Snamione - My only saviour ✔

7. - Krvavé šrámy

Prázdniny se blížily ke konci. Hermiona a Severus se přemístili k sídlu Malfoyových. Byla další schůze a oni jen napjatě vyčkávali, jestli z Pána zla vypadne něco, co by měl Řád vědět. Usadili se na svá místa vedle sebe jako obvykle a za chvíli do místnosti nakráčel sám Pán zla.

,,Vítám vás, přátelé. Dnešní schůze bude náležitě důležitá." uvítal je Voldemort a Severus v duchu promluvil na Hermionu:

,,Tak to bude Řád jistě zajímat." Hermiona se mírně zachvěla. Nebylo to tak dlouho, co se teprve takhle mluvit naučila a nebyla zvyklá si se Severusem takhle stále povídat. Navíc jí to na něm ještě víc děsilo.

,,Pokud je to důležité, tak ano." odpověděla mu po chvíli a on nepatrně kývl. Pak se na ní letmo podíval a ona se pokusila o nepatrný úsměv. Zacukaly mu koutky a ona vyvalila oči. Že by se na ní právě Severus Snape poprvé v životě pokusil usmát? Nikdy předtím se tak nestalo. Pak ale odvrátil hlavu a podíval se na Voldemorta.

,,Chtěl bych vyzvat vpřed jednoho z vás na splnění úkolu. Ten úkol není lehký, avšak je mimořádně důležitý. Je třeba se někoho zbavit." začal Voldemort a Hermiona se Severusem nastražili uši. Mohlo by jít o někoho z Řádu. ,,Ta osoba má pod ochranou Harryho Pottera. Vyberu jednoho Smrtijeda, aby se zbavil toho nejmocnějšího kouzelníka všech dob...Albuse Brumbála." prozradil jim Pán zla a Hermiona sebou trhla. Náhle ucítila, jak její svěšenou ruku sevřela jiná. Něžně a ochranitelsky se zapletla s jejími prsty. Hermiona pohlédla na svou ruku. Nechtělo se jí věřit, že jí Severus chytil za ruku, aby jí dodal odvahu a uklidnil jí. Jeho ruka nebyla studená, jak si vždy představovala. Naopak, byla příjemně hřejivá. Pak ale Severus ruku stáhl a ona se podivila, že jí to tak zamrzelo. ,,Již jsem si vybral, komu tenhle úkol udělím." pokračoval Voldemort a Hermiona mu věnovala všechnu svou pozornost. ,,Přistup ke mně, Draco Malfoyi." vyšlo z jeho úst a Hermiona zděšeně pohlédla na svého nejlepšího kamaráda. Ten se postavil a nevědomky řekl:

,,To ne." Místností to zašumělo, jak se všichni podivili. Hermiona tušila, že je zle.

,,Co jsi to řekl?" podivil se Voldemort a Draco sebou trhl. Sám nevěděl, jak mohl něco takového říct. Hermiona se o něj bála.

,,Severusi." zašeptala znepokojeně v duchu.

,,Hlavně klid." snažil se jí utěšit. Hermiona sledovala Dracovo počínání. Draco nic neřekl.

,,CO JSI TO ŘEKL?!" zařval na celé sídlo Pán zla a každý Smrtijed sebou škubl...kromě Severuse.

,,Řekl jsem ne, pane." šeptl Draco a sklonil hlavu. Voldemort odstoupil od stolu do volného prostoru.

,,Přistup blíž." vybídl ho ledově Voldemort. Draco věděl, že je s ním zle. Bude potrestán. Když došel až k Temnému pánovi, Voldemort se zle usmál. ,,Říkal jsi ne? Crucio!" vyřkl poté mučící kletbu a Draco padl na kolena. Po chvíli se místností rozléhal jeho křik. Narcissa byla vystrašená a nevěděla, jak by svému synovi pomohla.

