnou nezabil?!" vřeštěla Belatrix a Severus zachoval absolutní klid.

,,To by nebyla žádná legrace. Spadnout z takové výšky je příšerná smrt a neměl se ani jak bránit. Neměl hůlku a v Bradavicích se nelze přemisťovat, to jistě dobře víš." bránil se Severus a Belatrix zmlkla. Mezitím dole pod jednou z věží stála mladá dívka, skrytá pod zastíracím kouzlem s napřaženou hůlkou a napětím ani nedutala. Když v jednom okamžiku zazněla rána, Hermiona se zadívala o něco pozorněji a v duchu pronesla formuli Aresto momentum. Velmi se jí ulevilo, když ředitel Bradavic dopadl v pořádku na zem. Přešla až k němu a zašeptala.

,,Mdloby na tebe." Ředitel zůstal ležet na zádech v bezvědomí, ale hruď mu stoupala a zase klesala. Hermiona se musela pousmát, když jí došlo, proč po ní Severus chtěl, aby ho nechala ztuhnout. ,,Petrificus totalum." zamumlala tiše Hermiona a Brumbálova hruď se přestala úplně hýbat. Vypadal opravdu jako mrtvý a Hermiona se odplížila dál. Za malou chvíli k němu doběhli Smrtijedi a spokojeně se na něj dívali. Jediný Severus se neusmál škodolibě, ale pyšně, protože si musel v duchu pochvalovat, do jaké šikovné a schopné dívky se to zamiloval. Smrtijedi se vydali pryč a ničili vše, co jim přišlo pod ruku. Hermiona na to nebrala v té chvíli zřetel a nechala odlevitovat Brumbála pod zastíracím kouzlem do hradu. Dorazila s ním až do bytu a položila ho na Severusovu postel. ,,Finite incantatem." pronesla kouzlo a Brumbál se probral. ,,Albusi?" oslovila ho potichu Hermiona a Brumbál otevřel oči.

,,Hermiono?" odpověděl jí oslabený Brumbál a pohleděl na ni modrýma očima. Hermiona si úlevně oddychla.

,,Dokázali jsme to! Jste naživu!" radovala se a Brumbál se pokusil posadit. Mladá dívka starci pomohla a Brumbál se rozhlédl kolem.

,,Nemělo se to stát, moje milá. Měl jsem dnes zemřít. Proč mě Severus nezabil?" zajímal se a Hermiona se na něj zmateně podívala.

,,Vy jste nebyli domluvení, že vás Severus zachrání?" zeptala se užasle a Brumbál zavrtěl hlavou.

,,Ne. Byli jsme domluveni, že mě musí zabít a že se to stane dnes. Jsem velmi nespokojen, že tak neučinil. Aspoň bych měl to celé trápení za sebou." objasnil ředitel a pozvedl svou zčernalou ruku. Dívka před ním sklonila hlavu.

,,Víte, za to mohu já, že jste naživu. Přála jsem si, aby to takhle bylo. Přála jsem si, aby se vám, Dracovi a Severusovi nic nestalo. Ale já jsem ráda, že jste to přežil, Albusi." prozradila mu Nebelvírka a Brumbál se usmál.

,,Jak je vidět, popletla si hlavu Severusovi víc než dost, když splnil tvé přání." usoudil stařec a Hermiona zvedla překvapeně hlavu.

,,Vy o nás víte?" zaujalo to Hermionu.

,,Je něco, co bych jako ředitel Bradavic nevěděl?" pozvedl obočí Brumbál.

,,No, nevěděl jste například to, že vás Severus chtěl zachránit." opáčila Hermiona vítězně.

,,To je pravda. Mohu tě poprosit Hermiono o sklenici vody?" optal se a Hermiona s přikývnutím odešla pro vodu. Když procházela zpět obývacím pokojem k ložnici, nedávala pozor a srazila se se Severusem, který právě vběhl do bytu. Vyjekla, upustila sklenici a řítila se k zemi. Naštěstí ji zachytili dvě paže a jediné, co dopadlo na zem, byla sklenice, která se roztříštila. Hermiona pohlédla směrem nahoru a nad ní se tyčil Severus, který ji zachytil při pádu.

,,Měla bys dávat větší pozor na cestu." upozornil ji muž, kterého tak moc milovala. Když se vzpamatovala padla Severusovi kolem krku a usmála se.

,,Ještě že se ti nic nestalo. Měla jsem strach." vydechla. Severus se mírně usmál, protože ho potěšilo, že si o něj dělá alespoň jeden člověk starost. ,,Teď musím ale Albusovi donést tu vodu." odtáhla se od něj, spravila jedním mávnutím sklenici a vykročila k pokoji, v němž se Brumbál nacházel.

,,Ať se napije a připraví. Z posledních sil nás musí přemístit do Tkalcovské ulice. Budeme ho tam pár týdnů léčit." prohlásil ještě Severus a jak řekl, tak se taky stalo. Po chvíli je Brumbál přemístil z Bradavic do dané ulice. Jako ředitel měl s přemisťováním jisté výsady a ještě štěstí, že o tom nevěděli Smrtijedi...tedy kromě dvou a to těch našich oblíbených. Po náročné noci všichni tři ulehli do postele a neměli vůbec tušení, že všichni oplakávají v Bradavicích ředitele, který byl údajně zabit a přenesen Smrtijedy.   

••••••••••••••••••••••••••••••••••

Máte radost, že jsem nechala Brumbála naživu? :)

A jak se vám líbila kapitola celkově? ;)❤

Děkuji moc za přečtení, hlasování a komentáře!!!❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