Snamione - My only saviour ✔

16. - Navždy spasitelem

Ahoj všichni!❤
Dnes bude kapitola o něco delší, konkrétně má 1897 slov. Předpokládám ale, že těm, co je příběh opravdu baví to vadit nebude. :D

Užijte si čtení!🌸❤

••••••••••••••••••••••••••••••••••

Uplynuly tři dny od záchrany Hermiony a každý den ji navštěvovali Narcissa s Dracem. Draco u ní právě seděl a držel ji ochranitelsky za ruku. Narcissa koukala na Hermionu s kapesníčkem v ruce a popotahovala.

,,Mami, neplač. Vždyť bude v pořádku. Už jí nic nehrozí." utěšoval ji Draco a objal ji konejšivě kolem ramen. Narcissa si otřela oči.

,,Já vím, Draco. Když ji ale tady tak vidím, tak je mi do pláče. Chudinka malá, vždyť ani nevypadá jako naše Hermiona." vzlykla Narcissa a Draco ji silně objal. Do pokoje vstoupil Severus a oba dva se za ním ohlédli.

,,Ještě se neprobudila?" zajímal se a Narcissa zavrtěla smutně hlavou. Draco se zamračil. ,,Měla by se každou chvíli probrat. Potřebuje jen nabrat síly tím, že se pořádně v klidu vyspí." konstatoval Severus a Draco se vymrštil na nohy.

,,Víte, mohla tu být s námi celou dobu. Byla by zdravá a nic by se jí nestalo, nebýt vás." utrousil Draco nenávistně. Narcissa zvedla překvapeně svěšenou hlavu a Severus pozvedl obočí. Udělal k němu pár kroků a propálil ho nebezpečným pohledem.

,,Nebýt mě? Já jsem vinen za to, že má ta zranění? Nebýt mě, tak ještě doteď leží v tom sídle, možná už mrtvá." prohlásil Severus pevným hlasem.

,,To možná, ale kvůli vám ji Travers unesl!" zakřičel Draco.

,,Draco, prosím tě!" sykla Narcissa, když se Hermiona zavrtěla a bolestně zakňučela. ,,Nehulákej a přestaň vykládat nesmysly. Severus za nic nemůže." zastala se Narcissa Severuse.

,,Nemám vykládat nesmysly? Vždyť mám pravdu." pronesl Draco ke své matce o poznání tišeji a poté se opět otočil na Severuse. ,,Kdybyste ji nespouštěl z očí, tak se nic z toho nestalo. Na vině jste jen a jen vy." zasyčel Draco.

,,Jste zaslepen žárlivostí, Draco. To je celé. Nemůžete se přenést přes to, že jméno, které Hermiona volala, když jsme ji našli, bylo mé. Volala radši jméno svého opatrovatele a profesora, než svého nejlepšího přítele, který je do ní zamilovaný a to vás štve." poznamenal Severus a Draco zatnul pěsti a chystal se něco říct, když v tom se Narcissa nahnula k Hermioně. Hermiona se začala probouzet.

,,Ne...už mě nechte...prosím..." mumlala Hermiona a Narcissa ji konejšivě pohladila po vlasech.

,,Zlatíčko, to bude v pořádku. To jsem já, Narcissa." konejšila ji. Hermiona se opatrně s pomocí Narcissy posadila a rozhlédla se kolem sebe. Když zahlédla Draca, který měl ve tváři stále rozuzlený výraz z rozhovoru se Severusem, steklo jí po tváři pár slz a rozbrečela se. 

,,Už mě nechte, prosím! Zabijte mě!" zabořila tvář do dlaní a Narcissa ji nepřestávala hladit po vlasech. ,,Severusi! Severusi, prosím!" zavzlykala do dlaní.

,,Severusi, měl bys s ní promluvit, když volá tebe." stáhla ruku Narcissa a vstala z postele plačící Hermiony. Severus se pomalu posadil na Narcissino místo a něžně chytil Hermioniny ruce, které jí stáhl z tváře. Hermiona sklopila pohled a snažila se klidně vytrhnout ruce. Severus pustil její ruce a promluvil k ní:

,,Hermiono. Podívej se mi do očí." Hermiona ho neposlouchala a její slzy padaly na peřinu. Severus uchopil jemně její bradu a donutil ji tak podívat se na něj. Hermiona přestala brečet. Zahleděla se do těch černých očí. Severus stáhl ruku.