,,Ne! Nechte toho!" zasáhla Hermiona a odstoupila od stolu.

,,Hermiono!" slyšela ve své hlavě křičet hlas Severuse. Věděla ale, že teď ji nikdo nezastaví. Vydala se k Pánovi zla a ke svému nejlepšímu příteli, který vysíleně dýchal na studené podlaze.

,,Dost!" zakřičela a stoupla si před Draca. Samotný Voldemort se podivil, že se ho někdo odvážil zastavit. Hermiona v té chvíli neměla absolutní ponětí, co se s ní stane.

,,Ty ses vzepřela svému pánovi?!" podivil se Voldemort a hned po jeho slovech následovala mučící kletba. Hermiona dopadla bezmocně na kolena, tak jako Draco. Její křik trhal srdce. Svíjela se v bolestné agónii. V životě nepocítila horší bolest. Severus měl nutkání se zvednout, ale věděl, že by tím nepomohl ani Hermioně, ani sobě. Hermiona se po pár útocích mučící kletby přetočila na břicho a náhle zakřičela nejsilněji za tu celou dobu. Voldemort na ní totiž seslal kouzlo, které zasáhlo její záda. Na jejích zádech se objevili za chvíli velké červené pruhy, což byla krev prosakující látkou. Severusovi došlo, že kouzlo způsobilo hluboké šrámy. Zvedl se okamžitě ze židle. Už nevydržel ten pohled na ní.

,,Můj pane." ozval se tiše, avšak zřetelně. Voldemort se na něj otočil tázavým pohledem. ,,Přeci nezabijete svou vlastní přívrženkyni." domlouval mu Severus a světe div se, Voldemort se stáhl a odešel do jiné místnosti. Narcissa s Luciusem došli k Dracovi a pomohli mu vstát. Severus se rychlým krokem vydal k Hermioně, která se pokoušela zhluboka nadechnout. Ležela bezmocně na zemi a Severus si k ní hned klekl. Pokusil se Hermionu přetočit na záda a taky že se povedlo. Hermiona se však okamžitě prohnula bolestí a vykřikla, když se její záda dotkla kamenné podlahy pod ní. Neměla daleko k omdlení. Náhle ucítila pod svými koleny a na svých zádech ruce. Po chvíli jí vyzvedly do vzduchu a ona bolestně zaskučela. S očima plných slz pohlédla na svého spasitele. Když uviděla jeho onyxové oči, obtočila kolem jeho krku ruce a úlevně vydechla:

,,Severusi." Severus na nic nečekal a s Hermionou v náruči se vydal pryč z Malfoy Manoru. Byla tak lehká, tak křehká. Přemístil se s ní před Bradavice a vyrazil s ní do bytu. Jeho pokoj byl blíž a tak jí položil opatrně na břicho do své postele. Hermiona sykla. Ještě nikdy v životě necítila tak ostrou bolest. Severus jí opatrně svlékl Smrtijedský hábit a poté kouzlem opatrně prostřihl zezadu Hermionino tričko, aby se mohl podívat na ránu. Byly to poměrně hluboké šrámy a Severus poznal, že to není kletba Sectumsempra. Takové kouzlo by jí mohlo zabít, tohle jí mělo jen ošklivě zranit. Na tuhle ránu potřeboval lektvary a taky mast. ,,Děkuji ti, Severusi." zamumlala vyčerpaně Hermiona a Severus se pokusil o úsměv. Byl ale zároveň trochu naštvaný, protože Hermiona nemusela vůbec tohle zranění mít, kdyby zůstala sedět na místě. Jenže ona taková nebyla.

•••••••••••••••••••••••••••••••••••

Jaké máte názory na tuhle kapitolu? :)
Možná trochu krutá, ale já osobně jsem s tím nápadem spokojená. ;)
Taková namyšlená :DD

Děkuji za přečtení, hlasování a komentáře!!!❤❤❤❤

Vaše Helen ❤