Snamione - My only saviour ✔

17. - Zkrátka to nejde

Vše bylo po vyzrazení Hermionina tajemství ztraceno. Mezi Severusem a Hermionou vznikla jakási zeď, přes kterou se ani jeden neodvažoval dostat k tomu druhému. Oba dva několik dní nespali. Severus nespal kvůli myšlenkám na to, proč Hermiona zrovna na něm viděla něco víc, než na ostatních. Co si budeme nalhávat, spousta holek pokukovala po jejích spolužácích, například po Harrym Potterovi, nebo po Dracovi Malfoyovi. Tak proč ona na tom byla jinak? Proč ji zajímal právě on? Hermioně ve spánku bránily rozpaky z napětí mezi ní a Severusem. Co si asi o ní teď musí myslet? Cítila se trapně, když si uvědomila, že mu řekla, že pro ni bude už napořád spasitelem. Jak mohla být tak směšná? Nad tímhle naši dva hrdinové přemítali celou Hermioninu léčbu. Co se týkalo Narcissy a Draca, tak i u nich vznikly určité problémy. Draco ani jednou od toho okamžiku, kdy Hermiona objala Severuse nepřišel na návštěvu. Kdykoliv si na ty dva vzpomněl, tak mu krev začala vřít v těle a žárlivost, která ho pohlcovala se nedala nijak skrýt. Narcissa na rozdíl od svého syna navštěvovala Hermionu pravidelně. Když už se Hermiona dokázala postavit na nohy, tak jí Narcissa pomohla do koupelny a umyla jí vlasy stále slepené krví. Narcissa se snažila s Hermionou navázat konverzaci, ale Hermiona mlčela. Nebyla smířená s tím, že Narcissa vyzradila Severusovi její city. Narcissa se po nějaké době, kdy seděla u Hermioniny postele, mladé Nebelvírky zeptala:

,,Hermiono, ty se mnou nemluvíš kvůli tomu, že jsem to Severusovi prozradila?" Hermiona semkla pevně víčka a napočítala si v duchu do pěti.

,,Samozřejmě že ne. Jak tě to napadlo?" odpověděla tak sarkasticky, že sebou Narcissa znepokojeně trhla. Byla zvyklá, že Severusovi každou chvíli odkapával sarkasmus ze slov, která mu vyšla z úst, ale u Hermiony slyšela tak ledový a ironický hlas poprvé v životě.

,,Já ti nechtěla ublížit." hájila se Narcissa a Hermiona se na ni chvíli nevěřícně dívala. Pak těžce vydechla a složila hlavu do dlaní.

,,Já jsem pitomá." zanadávala. ,,Já mám na tebe vztek kvůli tomu, že jsem si tu kratičkou chvíli myslela, že by mě přeci jen mohl mít Severus víc než jen rád. Jsem to ale hloupá." uchechtla se Hermiona.

,,Já si nemyslím, že jsi hloupá. Naopak by to dávalo logiku." mínila Narcissa a Hermiona si jen posměšně odfrkla. Nic jí poté na to neřekla a Narcissa vstala. ,,Asi už půjdu, drahoušku." oznámila jí Narcissa rozpačitě a odešla z Hermioniny ložnice, kam se Hermiona po menším zotavení přemístila.

* * *

,,Severusi?" podivila se Narcissa, když do jejího salónku vkročil obávaný profesor.

,,Ahoj Narcisso." pozdravil ji Severus a zhroutil se do nejbližšího křesla.

,,Dáš si čaj?" nabídla mu Narcissa a Severus si založil ruce na hrudi.

,,Poslední dobou upřednostňuji ohnivou whisky." utrousil Severus a Narcissa mávla hůlkou.

,,Mám tu jen skřítčí víno." obeznámila ho a opravdu za malou chvíli k nim dolevitovala láhev se skleničkou.

,,To nevadí." odvětil Severus a za malý okamžik už si pořádně zavdal ze sklenice.

,,Ale neměl bys tak pít." podotkla vyčítavě Narcissa a Severus se zamračil.

,,Začínáš být jako Hermiona. Ta mi to taky nedávno řekla." opáčil a podíval se na svou sklenici.

,,Proč jsi přišel?" zajímala se Narcissa a Severus se na ni podíval intenzivním pohledem.

,,Chci si s tebou promluvit." vysvětlil Severus a odložil již prázdnou sklenici na stolek před ním.

,,O Hermioně, že?" konstatovala Narcissa. Severus lehce přikývl a Narcissa si povzdechla.

