I met you in the summer

-1-

"Mami s tím, že sis našla přítele jsem problém neměla- ale kdy jsi mi chtěal říct, že sis ho vzala?" následovala jsem svou matku do kuchyně kam se chtěla předemnou schovat. Ale to má smůlu- před svou náctiletou dcerou, která se právě dozvěděla, že se její matka vdala s nějakým neznámým chlap se nechová. "Jsem tvoje jediná dcera- měla jsem na to právo." 

"Uklidni se, Lyro," pozdychla si a nalila si do hrnku kávu. "Chtěla jsem ti to říct, ale s Mickeym-" 

"Super.. vzala sis chlapa, co se jmenuje jako myš," zavrčela jsem. "Myslela jsem, že spolu chodíte pár měsíců." 

"No," máma si prohrábla svoje dlouhé zrzavé vlasy a zadívala se na mě. "Pár měsíců a tři roky-" 

"Cože?" vyjekla jsem. "Proč jsem to nevěděla? Proč jsem ho vlastně nikdy neviděla?" 

"Nevěděla jsem jestli nám to vydrží-" snažila se to zachránit, ale moc jí to nešlo.

"A proto spolu jste tři roky a pár měsíců," připomněla jsem. "Skvělý.. A kdy svého nového "tátu"" naznačila jsem v uvozovkách. "potkám?" 

"Dneska příjde se svými dětmi na večeři," usmála se široce máma.

"S dětma?" zarazila jsem se. "On má i děti? A nemá náhodou někde schovanou i druhou manželku o které bych měla vědět?" 

"Ach Laro," zasmála se máma, protože si myslela, že žertuju. "Jeho děti si zamiluješ stejně jako já." 

"Ty už jsi je viděla?" zamračila jsem se. Panebože moje matka tři roky a pár měsíců snad vedla dvojí život. 

"Samozřejmě, že viděla," přikývla. "Mickey mě s nimi seznámil... Christopherovi je devatenáct a Minnie je pět." 

"Ten chlap má úchylku na Mickey Mouse nebo co?" nadzvedla jsem jedno obočí, ale máma se zamračila. 

"Nech si ty vtipy, Lyro," varovala mě. "Mickey tady bude za pár hodin, takže mi hezky pomůžeš uvařit večeři a potom se slušně oblečeš." 

"Ty umíš vařit?"  páni moje máma mě dneska překvapuje. Tak tak jsem stihla uhnou před utěrkou, kterou po mě hodila. 

"Jsi hrozná víš to?" zasmála se a já jen nevinně pokrčila rameny. Sehnula jsem se, abych zvedla utěrku, která ležela u kousek odemě. "Lyro vážně mě mrzí, že jsem ti o Mickeym neřekla dřív.. Ale bála jsme se, že se na mě budeš zlobit kvůli tátovi-" 

"To sis vážně myslela?" nadzvedla jsem jedno obočí. "Táta umřel před pěti lety." připomněla jsem. "Jasně, že jsem věděla, že nebudeš navždy sama.. Ale to, že chodíš s Mickeym tři roky a pár měsíců mě šokovalo." 

"Neboj se, Lyro. Budeš je milovat." 

Byla jsem u sebe v pokoji, když se ozval zvonek. S povzdechem jsem se podívala na svůj odraz v zrcadle a psychicky se připravovala na moji novou rodinu jak tomu říká moje máma. "Lyro! Zlato! Mickey a děti jsou tady!" zaklepala mi máma na dveře.

"Už jdu," houkla jsem a prohrábla si svoje blond vlasy. Otevřela jsem dveře a vyšla na chodbu. S mámou jsme bydleli v malém domě na předměstí. Když můj táta umřel, museli jsme se odstěhovat, protože by náš starý dům máma sama neutáhla. 

Všichni se přesunuli do obyváku tak jsem se za nimi vydala. Hned jak jsem se objevila ve dveřích se na mě máma s úsměvem otočila. Můj pohled padl, ale na muže, který seděl vedle ní a držel jí za ruku. Mohlo mu být tak čtyřicet a na první pohled jsem věděla, proč si ho moje máma vybrala. Mickey byl hezký a vypadal sympaticky. Na tváři měl lehké strniště a usmíval se.

"Ty musíš být Lyra," stoupl si a došel ke mě. "Jsem rád, že tě konečně poznávám. Jsem Mickey." 

"Lyra," přijala jsem jeho ruku. 

"Jé! Máš sukni jako princezna!" ozvalo se za mnou a já se překvapeně otočila. Dívala jsem se na malou blonďatou holčičku, která si mě užasle prohlížela.

"Tohle je moje dcera Minnie," představil jí Mickey.

"Ahoj," usmála jsem se na ní. "Moc ráda tě poznávám, Minnie." 

"Já taky!" vykřikla nadšeně. "Nemohla jsem se dočkat až budu mít starší sestru!" 

"Nechci rušit tu šťastou chvilku," ozval se další hlas. "Ale za hodinu musím být někde jinde.. Mohli bychom to prosím urychlit." zvedla jsem pohled od Minnie a podívala se na posledního vetřelce v mém domě. 

"Christophere chovej se slušně." požádal ho Mickey. "Lyro tohle je můj syn Christopher. Doufám, že si budete rozumět." Christopher se zvedl z křesla a došel ke mě.

"Pojď mě obejmout, ségra!" ušklíbl se a než jsem stihla něco namítnou uvěznil mě ve svém objetí. "Tak poslouchej, Laro," zašeptal mi potichu do ucha. Chtěla jsem opravit svoje jméno, ale pokračoval. "Ať už naši rodiče jsou manželé nebo ne.. my dva nikdy sourozenci nebudeme."