Snamione - My only saviour ✔

26. - Jeho jediná naděje

Kdo něco podobného nezažil, tak si ani nedokáže představit tu bolest, kterou Hermiona pocítila velmi blízko svého srdce. Severus je odsouzen k mozkomorovu polibku? Ta otázka se jí v hlavě opakovala snad pět minut, než si uvědomila, že před ní stále stojí Remus Lupin.

,,Merline..." zajíkla se Hermiona a až teď si uvědomila, jak špatně se jí udělalo. ,,To...to ne..." vydralo se jí z hrdla a kolena se jí podlomila. Remus jí pevně zachytil pažemi a Hermiona si nemohla pomoct, ale vrhla se mu kolem krku a rozplakala se.

,,Posaď se, Hermiono." pobídl ji Remus a konejšivě ji pohladil po zádech. ,,No tak, Hermiono, musíš se uklidnit." uklidňoval ji.

,,Uklidnit? Jak mám být klidná, když chtějí Severusovi vysát duši?!" odtrhla se od něj Hermiona. ,,Jak by bylo vám, kdyby jste ztratil Nymphadoru?" ptala se ho Hermiona.

,,Nechybělo málo a přišel bych o ní v bitvě o Bradavice." opáčil Remus.

,,Jenže jste o ní nepřišel a v tom je ten rozdíl. Pokud něco neudělám, tak o něj přijdu." argumentovala Hermiona. Byla pevně rozhodnutá udělat pro jeho záchranu první poslední.

,,Severuse čeká mozkomorův polibek a proti tomu nic nezmůžeme." povzdechl si Remus.

,,Vždyť je nevinen!" rozhodila nešťastně rukama.

,,Hermiono, ministerstvo se nebude zabývat tím, zda byl Severus oddaný Pánovi zla, či nikoliv. Smrtijedy hází do jednoho pytle." mínil Remus a Hermiona pohoršeně odfrkla:

,,Tak proč potom já sedím tady a netrčím v Azkabanu, zoufalá čekající na smrt?! Ne, Remusi...Je to nespravedlivé. Severus se jim zkrátka nezamlouvá, a proto nemají potřebu ho prošetřovat." Remus mlčel. Nemohl proti těmhle slovům protestovat, protože to Hermiona vlastně řekla naprosto správně. Lucius Malfoy byl na tom úplně stejně jako Severus, ba i hůř a i tak ho zprostili viny. Kdo ví, zda podali Severusovi Veritasérum? Určitě ne, jinak by bylo jasné, že vše co Severus řekl, byla pravda. A to by se ministerstvu pochopitelně nelíbilo. Hermioně došlo, že Luciuse propustili jen proto, protože je to Malfoy a má vyšší postavení. Severus se zajímal o černou magii už v mladém věku, všichni měli za to, že může za smrt Brumbála a k tomu všemu se vrátil podruhé do služeb lorda Voldemorta. Chtěli se ho zbavit už dlouho a Hermioně to v ten moment došlo.

* * *

Hermiona se o pár dní přesvědčila o tom, že jsou všichni okolo se Severusovým osudem smíření. Nikdo nevěřil v nějakou naději, jak Severuse zachránit. Nikdo neměl sílu bojovat. Jediná Hermiona se chtěla za něj prát. To ona byla jeho jedinou nadějí. Přemýšlela za kým by měla jít a požádat dotyčného o pomoc. Brumbál byl pryč, Malfoyovi neviděli způsob, jakým by Hermioně pomohli a stejně na tom byl i Remus. A pak to Hermioně došlo. Musí požádat o pomoc Harryho. Starostolec by přeci mohl brát slova Vyvoleného mnohem vážněji než slova kohokoliv jiného. Když nad tím přemýšlela, byla zrovna u Narcissy a tak se vymrštila z křesla a Narcissa se jí zeptala:

,,Kampak, Hermiono?" Hermiona se zastavila a otočila se na udivenou Narcissu.

,,Musím za Harrym. Napadlo mě, že by Harry mohl Severusovi pomoct." vysvětlovala rychle a už brala za kliku.

,,Musíš být hlavně rozumná, Hermiono." mínila Narcissa.

,,Rozumná? To jsem nikdy nebyla, Narcisso." opáčila Hermiona a poté se co nejrychleji rozeběhla sídlem. Doběhla až k bráně a tam se přemístila k Doupěti, ve kterém Harry teď po válce chvíli bydlel u Weasleyových. Zaklepala na dveře, ve kterých se o chvíli později objevila paní Weasleyová.