,,Víš, já nevím, jak se k ní chovat. Nikdy jsem si nepomyslel, že by se do mě mohla zamilovat sedmnáctiletá holka a ještě k tomu všemu ta, která u mě vyrůstala. Nikdo mě nikdy od srdce nemiloval. To já miloval jednou jedinkrát a spálil jsem se natolik, že bych znovu ten pocit nerad okusil." rozpovídal se Severus a Narcissa jen přikývla.

,,Já vím, že se ti protiví mluvit na tohle téma. Já jsem si vyslechla tvůj příběh o životě a nebyl šťastný. Ale dej tomu šanci, Severusi." promluvila k němu Narcissa a poslední větu řekla tak tiše, že si Severus na malý okamžik myslel, že se přeslechl.

,,Cože? Čemu bych měl dát šanci?" otázal se jí a Narcissa si poraženě povzdechla.

,,Severusi, nepřijde mi vůbec divné, že Hermiona dala přednost tobě před svými vrstevníky. Ona je jiná, než ostatní dívky v jejím věku. Hermiona je nadprůměrně inteligentní, má ráda klid a tak se raději baví tím, že si čte v knihách, než aby se šla s ostatními někam po večerech bavit. Máte toho spoustu společného a dle mého tě Hermiona upřednostňuje před svými spolužáky v jedné věci nejvíc. To je to, že ona vyhledává někoho, kdo jí bude svou inteligencí a přemýšlením rovný a nemůžeš popřít, že ty se jí rovnáš nejvíc. Navíc v tobě vidí svého ochránce, který je citlivý, odvážný a donedávna skrýval tajemství, která chtěla Hermiona odhalit." vychrlila ze sebe Narcissa a hned poté se zarazila. Severus vypadal ohromen tím, co mu to tu Narcissa vykládá.

,,Narcisso, jsi už jako Brumbál." zmohl se jen na tuto větu Severus.

,,Brumbál?" podivila se Narcissa.

,,Ano. Oba dva jste se zbláznili! Oba dva my strkáte pod nos to, jak jsme si s Hermionou podobní a že byste se nedivili, kdybychom se do sebe zamilovali! Vždyť je to absurdní! Hermioně je sedmnáct a já jsem navíc její profesor, takže ani dle zákona by to nešlo! Co je ale tím hlavním důvodem, proč bychom my dva nemohli být spolu, je ten, že já k ní nic necítím!" vyjel na Narcissu Severus, která sebou občas polekaně škubla.

,,Vypadá to, že Brumbálovi by ani trochu nevadilo, kdyby ses ty jako profesor zapletl zrovna se studentkou jako je Hermiona. Navíc já s ním plně souhlasím. Jste si podobní a hodíte se k sobě." oponovala Narcissa.

,,Poslouchala jsi mě vůbec, když jsem ti sděloval hlavní důvod, proč s Hermionou nemůžu být? Já ji nemiluji." opakoval Severus. Narcissa se na něj intenzivně podívala a poté se otázala:

,,No dobře. Pokud ji nemiluješ, tak jaké k ní chováš city?" Severus se zamyslel. Vybavil si před sebou Hermionu a usilovně chvíli přemítal nad tím, jaký mezi sebou mají vlastně vztah. Po chvíli mu to došlo. Měl ji moc rád. Vážil si jí a obdivoval ji. Byla to statečná, chytrá, hodná, milá a hezká dívka...Počkat!...Hezká dívka? No, vlastně ano, to popřít nemohl. Líbilo se mu, jak vždy bedlivě poslouchala, co jí říká. Občas ho jejich rozhovory pobavili a vzpomněl si na její letmý pobavený úsměv a na to jak hrozně otravná vždy uměla být. Nad tím se nevědomky trochu pousmál a když to Narcissa zpozorovala, tak lehký úsměv z jeho tváře zmizel.

,,Zkrátka to nejde." ukončil to Severus rázně, zvedl se a odešel z Narcissina salónku. Rozhodl se být pevný jako skála. To, že o Hermioně takhle přemýšlí, ještě nic neznamená. Měl ji sice moc rád, ale nemiloval ji.

••••••••••••••••••••••••••••••••••

Názory? :)❤
Vím, asi vás a Hermi trápím tím, co do těch kapitol poslední dobou píšu. :/ No, můžete se modlit k Merlinovi, aby se to změnilo. :DD

Děkuji moc za přečtení, hlasování a komentáře!!!❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