I met you in the summer

-18-

Když jsem konečně ucítila jeho rty na těch svých překvapeně jsem vydechla. Nečekala jsem, že jeho rty budou tak jemné. Jeho ruce se přesunuli na moje bedra a tím si mě přitiskl víc k hrudi. Cítila jsem jak se mi z toho motá hlava. Namo se možná točil svět. Věděla jsem, že to není správné, protože jsme byli nevlastní sourozenci, ale nedokázala jsem se od něho odtáhnout. Vyrušil nás až smích, který se ozval od táboráku. Christopher se odemě pomalu odtáhl a já dopadla zpět na paty. 

"Měli bychom se vrátit k ostatním.." zašeptala jsem. "nebo si budou říkat, co tady děláme." 

"Nebo si tady můžeme sednout a pozorovat hvězdy," pokrčil rameny. "je to jen na tobě, Lyro." usmál se. Dívala jsem se na něho v měsíčním světle a přemýšlela o tom, jestli jeho úsměv byl vždy tak nádherný. 

"Možná ještě chvíli," vydechla jsem a Christopher se potichu zasmál. Chytl mě za ruku a společně jsme došli na kraj mola. Oba jsme se posadili a svěsili nohy dolů přes okraj. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a on mi věnoval pusu do vlasů. "co to děláme?" 

"Já nevím," povzdychl si a zadíval se na nebe. "vím jenom to, že bychom neměli. Jenže-" Christopher se odmlčel a podíval se na mě. "když se podívám na tebe, cítím něco, co jsem ještě necítil. A uvědomuju si, že to co cítím je špatně.. Ale zároveň tábor je jediné místo, kde můžeme být spolu.. Až se vrátíme domů, budeme se muset chovat jako sourozenci-" 

"O čem to tady mluvíš?" vydechla jsem nechápavě. Věděla jsem, že ať už myslí cokoliv, je to špatné. 

"Cítíš ke mě něco?" zeptal se potichu. "Nebo jsem tady za hlupáka jenom já, Lyro?" v jeho očích bylo tolik pocitů a já nedokázala určit, který z nich převažuje. Nebylo to takové jako by řekl, že mě miluje nebo se do mě zamiloval, ale stačilo to. Ani jeden jsme nedokázali určit, co nás ještě čeká, když řeknu že ano, ale měla jsem chuť to zjistit.

"Ano." přikývla jsem s úsměvem a Christopherovi se na rtech vyklouzlil úsměv a zastrčil mi pramen vlasů za ucho. 

"Lyro?" uslyšela jsem zakřičet Emily. Rychle jsem vyskočila na nohy a Christopher mě napodobil. "Co tady děláte?" zeptala se překvapeně, když nás uviděla.

"Sourozenecký pokec," vysvětlil Christopher a objal mě okolo ramen. Jen jsem s širokým úsměvem přikývla a Emily pobaveně zakroutila hlavou. "přišli jsme o něco, Em?" 

"Ani ne," zakroutila hlavou. "jen nás zajímalo kam jste zmizeli.. Jsi v pohodě, Lyro?" podívala se na mě ustaraně.

"Jasně," přikývla jsem. "nic to nebylo.. Tak se vrátíme k táboráku." vydala jsem se za Emily a Christopher šel pomalu vedle mě. Jeho ruka spadla z mých ramen, ale stále jsem cítila to mravenčení na kůži, kde se mě dotýkal. Vrátili jsme se k ohni a já se posadila na své místo. Christopher se posadil zpět vedle kluků a když jsem se na něho podívala, zjistila jsem, že mě pozoruju. Nebyl ale jediný.. Brook si nás zaujatě prohlížela a šlo vidět, že o něčem přemýšlí. 

"No děcka," postavil se Donald. "je čas jít na kutě. Vy starší tu můžete ještě zůstat nebo se přesunout do chatek.. ale potichu." přejel nás pohledem. Všichni vedoucí se zvedli a šli připravit děti do postel.

"A co my?" zeptal se Archie. "Můžeme jít k nám a zahrát si třeba flašku nebo něco." navrhl.

"Fajn," přikývl Christopher a zvedl se. "doufám, že se přidáte." zadíval se na mě a já se podívala na holky, které jen přikývli. 

"Jasně." usmála jsem se a zvedla se. "A nepůjdeme do naší chatky? U vás jsme byli minule.. a naše chatka je dál od těch dětských.." 

"Lyra má pravdu," přikývla Josie. "můžeme jít klidně k nám, když slíbíte, že nám tam nic neuděláte." 

"Fajn," přikývl Christopher. "zajdeme pro věci a za chvíli jsme u vás." 

"My můžeme přijít taky, že?" ozvala se Brook a Zoe se na ní podívala.

"No samozřejmě," odpověděla. "na každým mejdanu jsou potřeby mrchy." Zoe se sladce usmála a já vyprskla smíchy. 

"Chrisi!"vykřikla. "Ty jí nic neřekneš?" 

"Ne," pokrčil rameny. "uvidíme se za chvíli." věnoval mi jeden ze svých úsměvů a s klukama se vydal do své chatky.